Posts
A Hackers Manifesto, verze 4.0, kapitola 4.
By samotar, 10. Leden 2023 - 20:55
Alfred ve dvoře čili Poznámka k pražské hetero-utopii
By samotar, 10. Listopad 2022 - 20:27
Trnovou korunou a tankem do srdíčka
By samotar, 2. července 2022 - 18:16
Hakim Bey - Informační válka
By samotar, 26. Březen 2022 - 13:09
Jean-Pierre Dupuy: Do we shape technologies, or do they shape us?
By samotar, 6. Březen 2022 - 23:40
Václav Cílek: Záhada zpívající houby
By samotar, 15. Únor 2022 - 10:30
Guy Debord - Teorie dérive
By samotar, 21. Leden 2022 - 14:11
Jack Burnham – Systémová estetika
By samotar, 19. Listopad 2021 - 22:01
Poznámka pod čarou k výstavě Handa Gote: Věc, nástroj, čas, fetiš, hygiena, tabu
By samotar, 13. července 2021 - 19:31
Rána po ránech
By samotar, 23. května 2021 - 12:42
Na dohled od bronzového jezdce
By samotar, 4. Březen 2021 - 21:51
Z archivu:Mlha - ticho - temnota a bílé díry
By samotar, 7. října 2020 - 22:21
Zarchivu: Hůlna-kejdže
By samotar, 7. září 2020 - 22:36
Center for Land Use Interpretation
By samotar, 18. Červen 2020 - 17:16
Dawn Chorus Day - zvuky za svítání
By samotar, 30. dubna 2020 - 11:56
Z archivu: Bílé Břehy 2012 a Liběchov 2011
By , 3. dubna 2020 - 19:43
Z archivu: Krzysztof Wodiczko v DOXU
By samotar, 26. Březen 2020 - 21:32
GARY SNYDER: WRITERS AND THE WAR AGAINST NATURE
By samotar, 20. Březen 2020 - 10:37
Podoby domova: hnízda, nory, doupata, pavučiny, domestikace a ekologie
By samotar, 17. Březen 2020 - 17:01
"I am become Death, the Destroyer of Worlds" - The Russell-Einstein Manifesto and the Short Comment on Ecopatism
By samotar, 3. Březen 2020 - 20:03
Michel Serres: Transdisciplinarity as Relative Exteriority
By samotar, 5. Listopad 2019 - 23:17
Pavel Ctibor: Sahat zakázáno
By samotar, 22. září 2019 - 17:50
Emmanuel Lévinas: HEIDEGGER, GAGARIN A MY
By samotar, 19. září 2019 - 13:07
Atmosférické poruchy / Atmospheric Disturbances - Ustí nad Labem
By samotar, 13. září 2019 - 14:38
Erkka Laininen: A Radical Vision of the Future School
By samotar, 10. srpna 2019 - 23:19
Anton Pannekoek: The Destruction of Nature (1909)
By samotar, 21. července 2019 - 11:25
Co padá shůry - světlo, pelyněk, oheň a šrot
By samotar, 30. Prosinec 2018 - 22:33
2000 slov v čase klimatických změn - manifest
By samotar, 2. Listopad 2018 - 0:50
Vladimír Úlehla, sucho, geoinženýrství, endokrinologie, ekologie a Josef Charvát
By samotář, 22. září 2018 - 10:57
Lukáš Likavčan: Thermodynamics of Necrocracy - SUVs, entropy, and contingency management
By samotar, 20. července 2018 - 12:57
Tajemství spolupráce: Miloš Šejn
By samotar, 27. Červen 2018 - 8:29
Invisible Images (Your Pictures Are Looking at You) Trevor Paglen
By samotar, 2. Červen 2018 - 0:03
KŘEST KNIHY KRAJINA V POZORU: THE LANDSCAPE IN FOCUS.
By samotar, 18. května 2018 - 9:47
Případ zchudlé planety:Vojtěch Kotecký
By samotar, 22. dubna 2018 - 11:37
Rozhovor na Vltavě: Jak umění reaguje na dobu antropocénu?
By samotar, 10. Březen 2018 - 9:50
Skolt Sámi Path to Climate Change Resilience
By samotar, 10. Prosinec 2017 - 10:16
Brian Holmes: Driving the Golden Spike - The Aesthetics of Anthropocene Public Space
By samotar, 22. Listopad 2017 - 0:19
Ohlédnutí/Revisited Soundworm Gathering
By samotař, 9. října 2017 - 19:40
Kleté krajiny
By samotar, 7. října 2017 - 23:56
Kinterova Jednotka a postnatura
By samotař, 15. září 2017 - 10:48
Ruiny-Černý trojúhelník a Koudelkův pohyb v saturnských kruzích
By samotar, 13. července 2017 - 8:06
Upsych316a Universal Psychiatric Church
By Samotar, 6. července 2017 - 19:08
Věrní a rozumní: kapitoly o ekologické zpozdilosti, Hana Librová, Lucie Galcanová, Vojtěch Pelikán, Lukáš Kala
By Samotar, 30. Červen 2017 - 14:30
Miloš Vojtěchovský: Krátká rozprava o místě z roku 1994
By milos, 31. května 2017 - 12:54
Za teorií poznání (radostný nekrolog), Bohuslav Blažek
By miloš vojtěchovský, 9. dubna 2017 - 23:03
On the Transmutation of Species
By miloš vojtěchovský, 27. Březen 2017 - 23:08
Gustav Metzger: Poznámky ke krizi v technologickém umění
By samotař, 2. Březen 2017 - 22:25
CYBERPOSITIVE, Sadie Plant a Nick Land
By samotař, 2. Březen 2017 - 13:12
Ivan Illich: Ticho jako obecní statek
By samotař, 18. Únor 2017 - 21:06
Dialog o primitivismu – Lawrence Jarach a John Zerzan
By samotar, 29. Prosinec 2016 - 15:14
Thomas Berry:Ekozoická éra
By samotař, 8. Prosinec 2016 - 23:47
Jason W. Moore: Name the System! Anthropocenes & the Capitalocene Alternative
By miloš vojtěchovský, 24. Listopad 2016 - 22:56
Michel Serres: Revisiting The Natural Contract
By samotař, 11. Listopad 2016 - 10:22
Best a Basta době uhelné
By samotař, 31. října 2016 - 23:03
Epifanie, krajina a poslední člověk/Epiphany, Landscape and Last Man
By Samotar, 20. října 2016 - 12:46
Doba kamenná - (Ein, Eisen, Wittgen, Frankenstein), doba plastová a temná mineralogie
By samotař, 4. října 2016 - 23:07
Hledání hlasu řeky Bíliny
By samotař, 23. září 2016 - 22:50
Harrisons: A MANIFESTO FOR THE 21ST CENTURY
By , 19. září 2016 - 23:00
T.J. Demos: Anthropocene, Capitalocene, Gynocene: The Many Names of Resistance
By , 11. září 2016 - 22:44
Bratrstvo
By samotař, 1. září 2016 - 23:46
Neptunismus a plutonismus na vyhaslé sopce Bořeň
By , 14. srpna 2016 - 10:49
Murray Bookchin: Toward an Ecological Society/ K ekologické společnosti (1974)
By samotař, 31. července 2016 - 23:47
Metafory, endofyzika, manželé Themersonovi a Gordon Pask
By samotař, 15. července 2016 - 7:31
Anima Mundi Revisited
By miloš vojtěchovský, 28. Červen 2016 - 7:45
Simon A. Levin: The Evolution of Ecology
By samotař, 21. Červen 2016 - 0:04
Anna Remešová: Je možné představit si změnu?
By samotar, 20. Červen 2016 - 23:31
Jan Hloušek: Uranové město
By samotař, 31. května 2016 - 0:05
On Detecting Background Word VIRUS Radiation in Antarctica by Alejandra Perez Nunez
By , 20. května 2016 - 22:02
Josef Šmajs: Složí lidstvo zkoušku své racionální dospělosti?
By samotař, 20. května 2016 - 21:33
Manifest The Dark Mountain Project
By Samotar, 3. května 2016 - 22:42
Pokus o popis jednoho zápasu
By samotar, 29. dubna 2016 - 23:39
Václav Cílek: Antropocén – velké zrychlení světa
By Slawomír Uher, 23. dubna 2016 - 21:50
Nothing worse or better can happen
By Ewa Jacobsson, 5. dubna 2016 - 9:12
VODA - jak hospodařit s touto strategickou surovinou, Václav Cílek a Petr Havel
By , 1. dubna 2016 - 0:17
Real Reason we Can’t Stop Global Warming: Saskia Sassen
By , 18. Březen 2016 - 22:46
The Political Economy of the Cultural Commons and the Nature of Sustainable Wealth
By samotar, 12. Březen 2016 - 12:24
Matěj Spurný: The Fall and Rise of the City of Most - On the Dynamics of Socialist Modernity (excerpt)
By , 24. Únor 2016 - 23:56
Jared Diamond - Easter's End
By , 21. Únor 2016 - 22:18
Felix Guattari - Three Ecologies (part 1)
By , 19. Únor 2016 - 18:39
Lucy F. Lippard: Undermining: A Wild Ride Through Land Use, Politics, and Art in the Changing West
By , 16. Únor 2016 - 10:24
W. H. Auden: Journey to Iceland
By , 9. Únor 2016 - 20:57
Jussi Parikka: The Earth
By Slawomír Uher, 8. Únor 2016 - 13:06
Brian Holmes: Extradisciplinary Investigations. Towards a New Critique of Institutions
By Stanislaw, 7. Únor 2016 - 23:50
Co číhá za humny? neboli revoluce přítomnosti
By Miloš Vojtěchovský, 31. Leden 2016 - 17:38
Podivuhodný osud polárníka a malíře Julia Payera
By , 23. Leden 2016 - 23:20
Red Sky: The Eschatology of Trans
By Miloš Vojtěchovský, 19. Leden 2016 - 0:05
#AKCELERACIONISTICKÝ MANIFEST (14. května 2013)
By samotar, 7. Leden 2016 - 23:18
The Forgotten Space: Notes for a Film
By , 7. Leden 2016 - 0:22
Rise and Fall of the Herring Towns:Impacts of Climate and Human Teleconnections
By , 25. Prosinec 2015 - 23:57
Hlubinná, temná, světlá i povrchová ekologie světa
By , 22. Prosinec 2015 - 22:15
Three short movies: Baroque Duchcov, New Lakes of Mostecko and Lignite Clouds
By Michal Kindernay, 21. Prosinec 2015 - 21:25
Lenka Dolanová: Umění mediální ekologie
By , 21. Prosinec 2015 - 20:35
Towards an Anti-atlas of Borders
By , 20. Prosinec 2015 - 6:58
Pavel Mrkus - KINESIS, instalace Nejsvětější Salvátor
By Miloš Vojtěchovský, 6. Prosinec 2015 - 22:59
Tváře/Faces bez hranic/Sans Frontiers
By Miloš Vojtěchovský, 29. Listopad 2015 - 22:59
Josef Šmajs: Ústava Země/A Constitution for the Earth
By Samotar, 28. Listopad 2015 - 17:51
John Jordan: The Work of Art (and Activism) in the Age of the Anthropocene
By Samotar, 23. Listopad 2015 - 23:56
Humoreska: kočky, koulení, hroby a špatná muška prince Josefa Saského
By Samotar, 13. Listopad 2015 - 7:47
Rozhovor:Před věčným nic se katalogy nesčítají
By Samotar, 11. Listopad 2015 - 16:34
Lecture by Dustin Breiting and Vít Bohal on Anthropocene
By Samotar, 8. Listopad 2015 - 23:01
Antropocén a mocné žblunknutí/Anthropocene and the Mighty Plop
By Samotar, 2. Listopad 2015 - 22:19
Rory Rowan:Extinction as Usual?Geo-Social Futures and Left Optimism
By Samotar, 27. října 2015 - 0:03
Pavel Klusák: Budoucnost smutné krajiny/The Future of a Sad Region
By ll, 19. října 2015 - 14:51
Na Zemi vzhůru nohama
By Alena Kotzmannová, 17. října 2015 - 19:13
Upside-down on Earth
By Alena Kotzmannová, 17. října 2015 - 18:55
Thomas Hylland Eriksen: What’s wrong with the Global North and the Global South?
By Samotar, 17. října 2015 - 10:01
Nýey and Borealis: Sonic Topologies by Nicolas Perret & Silvia Ploner
By Samotar, 12. října 2015 - 19:47
Images from Finnmark (Living Through the Landscape)
By Nicholas Norton, 12. října 2015 - 11:49
Bruno Latour: Love Your Monsters, Why We Must Care for Our Technologies As We Do Our Children
By John Dee, 11. října 2015 - 21:59
Temné objekty k obdivu: Edward Burtynsky, Mitch Epstein, Alex Maclean, Liam Young
By Samotar 10 October 2015, 10. října 2015 - 23:13
Czech Radio on Frontiers of Solitude
By Samotar, 10. října 2015 - 19:57
Beyond Time: orka, orka, orka, nečas, nečas, nečas
By Samotar, 10. října 2015 - 9:41
Langewiese and Newt or walking to Dlouhá louka
By Michal Kindernay, 7. října 2015 - 12:10
Notice in the Norwegian newspaper „Altaposten“
By Nicholas Norton, 5. října 2015 - 14:59
Interview with Ivar Smedstad
By Nicholas Norton, 5. října 2015 - 14:40
Iceland Expedition, Part 2
By Julia Martin, 4. října 2015 - 22:02
Closing at the Osek Monastery
By Michal Kindernay, 3. října 2015 - 14:05
Iceland Expedition, Part 1
By Julia Martin, 3. října 2015 - 0:00
Finnmarka a kopce / The Hills of Finnmark
By Vladimír Merta, 2. října 2015 - 16:38
Od kláštera Osek na Selesiovu výšinu, k Lomu, Libkovicům, Hrdlovce a zpět/From The Osek Cloister to Lom and back
By Samotar, 27. září 2015 - 15:22
Sápmelažžat Picnic and the Exploration of the Sami Lands and Culture
By Vladimir, 27. září 2015 - 13:26
Gardens of the Osek Monastery/Zahrady oseckého kláštera
By ll, 27. září 2015 - 6:57
Workshop with Radek Mikuláš/Dílna s Radkem Mikulášem
By Samotářka Dagmar, 26. září 2015 - 20:49
Czech Radio Interview Jan Klápště, Ivan Plicka and mayor of Horní Jiřetín Vladimír Buřt
By ll, 25. září 2015 - 9:09
Bořeň, zvuk a HNP/Bořeň, sound and Gross National Product
By Samotar, 25. září 2015 - 0:00
Já, Doly, Dolly a zemský ráj
By Samotar, 23. září 2015 - 11:37
Up to the Ore Mountains
By Michal, Dagmar a Helena Samotáři , 22. září 2015 - 11:41
Václav Cílek and the Sacred Landscape
By Samotář Michal, 22. září 2015 - 0:43
Picnic at the Ledvice waste pond
By Samotar, 19. září 2015 - 22:40
Above Jezeří Castle
By Samotar, 19. září 2015 - 22:30
Cancerous Land, part 3
By Tamás Sajó, 18. září 2015 - 21:43
Ledvice coal preparation plant
By Dominik Žižka, 18. září 2015 - 15:51
pod hladinou
By Dominik Žižka, 18. září 2015 - 15:22
Cancerous Land, part 2
By Tamás Sajó, 17. září 2015 - 20:52
Cancerous Land, part 1
By Tamás Sajó, 16. září 2015 - 20:35
Offroad trip
By Dominik Žižka, 16. září 2015 - 14:07
Ekologické limity a nutnost jejich prolomení
By Miloš Vojtěchovský, 16. září 2015 - 0:29
Lignite Clouds Sound Workshop: Days I and II
By Samotar, 15. září 2015 - 8:01
Recollection of Jezeří/Eisenberg Arboretum workshop
By Samotar, 14. září 2015 - 11:43
Walk from Mariánské Radčice
By Michal Kindernay, 12. září 2015 - 0:36
Mariánské Radčice and Libkovice
By Samotar, 11. září 2015 - 9:35
Tušimice II and The Vicarage, or the Parsonage at Mariánské Radčice
By Samotar, 10. září 2015 - 12:18
Most - Lake, Fish, algae bloom
By Samotar, 8. září 2015 - 21:27
Monday: Bílina open pit excursion
By Samotar, 7. září 2015 - 8:50
Duchcov II. - past and tomorrow
By Samotar, 6. září 2015 - 22:24
Duchcov II.
By Samotar, 6. září 2015 - 17:55
Arrival at Duchcov I.
By Samotar, 6. září 2015 - 9:09
Poznámka k havárii rypadla KU 300 (K severu 1)
By Samotar, 19. srpna 2015 - 14:20
Za teorií poznání (radostný nekrolog), Bohuslav Blažek
"Na sklonku prosince roku 2001 poslal Bohuslav Blažek redakci Sociologického časopisu text "Za teorií poznání (radostný nekrolog)", zamýšlený jako příspěvek do dvojčísla věnovaného české sociologii. Jako příliš obecný a ostatním příspěvkům tematicky vzdálený však tehdy nebyl publikován. Redakce text zveřejnila až po Blažkově smrti v roce 2005. Esej je výstižným dokladem Blažkovy myšlenkové originality, vytříbeného smyslu pro transdisciplinaritu či schopnosti psát lehce, čtivě a se smyslem pro ironickou zkratku i o věcech nanejvýš složitých a vážných".
redakce Sociologického časopisu, 2005
Přebíráme pozdní text jako symbolickou vzpomínku na sociálního ekologa Bohuslava Blažka (zemřel náhle na konci roku 2004) - autora, který u nás spoluvytvářel prostředí mezioborového myšlení o krajině, přírodě a médiích. Bohuslav Blažek se účastnil mezioborového "flusserovského" symposia "Předpoklady budoucnosti: archeologie médíí", které proběhlo na začátku prosince v roce 2001 v Goethe Institutu. Svůj příspěvek nakonec nepřednesl a nevzpomínám si z jakého důvodu. Jde jen o domněnku, založenou na interpretaci eseje, ale je možné, že text Blažek napsal v souvislosti se symposiem "Předpoklady budoucnosti", nebo přímo jako svůj příspěvek a nakonec se rozhodl z nějakého důvodu stáhnout z programu.
Miloš Vojtěchovský, 2017
Periodizovat vývoj jakékoli duchovní sféry po jednotlivých staletích nebo dokonce „bilancovat“ zisky a ztráty právě uplynulého století je jistě plytké. Tím hůř, má-li jít o reflektování filozofické disciplíny, která otázku dějinnosti vůbec a samozřejmě i dějinnosti vlastní tematizuje jako jeden ze svých úhlavních problémů. Bylo by to omluvitelné – a pak i chvályhodné – pouze tehdy, kdyb tento formální předěl kuriozní shodou okolností koincidoval s výraznou restrukturací oboru. Bulvární otázka, co se stalo s teorií poznání ve 20. století, s níž jsem si chvíli zahrával, mě přivedla ke zjištění, které zní ještě bulvárněji: že taková zásadní koincidence vskutku nastala, neboť právě na jeho přelomu teorie poznání skonala. Pokusím se toto tvrzení nebulvárně doložit.
Od antického soustředění na oko jako místo, jímž do duše vstupují sdělení o okolním světě, po koncept počitku jako jakéhosi atomárního vjemu, se kterým operovala psychologie vnímání na počátku právě uplynulého století, událo se v teorii poznání méně převratů než během pouhé stovky let poté. Zásadní Kantův obrat ke zkoumání předpokladů vnímání a myšlení byl sice již nějakou dobu uznamenán a krotce rozvíjen ve filozofii, nicméně ve jménu pozitivistické řehole byla z Vědy tato zbytečná komplikace vypuzena. Zdálo se, že prostinká představa oka jakožto camery obscury, která mechanicky „odráží“ vnější svět, bohatě stačí i vědě užité, jak technikům pro konstrukci optických přístrojů od mikroskopu a teleskopu přes fotoaparát po televizor, tak inženýrům lidských duší pro „teorii odrazu“ a všechny hanebnosti, které měla pomáhat legitimizovat.
Ani nástup kybernetiky v polovině století na tomto stavu mnoho nezměnil. Rosenbluethův perceptron zůstával ještě u pojetí pouze registrujícího oka: schematicky se znázorňoval jako plocha složená z čidel, z nichž rovnoběžně vedou spoje s jednotlivými počitky. Technici začali psát učebnice psychologie, ve kterých triumfálně sdělovali světu, že mozek vlastně je (rozuměj: je stejně hloupý jako tehdejší) počítač. Dobovou nákazou se stala vidina, že tento umělý mozek zanedlouho předežene mozek v lidské hlavě (živili ji nejenom její stoupenci, ale možná ještě více její odpůrci).
Najednou to vypadalo, že teorie poznání zanikne, protože se stane exaktní vědou na pomezí fyziky, matematiky a kybernetiky, podobně jako astrologie přerostla v astronomii, alchymie v chemii nebo filozofická psychologie v psychologii experimentální. Na utopisticky laděné programy modelování mozku, konstrukce robota a automatického překladu, které slibovaly v historicky kratičkém čase nahradit zastaralého člověka a dát moci do rukou nástroje k poražení všech, kdo se v tomto závodě ve všeobecném zbrojení opozdí, získali výzkumníci dějinně bezpříkladné finanční zdroje. Je milou ironií, že jim rovněž za dějinně bezprecedentní mžik oka vyšel pravý opak. Poté, co více než dvě století mechanističtí vědci odmítali kantovský obrat, jejich zbrusu nové – jenomže už ne energomateriální, ale informační – stroje je přinutily uznat, že chtějí-li, aby se alespoň maličko příblížily tomu, co umí lidský mozek, budou jejich tvůrci muset začít pokorně a krok za krůčkem napodobovat veškeré ty rozptýlené a neexaktní poznatkové drobty z psacích stolů kantovskými otázkami nesených výzkumů kdesi na pomezí experimentální psychologie a filozofické introspekce. Kybernetičtí modeláři se vydali na cestu za hledáním Apriori. Díky geštaltismu se od izolovaných počitků přešlo k celostním vjemům, které jsou formovány repertoárem předem daných – respektive jedincem rozvíjených – tvarů (rozpoznávání obrazců). Z fenomenologie se přijala úloha těla a primátu exploračního pohybu nad registrací (robotika). Z alternativní pedagogiky se převzal koncept interaktivního učení (samoučící systémy a jejich dialog). Všechny tyto a četné další krůčky vyhodnotil, seřadil do přehledné vývojové tabulky a tu předvedl jako analogii individuálního vývoje Jean Piaget.
Ontogenetickou psychologii za svého života dokázal zobecnit do podoby genetické epistemologie a za pomoci týmu logiků a kybernetiků najít izomorfismus mezi empirickými zjištěními a množinovými modely. Na tyto snahy navazující evoluční teorie poznání a konstruktivismus promítly tyto myšlenky na pole sociální a politické. Někdy na přelomu 70. a 80. let to vypadalo, že sen o jednotící teorii světa začíná být zase aktuální a že jeho jádrem bude právě tato matematizovaná teorie – teď už ne poznání, ale poznávání. Všechno si tehdy začalo říkat „kognitivní“: etablovala se kognitivní psychologie, která zkoumala kognitivní styly, vznikla třeba kognitivní geografie a kyberneticky pojatá kognitivní věda. Jistou komplikací hrozil myšlenkový pohyb ve filozofii dějin, zejména když se koncept dějinnosti začal aplikovat na metamorfózy samotného rozumu. Koncept inteligence byl transkulturální psychologií odhalen jako manipulativní trik bílé rasy (podobně jako třetí svět odmítl výzvy bohatého prvního světa k dobrovolnému omezení energetické spotřeby). I apriori se ukazovalo být dějinné. Několik novokantovsky orientovaných historiků idejí už delší dobu kroužilo kolem megaabstrakcí jako symbolické formy, epistémy nebo paradigmata. Na chvíli se mohlo zdát, že se dějiny podaří zkrotit do nějaké inteligentnější verze hegeliánské triády (jako třeba tři vlny manželů Tofflerových). I za typologiemi diskurzu se však vbrzku našly jejich skryté motivy (tak jako antipsychiatři prohlásili „šílenství“ za pouhou nálepku a rodinu, školu nebo psychiatrickou léčebnu jako ty, kdo ji nalepují). Radikální otevřenost dějin se náhle rozevřela přímo obscénně a s eschatologickým vzrušením očekáváné nové paradigma se ukázalo být bludištěm disparátních antiparadigmat a mikroparadigmat.
Teorie poznání mezitím zapomněla na svůj klasický název „noetika“, rány z mučíren marxistické gnozeologie se jí začínaly hojit a snažila se obstát coby pragmaticky, prakticky nebo tělesně zakotvená epistemologie. Co ji definitivně zahubilo, to nebylo tolik proklínané obklíčení relativistů a dekonstruktivistů, kteří ji jenom kultivovali, ale vpád života, jenž svou agresivitou málem zničil i sebe sama. Holokaust, atomová puma, globální ekologická krize a poté internet postupně činily stále aktuálnějším cosi pro Vědce ještě mnohem pohoršlivějšího než do Vědy šťourající filozofování: původně náboženské, teď obecně existenciální koncepty svědectví a obratu.
Poznání jako soubor bezesporných a/nebo s realitou korespondujících výroků nebo jako hluboké mlčení duchovního vůdce, to vše ještě nepřekračovalo rámec antické optiky, která se nechtěla špinit každodenností, tabuizovala hmat, aby posvětila nezúčastněný zrak, a hledala cosi „za“ mrzkou skutečností. Nyní se ale poznání začalo jevit nikoli jako nejvyšší cíl, ale jako dílčí a nijak zvlášť vznešený mezikrok, po kterém by měl následovat daleko závažnější zodpovědný čin, jehož smysl nicméně zůstává nadále (a navždy) otevřený dalším překvapivým odhalením. Rozhodujícím článkem hermeneutického kruhu se tedy stalo jednání. Ale jaké: sice začarované v jazyku, ale zároveň právě jazykem agující, vtělené, a tedy rozevírající circulus vitiosus jazyka tím, jak se konfrontuje s nonverbálními kódy a předmětným kontextem, nespoutané lineární kauzalitou, nýbrž anticipativní a především dialogické, tedy neustále se obnovující tím, jak je modelováno měkkou hrou mezi Já a Ty.
Kdo v tomto radikálně změněném světě nadále usiluje o poznání pro poznání, podobá se žáčku, který za nejvyšší cennost považuje vysvědčení se „samými“. Zamlčené předpoklady všeho druhu – tacit knowledge, protipříklady, témata, fenomenologické implicitní horizonty, lingvistické presupozice nebo hlubinné struktury, topoi, dekonstrukce, demytizace a remytizace, nečitelnost a čtení šifer – to jsou kalné vody, ve kterých se loví jediné ryby, jež za to ještě stojí.
Není to ale jen nějaký sebezapomínavý únik vpřed. Na nevyvýšený trůn usedá třetí článek Eliotovy trichotomie informace – poznání – moudrost, zraku (optice) předchází hmat (haptika), dospělí se občerstvují tančivou hravostí dětí, ekologové se zhlížejí v buddhistické ekonomice a ženy se rozpomínají na předpatriarchální společnosti. Po čistotě poznání absolutních, neměnných a v sobě a pro sebe tkvících entit už svět pulzující participací ani nevzdechne. Změnil se totiž i bůh: je procesuální, více ženský a dětský než mužský a stařecký, takřka bezmocný a ústy trpících nás vyzývá ke spoluúčasti na této i pro něj předem nevyhrané hře.
Komu to pohoršuje oko, nechť si ho vyloupne. Nechť přitom nicméně nezapomene, že oku se během předsmrtného vzepětí teorie poznání vrátila aktivnost, inteligence, tvořivost, pohybující se tělo a napojení na řeč a společenství.
Post scriptum. Pod parte teorie poznání najdeme dlouhou řadu jmen nejjiskřivějších duchů 20. století, kteří jí – jejími nástroji a v její prospěch – pomáhali do hrobu: například za hru Buytendijk, Fink, Granet, Huizinga, za tělo Grebeníčková, za prostor Hall, za čas Heidegger, za mýtus Cassirer, Cazeneuve, Frejdenbergová, Meletinskij, Turner, za jazyk Hjelmslev, Mauthner, Wittgenstein, za dialog Bachtin, Buber, za znak Barthes, Eco, Ivanov, Lotman, Morris, Uspenskij, za výtvarné umění Bialostocki, Gombrich, Panofsky, Sypher, za divadlo Braun, Grotowski, Savarese, za příběh Greimas, Propp, Stanzel, za čtení Hart Nibbrig, Stierle, za metaforu Blumenberg, za hospodářství Hendersonová, za dítě Bruner, Piaget, za rodinu Cooper, Langmeier, Matějček, za zdraví (Victor) von Weizsaecker, za duševní nemoc Laing, Scheff, Szasz, Watzlawick, za sen Binswanger, Foucault, za venkov Berry, Bláha, za město Jacobsová, Mumford, Pirenne, Slavík, za instituci Goffman, Illich, Kabele, za média McLuhan, Turkleová, za ideologii Mannheim, za dějiny Arendtová, Patočka, Vašíček, za budoucnost (Robert) Jungk, Kahn, Naisbitt, za život Jacob, Lovelock, Prigogine, Selye, za systémy Bateson von Bertalanffy, Laszlo, Maruyama, za vědu Feyerabend, Holton, Kuhn, Lakatos, Popper, Radnitzky, za číslo Goedel, Thom, za boha Boff, Bultmann, Cox, Dibelius, Drewermann, Kueng, Mac-Fagueová... Paradoxem je, že ti všichni (a nespočet dalších: vypsal jsem jen ty, s nimiž jsem měl tu čest se alespoň trochu seznámit) teorii poznání ozdravovali a zživotňovali s takovým úspěchem, až ji přivedli do hrobu, neboť ji zbavili toho, na čem si nejvíc zakládala: čistoty, samoúčelnosti a pýchy. Za všechny pozůstalé, jimž se ulevilo,
Bohuslav Blažek
Děkuji T. Boňkovi, E. Gálovi, J. Gogolovi, Z. Konopáskovi, I. Štampachovi, Z. Vašíčkovi a M. Vojtěchovskému za vysoce inspirativní projevy nesouhlasu.
MgA. Mgr. Bohuslav Blažek (1942 - 2004) vystudoval filmovou a televizní dramaturgii na FAMU a filozofii a psychologii na FF UK v Praze. Ředitel nadace EcoTerra (od r. 1991), místopředseda Spolku pro obnovu venkova (od r. 1994), Ashoka Fellow (od r. 1996). Vyučoval sociální ekologii na fakultě architektury ČVUT a na katedře divadelní antropologie DAMU. Byl proděkanem pro zahraniční styky DAMU. Publikoval mimo jiné knihy Tváří v tvář obrazovce (Sociologické nakladatelství), Venkov - města - média (Sociologické nakladatelství), Mezi vědou a nevědou už v roce 1978. Pracoval jako metodolog v Ústavu krajinné ekologie ČSAV., kde měl za úkol animovat spolupráci mezi přírodovědci a oddělením humanitních věd. Antropoekologie byla z politických důvodů zrušena. Blažek se stal jedním ze zakladatelů sociální ekologie v Čechách. K jeho publikacím patří také "Krása a bolest: Umění, tvořivost a hra v životě trpících a postižených" (1985 s Jiřinou Olmrovou) a "Venkov/města/média" (1998). V letech 1993–2001 byl místopředsedou "Spolku pro obnovu venkova". Působil také jako pedagog na FAMU a byl inciátorem dokumentárních filmů pro internet "Komu patří architektura" a "Pozapomenutá revoluce"