Blog posts

Bořeň, sound and Gross National Product

V kapitulní síňi konventu Oseckého kláštera, u kameného pulpitu s BB (beránkem božím), u zvířete s lidskou rukou, držícím standardu, je přilepena barevná reprodukce rytiny z 19. století. Je tam vyobrazena daleká, luzná krajina za francouzskou zahradou, otvírající se od Oseckého kláštera směrem k vyvřelému strmému kopci Bořeň, k Milešovce, horizontu dávno vyhaslých sopek Středohoří. Za obzorem pak prehistoricky vyhlížející kraj pokračuje až k Litoměřicím, Řípu, k Praze. Pokud stejné okno konventu, z něhož se možná před 150 lety díval neznámý rytec otevřete dnes (v roce 2015), díváte se přes melancholicky opuštěnou klášterní zahradu na stejný vulkanický profil obra Bořeně vzhlížejícího na obzoru k nebi. Jenom krajina údolí pod svahy Středohoří se někam propadla. Pokud je jasno, jsou zřetelné vrásy stupňů uhelného lomu. Když klesnou studené podzimní mlhy, uhelná propadlina je jakoby pokryta bílým příkrovem. V noci svítí megabagry jako ozdoby na vánočním stromečku a sodíkové reflektory ozařují žlutě a bíle nízké mraky.

Pro potěšení postindustriálního fajnšmekera se nabízí noční meditativní a ničím nerušený poslech z oken hudebního sálu v první patře kláštera: pod šelesty usínající podzimní zahrady, do občasného štěkání psů, zakloktání kol projíždějcího motoráku, dunění motorů tušeného letadla na nebi zní basso continuo obřích hladových strojů, prohlodávajících se stěnami tušeného duchcovského lomu Bílina. Dost daleko od zdí klášterní zahrady.

Místní říkají, že hlasitost těžařských vigilií závisí hlavně na vlhkosti vzduchu, směru vanutí větru a povaze hlasů samotného městečka. Hlasitost je také určena stavem akcií na burze.

Petr KOBLIC, generální ředitel, Burza cenných papírů Praha: “Přesně tak. Nejdou zaměňovat ani ty jednotlivé uhlí hnědé spolu, ani ty jednotlivé černé spolu, protože jsou přepracovány tak, aby vyhovovaly přesně tomu jednomu odběrateli. Takže to volné obchodování je do určité míry problematické. Nicméně obecně úvahy o nějakých dalších energetických aktivách po úspěchu, jaký sklidila burza s elektrickou energií, jsou rozhodně na místě a nějakým způsobem to analyzujeme. Uvědomme si, že ta burza s elektrickou energií, která spustila obchodování téměř před jedenácti měsíci, dneska skoro přesně, tak určitě přinesla to, co jsme na začátku říkali, že nepřinese českému trhu žádné skokové změny cen elektrické energie, přinese prostě férovou cenotvorbu. Ve chvíli, kdy by burza nebyla ustavená, tak bysme možná viděli několik naprosto předražených aukcí, které by tou svojí, abych tak řekl, hysteričností, kdy ty kupující si řeknou - teď musíme koupit, jinak nebudeme svítit, vedly k ještě dramatičtějšímu nárůstu ceny, než je nyní, který je tažen celosvětovou poptávkou.” (http://www.ceskatelevize.cz/program/porady/1126672097/text/208411030500615_8.txt)

Někdy to prý vypadá, že lomaři na noc odešli domů, že skřípání a hlomození zakladačů a transportérů utichlo. Že všechny mašiny usnuly, jejich mašinisté odpočívají. Že osecká noc se blaženě a sladce uloží do ticha. Že provozní a kabináři ve žlutých a černých kombinézách, šoféři a dispečeři ukrytí v pohodlných prosklených kabinách 20 metrů nad terénem, nebo v řídících centrech umdleli a vytáhli na palubních deskách červené spínače. Že megamechanismus hnědouhelného termitiště se musí zákonitě občas zastavit, protože lignitová královna dala svým poddaným nějaký tajemný chemický algoritmus: pokyn ke klidovému stavu.

Za chvíli, nebo za hodinu se temné sténání a lomození a přesýpání přepravovaného uhlí a zeminy ozve znovu: z lomů vedou kilometry pásů přepravníků do spaloven elektráren, k roštům tepláren, na kolejiště nákladních nádraží s čekajícími vagóny, na burzy s akciemi. Teplárny nesmějí vyhasnout, vagóny nemohou stát příliš dlouho prázdné, vše je třeba udržovat v neustálém hlomozu a provozu. Cena akcí klesnou nesmí a nesmí klesnout hlavně HNP - Hrubý Národní Produkt.

Jednou - říká si potichu u otevřeného okna oseckého hudebního sálu ten naslouchající – jednou HNP stejně začně klesat! Růst-nerůst to ďábelské řinčení a skřípění ustane. Pak ta nemotorná obří nestvoření, ty kybernetické transformery, zakladače, statunové Stroje malou chvíli ze setrvačnosti překvapeně poběží naprázdno. Potom jednomu po druhém vypadne přívod energie. Reflektory, bezpečnostní světla a tlumivky na pilotních pultech v kabinách vyhasnou. Jen zvuk sesouvající se uhelně suti na příkré stěně lomu. A za nedlouho možná nad výsypkami zazní hlas páru krkavců.

Teprve když jsem dopsal příspěvek, vzpoměl jsem si na povídku Ray Bradburyho, nevím jak se jmenuje a ze které je sbírky. Marťanská knonika. Otec s ženou a synem někdy po nukleární válce drezínou cestují po lidu-prázdném americkém pobřeží. Možná se to jmenuje Piknik a v posledním odstavci určitě odjíždějí k obzoru k dalšímu zastavení na permanentní prázdninové cestě. Je tam možná v několika slovech zachyceno šumění vln na pláži, křik racků, vítr. Text asi končí jako "koleje, po které odížděli k obzoru se zachvěly a z jedné se odloupla vločka rzi". Bradbury byl mistr