Blog posts

“What is reality?” he said. “At a certain point, you just aim for the print. You are not going in there and inventing a whole bunch of new stuff, but you are getting to something that resembles what it was.”
Edward Burtynsky

Pro fotografické cykly a filmy kanadského fotografa ukrajinského původu Edwarda Burtynskyho je typický důraz na ostrost optiky a spektakularitu měřítka proměn vizuality průmyslové krajiny antropocénu. Ty "manufakturované" krajiny jsou kladeny většinou do kontrastu s absencí lidské postavy, v nehostinných a deprimovaných prostorách se lidé téměř ztrácí. Úspěch Burtynskyho fotografií pramení z jeho nepochybného talentu zaujmout a uchvátit diváka na první pohled: dokonalostí obrazu a děsivou svůdností scenérií, zachycených na velkém formátu barevné fotografie často z ptačí perspektivy.

Ambivalentní je rozpor mezi jeho důrazem na kompozici, technickou a estetickou kvalitu obrazu a dějivou drastičností námětu. Je oceňován jeho apel na téma životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. Zároveň mohou být tyto kvality vnímány paradoxně i jako agenturní snímky vytvořené zprostředkovaně pro skutečné původce hrozivých procesů, vedoucích k hrozivé a pitoreskní degradaci průmyslových krajin. Estetizace kataklysmatu, při kterém se díváme na umírající, romantické scenérie je příznačná pro naši situaci, kterou Burtynsky popisuje, ale neanalyzuje. Nehledá kauzalitu zhoubných procesů, které pro někoho, většinou daleko za horizontem - znamenají vidinu zisku a moci.

Fotograf a jeho dílo se v roce 2006 stalo námětem filmu „Manufactured Landscapes“ (režie Jennifer Baichwal) a sám Burtynsky se autorsky později, v roce 2014 podílel autorsky na filmu o vztahu člověka a vody "Watermark".

Jeho přístup a metody zachycení obrazů ruin přírody je možná důvodem jeho nebývalého komerčního úspěchu. Nesnaží se demaskovat příčiny destrukce, zaměřuje se hlavně na její svůdný, temný, děsivý povrch.

Alespoň několik příbuzných a možná zkoumavější pohledy na obrazivost krajiny antropocénu.

Fotograf a pilot Alex MacLean (USA) se zpočátku zabýval designem, ale kvůli hospodářské krizi začal pracovat jako pilot a založil firmu zaměřenou na letecké snímkování sesuvů půdy. Napřed pracoval na zakázkách pro univerzitní knihovny, brzy se jeho společnost zavedla a získala firemní a soukromou klientelu. Pracuje pro architektonické kanceláře, designéry, projektanty a ekology. Měl radu autorských výstav ve význammných institucích a podílí se na projektech, jako je např. studie hustoty obyvatelstva pro cambridgeský Lincoln Institute of Land Policy. Je držitelem ocenění v oblasti zahradní a krajinnné architekury Prix de Rome. Vydal 11 knih a obdržel mnohá ocenění, včetně CORINE - Mezinárodní knižní cenu 2009. Jeho díla jsou zastoupena v galeriích mnoha zemí, řadě veřejných, soukromých a univerzitních sbírek.

Cyklus "American Power" Mitche Epsteina zaznamenává vlivy energetiky na americkou krajinu a na to jak naše energetické gargantuovství ovlivňuje životy lidí. Epstein (narozen 1952) je americký fotograf. Jeho fotografie byly vystaveny a publikovány ve Spojených státech a Evropě a jsou ve sbírkách četných galerií a muzeí, včetně MoMA a Whitney, J. Paul Getty Collection v Los Angeles, San Francisco Museum moderního umění a Tate Modern v Londýně. K jeho nejznámějším cyklům patří právě "American Power", za níž dostal Prix Pictet v roce 2011 a Family Business, za kterou získal ocenění od nadace Guggenheim a Kraszna-Krausz Photography Book Award (2004). Působí také jako režisér, kameraman a produkční několika filmů, včetně Dad, Salaam Bombay! A Mississippi Masala. Moc je jako ruská matroška, komentoval Mitch Epstein pětiletém projektu dokumentujícím výrobu a spotřebu energie v USA. "Pokaždé, když jsem se dotknul jednoho druhu energie, našel jsem uvnitř další. Když jsem začal zkoumat elektřinu, vyloupla se mi politická moc; když jsem otevřel politickou moc, objevil jsem uvnitř moc korporací; uvnitř korporací byl ukryt spotřebitel; uvnitř spotřebitelské moci byla moc občanská; uvnitř občanské moc se ukrývalo náboženství a tak dále. Jeden typ energie podporuje nějakou další.“
Jeho výzkum jej přivedl do Cheshire v Ohiu, kde americká elektrická energetická společnost vykupovala mlčení obyvatelů, které elektrárna dusí toxickými zplodinami, do jaderného komplexu Hanford ve státě Washington, od Mexického zálivu poničeném hurikánem Katrina po národní kongres republikánů v roce 2008, který se konal přímo v centru energetické korporace v St. Paul Xcel Energy Centru. Projekt znamenal neustálou estetickou, logistickou a politickou výzvu, tak jak se pokoušel vybaven velkoformátovým fotoaparátem získat přístup po 11. září k citlivým místům Ameriky .

Liam Young je australský "spekulativní architekt" a kosmopolitní režisér. Migruje po celém světě a mezi designem, fikcí a futurologií. Spoluzaložil think-tank o budoucnosti, lokálních a globálních důsledcích nových technologií nazvaný "Tomorrows Thoughts Today" a stál u zrodu nomádského výzkumného studia, vydávající se na expedice do patogenních zón celého světa "Unknown Fields". Jeho pohled na industriální krajinu naznačuje další geologickou periodu, nastupující po antropocénu, kdy rozsáhlé průmyslové komplexy a dokonce celé regiony budou a už dnes jsou bez lidí.

Nejúspěšnějším "fotografem shůry" je bezesporu Francouz Yann Arthus-Bertrand. V roce 1991 založil databanku leteckých záběrů (500.000 fotografií ze 100 zemí světa) a v roce 1994 mu sponzorovalo UNESCO fotografický průzkum o stavu planety. Publikace La Terre vue du ciel se prodalo víc jak 3 miliony výtisků ve 24 jazycích. V roce 2000 uspořádal pro Luxembourgské zahrady v Paříži výstavu velkoplošných plakátů "Země se shora", která putovala do 110 měst a kterou vidělo údajně 120 milionů lidí. Těžko říct jestli obrázky přispěly k větší environmentální uvědomělosti těch kteří obrazy z vrtulníku spatřili.