Blog posts

Posts

Upsych316a Universal Psychiatric Church

By Samotar, 6 July 2017

Za teorií poznání (radostný nekrolog), Bohuslav Blažek

By miloš vojtěchovský, 9 April 2017

On the Transmutation of Species

By miloš vojtěchovský, 27 March 2017

CYBERPOSITIVE, Sadie Plant a Nick Land

By samotař, 2 March 2017

Ivan Illich: Ticho jako obecní statek

By samotař, 18 February 2017

Thomas Berry:Ekozoická éra

By samotař, 8 December 2016

Best a Basta době uhelné

By samotař, 31 October 2016

Hledání hlasu řeky Bíliny

By samotař, 23 September 2016

Bratrstvo

By samotař, 1 September 2016

Anima Mundi Revisited

By miloš vojtěchovský, 28 June 2016

Simon A. Levin: The Evolution of Ecology

By samotař, 21 June 2016

Jan Hloušek: Uranové město

By samotař, 31 May 2016

Manifest The Dark Mountain Project

By Samotar, 3 May 2016

Pokus o popis jednoho zápasu

By samotar, 29 April 2016

Nothing worse or better can happen

By Ewa Jacobsson, 5 April 2016

Jared Diamond - Easter's End

By , 21 February 2016

W. H. Auden: Journey to Iceland

By , 9 February 2016

Jussi Parikka: The Earth

By Slawomír Uher, 8 February 2016

Co číhá za humny? neboli revoluce přítomnosti

By Miloš Vojtěchovský, 31 January 2016

Red Sky: The Eschatology of Trans

By Miloš Vojtěchovský, 19 January 2016

Towards an Anti-atlas of Borders

By , 20 December 2015

Pavel Mrkus - KINESIS, instalace Nejsvětější Salvátor

By Miloš Vojtěchovský, 6 December 2015

Tváře/Faces bez hranic/Sans Frontiers

By Miloš Vojtěchovský, 29 November 2015

Na Zemi vzhůru nohama

By Alena Kotzmannová, 17 October 2015

Upside-down on Earth

By Alena Kotzmannová, 17 October 2015

Images from Finnmark (Living Through the Landscape)

By Nicholas Norton, 12 October 2015

Czech Radio on Frontiers of Solitude

By Samotar, 10 October 2015

Langewiese and Newt or walking to Dlouhá louka

By Michal Kindernay, 7 October 2015

Notice in the Norwegian newspaper „Altaposten“

By Nicholas Norton, 5 October 2015

Interview with Ivar Smedstad

By Nicholas Norton, 5 October 2015

Iceland Expedition, Part 2

By Julia Martin, 4 October 2015

Closing at the Osek Monastery

By Michal Kindernay, 3 October 2015

Iceland Expedition, Part 1

By Julia Martin, 3 October 2015

Finnmarka a kopce / The Hills of Finnmark

By Vladimír Merta, 2 October 2015

Workshop with Radek Mikuláš/Dílna s Radkem Mikulášem

By Samotářka Dagmar, 26 September 2015

Já, Doly, Dolly a zemský ráj

By Samotar, 23 September 2015

Up to the Ore Mountains

By Michal, Dagmar a Helena Samotáři , 22 September 2015

Václav Cílek and the Sacred Landscape

By Samotář Michal, 22 September 2015

Picnic at the Ledvice waste pond

By Samotar, 19 September 2015

Above Jezeří Castle

By Samotar, 19 September 2015

Cancerous Land, part 3

By Tamás Sajó, 18 September 2015

Ledvice coal preparation plant

By Dominik Žižka, 18 September 2015

pod hladinou

By Dominik Žižka, 18 September 2015

Cancerous Land, part 2

By Tamás Sajó, 17 September 2015

Cancerous Land, part 1

By Tamás Sajó, 16 September 2015

Offroad trip

By Dominik Žižka, 16 September 2015

Ekologické limity a nutnost jejich prolomení

By Miloš Vojtěchovský, 16 September 2015

Lignite Clouds Sound Workshop: Days I and II

By Samotar, 15 September 2015

Walk from Mariánské Radčice

By Michal Kindernay, 12 September 2015

Mariánské Radčice and Libkovice

By Samotar, 11 September 2015

Most - Lake, Fish, algae bloom

By Samotar, 8 September 2015

Monday: Bílina open pit excursion

By Samotar, 7 September 2015

Duchcov II. - past and tomorrow

By Samotar, 6 September 2015

Duchcov II.

By Samotar, 6 September 2015

Arrival at Duchcov I.

By Samotar, 6 September 2015

Czech Republic

Ruiny-Černý trojúhelník a Koudelkův pohyb v saturnských kruzích

Posted by
samotar

Josef Koudelka, Vestiges

Panoramatická fotografická série "zachycuje zničené krajiny, válečnou zónu s mrtvými stromy a s vegetací, ukazuje oslabenou a zhroucenou zemi, podobnou, jakou můžeme vidět na obrazech Paula Nashe. Divák je konfrontován s panoramatem destrukce a pohled na naruby převrácenou zemi s mrtvými stromy, s kouřícími komíny na obzoru napovídá, že elektrárny neustále zamořují životní prostředí." (Z předmluvy k publikaci „Černý trojúhelník“ autoři Václav Havel, Josef Vavroušek, nakladatelství Vesmír, 1994.)

Like a dog / Cézanne says / That’s how a painter must see,
the eye fixed & almost averted

— W. G. Sebald, Unrecounted: 33 Poems

(naznačená, ale nepodložená analogie Koudelkových panoramatických fotografií postindustriálních krajin s několikahodinovými video dokumenty čínského umělce Wang Binga je zcela intuitivní. Netvrdím, že spolu souvisí jiným způsobem, než že oba dva zaznamenávají průvodní jevy procesu rozpadu, proměny světa minulosti v něco jiného, v něco co přichází.)

Termín „černý trojúhelník“ označoval rozsáhlé území rozkládající se zhruba v trojmezí severního pohraničí Čech, jižního regionu Saska a západu Slezska. Sudetenland – odnepaměti seversky zasmušilá krajina podél Krušných a Lužických hor, rozprostírající se severovýchodním směrem až k Lipsku, Zhořelici a Katovicím – získala v posledním století díky nerostnému bohatství navíc glanc industriální pochmurnosti. Psychologie a ekonomie moci, náboženství svatého růstu a lidská schopnost proměnit se v geologický činitel konstituovala militantní syndikát člověka a aparátu. Archetypální touhu po energii jsme „zhodnotili“ do té míry, že došlo k nevratné mutaci fyziologie, biologie a sociologie celých krajinných biotopů. Díky evropským grantům a technologiím na zachycování zplodin a prachu se důkaznost "černého trojúhelníku", ve srovnání se začátkem 90. let, učinila téměř neviditelnou. Temná podstata však zůstává, a „trojjedinost“ jako globální fenomén klimatických změn prosákla do zemských saturnských proudů a kruhů.

Exulant, diogenes, ahasver a neúnavný poutník Josef Koudelka se po roce 1989 opakovaně vracel „domů“, a v sérii panoramatických snímků zaznamenával na širokoúhlý analogový formát podoby karbonového kraje mezi Ústím nad Labem a Sokolovem, i atmosféru uhelných revírů v Německu a Polsku. Výběr ze série černobílých dokumentárních fotografií byl, společně s publikací „Černý trojúhelník“, v elegantně omšelém pražském Salmovském paláci na Hradčanech představen veřejnosti v roce 1994.1 Ve stejné době končili v desavském Bauhausu manželé Helen a Newton Harrisonovi interdisciplinární utopicko-environmentálně-umělecký projekt Elbe (1991–1993).2 Projekt, jehož průzkum částečně probíhal i v Československu, nabízel velkorysý, holistický model „reklamace“, sanace, či ozdravení celkového povodí řeky Labe – od krkonošských pramenů po labskou deltu na pobřeží Severního moře. V rámci projektu proběhl i terénní průzkum a diskuze o rekultivaci uhelných oblastí Mostecka a povrchových dolů v okolí saského Bittersfeldu. Josef Koudelka se s Harrisonovými setkal během příprav projektu v roce 1994 či 1995, a také později na výstavě Aufriß: künstlerische Positionen zur Industrielandschaft in der Mitte Europas v Gerissmuseum v Lipsku 3.

Koudelkův melancholický krušnohorský cyklus úzce souvisí s jeho dalšími obrazovými soubory obrazů postindustriálních, tehdy už opuštěných, vytěžených, vydrancovaných uhelných revírů ve Walesu, Polsku, Německu a severní Francii, kam s širokoúhlou kamerou cestoval již od začátku 80. let. Cykly panoramatických krajin z Koudelkových cest po světě byly postupně, a s podporou různých korporací a nadací, publikovány pod tituly „Mission Photographique Transmanche“ (1989), „Reconnaissance Wales“ (1998), „Lime Stone“ (2001), „Teatro del Tempo“ (2003), „Camargue“ (2006) a „Chaos“ (1999). V posledních 15 letech jsou cykly velkých formátů a videoprojekce prezentovány na výstavách po celém světě. Současně s postindustriálními cykly vznikaly konkrétní geografické portréty, například Berlínské zdi a válečnými konflikty zničených a deprivovaných měst Blízkého východu, hlavně libanonského Bejrútu.

Začátkem devadesátých let začal Koudelka pracovat na rozsáhlém projektu Vestiges. Jako nejspíš poslední velké životní téma si vybral genealogii a topologii ruin – sedimentů antické, západní, evropské civilizace, která před třemi tisíci lety kolem Středozemního moře vznikala, a zde pravděpodobně v současnosti končí. Krajiny antických ostatků, archeologických lokací, svědků moci a velikosti minulých civilizací, obnažená tektonická struktura řecké a římské architektury chrámů a měst v Levantu, Sicílii, Malé Asii, Egyptě, Turecku, Sýrii, jihu asijského poloostrova Evropa, jsou pro Koudelku residuem i symptomem stejného kataklyzmatu, diagnózou dějinného modelu vzniku a zániku okcidentální říše. Jejich temnějším protikladem a vtělením jsou pak antropo-techno-geologické pustiny v podobě sedimentů průmyslového a post-průmyslového evropského severu.

Koudelka hledá, vnímá a interpretuje optikou 4 a perspektivou kamery to, co je ve světě podstatné, nadčasové, tragické, heroické. A kameny, skály, kostry a geologická strata jsou to, co většinou zůstává, co se ukládá do archeologických, nebo paleontologických vrstev. Koudelka zde nemilosrdně míjí groteskní, sociální, psychologizující, dojemné, efemérní, estetické, žánrové a útěšné. Nechává je stranou, stejně jako nechává stranou postavy lidí, tušených někde za hranou jeho fotografií. Vynález technologie betonu, monumentální architektura, demokracie, veřejnost, kolonizace, a neodbytný přízrak ekologického kolapsu jsou z jeho obrazové perspektivy zapušteny v samotném podloží antické civilizace – v kolébce humanistické, křesťanské zbožnosti, rozumu, nadřazenosti, étosu práce a spasení.

Bukolická mediteránní krajina, zachycená ve starořeckých mýtech, místopis se starými stromy, dubovými lesy, průzračnými potoky, jezery s tůněmi obydlenými nymfami a satyry, se v průběhu doby proměnila v kamenitou, vyschlou zemi – takovou, jakou ji po dvou tisíciletích známe dnes. Klasická řádová architektura se systémem kamenných sloupových řádů, s ušlechtilými kulatými dříky a kladím vypovídá, že původně stavěli Řekové stavby ze dřeva, jehož nedostatek mohl hrát roli v příčinách rychlé kolonizace středomoří.5 Antropocén nenastal teprve s vynálezem zeměměřičství, kompasu, parního stroje a spalování fosilních paliv.

Obě posthumanistické fotoscenérie – ona Jižní a ona Severní – popisují a odhalují současný stav světa skoro bez výjimky nelítostně a ostře: jako zemi bohy opuštěnou a liduprázdnou. To co nám zbylo z vraků utopických vizí Modernity, Osvícenství a prométheovského nebo faustovského snění o Člověku, ze snu o nastolení království božího je nelítostná a bezútěšná pustina.6 Saturnská, smutná, nehostinná, neúrodná celina, provrtaná, obrovskými rypadly převrácená naruby. S poli bez ornice, potřísněná z hlubin vyvrženou sutí, s toxickými jímkami bez vegetace, s pitoreskními haldami, se skládkami pneumatik, betonovými kvádry, plochami zrušených letišť, aglomeracemi smetišť. Krajina s kóty vrakovišť, s architekturou pokroucených armaturek a traverz, s černými kmeny mrtvých stromů. Podobně smutné krajiny objevil v severních Čechách v padesátých letech Josef Sudek a básnicky kongeniálně je zachytil básník Emil Juliš.7

Anna Fárová v článku „Manipulátor skutečností“ v Ateliéru č. 2 v roce 2003 o Koudelkových liduprázdných panoramatech vyslovila svoji pochybnost. Ptala se po jejich oprávněnosti. Soudila, že Josefa Koudelku už lidé, s nimiž kdysi – jak napovídá portrét slovenských a západoevropských Cikánů měl hluboký citový vztah - jakoby přestali zajímat, nebo dojímat.

Není mi jasné, proč by se měl člověk v roce 2003, nebo 2017 nad lidstvem ještě dojímat? Potemnělé, alkalicky zabarvené krajiny s vysokým prázdným nebem a s pustými horizonty každopádně nenabízejí spasení, nebo jednoduché východisko. Koudelkovu geo-topologii zjizvené lidské krajiny ruin lze jen těžko řadit k tradici humanistické fotografie, na kterou jsme si v minulém století zvykli. Je to nejspíš proto, že Koudelka cestuje přes půl století po světě a vnímá současnost jinak, než je v teplé, útulné české kotlině zvykem. Spíše než jako "čas člověka" naznačuje možná úsvit nastávajícího exodu. Nepřijemnou otázkou pro nás zůstává: kam všichni ti lidé z panoramatických obrazů krajin vlastně odešli?

m.v.

1. "Velkoplošná povrchová těžba nekvalitního uhlí a jeho spalování v téže oblasti jsou asi to nejhorší, co může postihnout kulturní, silně urbanizovanou a industrializovanou krajinu – zvláště pak v takových geomorfologických a klimatických podmínkách, jaké má Podkrušnohoří. Její miliony let vytvářený profil, od skalního podloží přes sedimenty až po pedosféru se společenstvím půdních mikrobů, rostlin a živočichů, je rozrušen a převrácen. Tisícileté dílo člověka, všechny hodnoty kulturní a civilizační, jsou likvidovány. A přece tuto krajinu, kde žije téměř půl milionu lidí, nelze opustit. V dosavadním způsobu její exploatace však nelze dále pokračovat. Jsme na rozcestí. Podkrušnohoří je varovný příklad, který extrémním způsobem ukazuje problémy současného civilizačního vývoje, kdy se tzv. bohatství stává kletbou". Viz STÁHLÍK, Zdeněk. Proměny Krušnohoří. In: časopis Vesmír, 1994/6, . 73, s. 318.

2. HARRISON, Helen a Newton. Ruminations on the Open Pit Mines at Bitterfeld. [online]. [cit. 2017-07-10]. Dostupné z: https://exhibits.stanford.edu/harrison/browse/bauhaus-dessau

3. Aufriß: künstlerische Positionen zur Industrielandschaft in der Mitte Europas. Lewis Baltz, Newton Harrison und Helen Mayer Harrison, Matthias Jackisch, Josef Koudelka, Olaf Nicolai, Maria Nordman, Joanna Przybyła, Auke de Vries, Rémy Zaugg. Ein Projekt der Kulturstiftung des Freistaates Sachsen und des Siemens Kulturprogramms. [Koncept: Perdita von Kraft], Amsterdam; Dresden: Verl. der Kunst, 1997.

4. Koudelka používal pro práci s panoramatickým formátem kameru Fuji GX617 Panoramic a 120 mm Fuji film, která vážila 35 kg. V roce 2013 v rozhovoru publikovaném v Huffington Post zmínil, že přechází z finančních důvodů na digitální formát a speciální kameru od firmy Leica, vážící jen 10 kg.

5. Příklady ekologických důsledků nadměrného odlesňování, pastevectví, eroze půdy lze najít v řadě textů a odborných publikací, například ve sborníku Miroslav Bárta, Martin Kovář a kolektiv, Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur, Minulost, současnost a budoucnost komplexních společností, Academia, 2015, J. Lubor Kysučan: Oni a my. Dvanáct neodbytných otázek mezi antikou a postmodernou; Brno, Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání 2010, nebo Donald Hughes, Environmental problems of the Greeks and Romans: ecology in the ancient Mediterranean, Baltimore, Maryland: Johns Hopkins University Press, 2014.

6. Svetlana Boym, Ruino-filia: láska k ruinám: „V architektonických a uměleckých projektech, recyklujících průmyslové formy a materiály, se sama mimo-moderna vyjevuje ve formě ruinofilie, resp. tolerance a uznání ruin. Nové stavby a instalace ani neničí minulost, ani ji nepřestavují; architekt či umělec spíše spolutvoří s pozůstatky dějin, spolupracuje s moderními ruinami, redefinuje jejich funkci – utilitárně i poeticky. Výsledná eklektická přechodová architektura podněcuje k prostorovému i časovému prodloužení do minulosti a do budoucnosti, do různých existenciálních topografií a kulturních forem“.in Upravená část knihy Boym, Svetlana. Architecture of The Off-modern. Princeton Architectural Press, 2008., dostupné na http://www.monumenttotransformation.org/atlas-transformace/index.html

7.…A PAK POZNAL
že tahle nešťastná krajina -
šrámy jsou hluboké a
bezkoré lesní skelety
bijí do očí -
vlk s beránkem
nemají tu pastviny a loviště -
vládnou prach kouř a cizota
jakýsi šílený Fénix
má tu své hnízdo
své zlopověstné popeliště (…)
Emil Juliš, Hra o smysl, 1980