Like a Spirial Jetty gone sinister/ Jako zlověstné spirálové molo

... během expedice v Mostecké uhelné pánvi jsme měli příležitost se seznámit s různými aspekty těžby v okolí města Most. Obrovské těžební pole, energetický průmysl, postižená příroda, ruiny zbouraných vesnic, uměle vytvořená jezera a kopce, znečištěný vzduch. Kvůli těžbě téměř 200 usedlostí, někdy celé oblasti a budovy vysoké historické a kulturní hodnoty zmizelo. Z centra starobylého města Most/Brux považovaného za jedno z nejkrásnějších historických městských památek v České republice zmizelo a v jeho místech je dnes obrovský kráter, zaplavený umělým jezerem.

Pamatuji se, že když jsem poprvé viděl tuto scenérii, přemohl mne ambivalentní pocit. Na jedné straně to byl působivý pohled, podivná krása dekonstruované krajiny, ale zároveň hluboce znepokojující pocit. Formálně a umělecky jsou tyto pohledy na těžební krajinu provokující, zrak upoutá jejich barevnost, struktura a hluboké krátery.Vnímám je jako památníky land artu upomínající na pomalu se blížící katastrofu, ve které žijeme a památníky, které by bylo dobré zachovat do budoucnosti. Částečně pro jejich kvalitu jako památník na současnost a částečně jako gesto udržení kritického postoje k destruktivním silám průmyslových korporací a její důsledkům. Proto by měly být tyto krajiny chráněny. V obnažené krajině je vidět minulost, současnost a budoucnost zároveň a v jejich estetice je zakódována krátkozrakost lidských řešení.

Americký umělec Robert Smithson kdysi napsal: "Svět potřebuje uhlí a dálnice, ale my nepotřebujeme následky povrchové těžby a dálničního průmyslu" ... Umění se může stát médiem, které propojí ekology a průmyslníky. Současné zisky těžařů klesají, nabízejí se lepší alternativy a nové stále vznikají. Něco se proměnilo, ale tak jako je tomu u všech traumat, je třeba se osvobodit, nějak je překonat. Většinou dostanou na starost rekultivaci takových postižených míst krajinní architekti, jámy jsou zaplaveny vodou, vytěžená krajina je tvarována do umělých kopců. Tak tomu bude i s místy, které jsme navštívili na Mostecku. Doufejme že projekt Frontiers of solitude tuto problematiku zprostředkuje veřejnosti na které zůstává rozhodnutí zda opustíme systém založený na spotřebě.

Tommy Høvik,
Oslo 30.12.2015

Tommy Høvik je norský výtvarný umělec. Ve svých instalacích a kolážích se poetickým a hravým způsobem zabývá vážnými tématy. Jeho práce From here we go sublime (Odsud jdeme povzneseni), sestává z asambláží doplněných texty či sochami umístěnými do zšeřelého prostoru protínaného bodovými reflektory. Poukazovala na možné hranice našeho poznání konečnosti a její reflexe. Severská melancholie i přímočarost se dále stupňují i v jeho nejaktuálnější tvorbě, kde se nadále pokouší obnovovat rovnováhu rozumu a citu.