Program

Mezinárodní mezioborová konference

Fakulta umění a designu UJEP v Ústí nad Labem, Pasteurova 9, aula č. 537 (4. patro)

změna programu vyhrazena

Otevřená a tvořivá podoba nástroje je podmínkou volby správného, šiřitelného a sdíleného způsobu pro naši šanci přežít.
Ivan Illich, Tools for Conviviality

Sobota od 14 hodin

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě si Vás dovoluje pozvat na doprovodný program k výstavě Na pomezí samoty / Frontiers of Solitude, která v galerii probíhá až do 29. 5. 2016.

Exkurze do jihlavského podzemí

v 17 hodin, Komenského 10

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě si Vás dovoluje pozvat na doprovodný program k výstavě Na pomezí samoty / Frontiers of Solitude, která v galerii probíhá až do 29. 5. 2016.

Diskuse o uranových dolech na Vysočině

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Komenského 10, Jihlava

Kurátoři: Dagmar Šubrtová, Miloš Vojtěchovský, Michal Kindernay

USA / Kanada, 2015, 89 min
Režie:Avi Lewis
Scénář: Naomi Klein

začátek: 19:00

vstup volný

Program krátkých filmů Beyond Horizons je zaměřen na práce umělců, zajímajících se o to, jak lidé zachází s přírodními zdroji v Severním Norsku a na Dálném Severu.

Správa přírodních zdrojů a právo na zemi i na moře.

Dokumentární film Draumalandið (2009, Island)
režie: Andri Snær Magnason a Þorfinnur Guðnason
produkce: Sigurður Gísli Pálmason
kamera: Þorfinnur Guðnason, Guðmundur Bjartmarsson, Hjalti Stefánsson, Bergsteinn Björgúlfsson
stopáž: 90 min

Mezinárodní symposium Na pomezí samoty, připravené v rámci stejnojmenného uměleckého projektu nabízí možnost srovnání názorů, zkušeností a pohledů umělců, kurátorů a pozvaných hostů k tématu proměn krajiny, ve které dnes žijeme a které jsme součástí. Symposium hledá vzájemné vztahy mezi kulturními, politickými a ekonomickými aspekty aktuálních konceptů a představ o tom, co pro nás dnes znamenají slova jako prostředí, prostor, krajina a země, včetně topografie přechodných zón, stanovení a překračování hranic a mezí.

Školská 28 Praha 1

Projekce nového filmu Martina Ryšavého. Hrdinsko – groteskní míjení několika postav na cestě do nitra nevyzpytatelné a nestabilní industriální zóny. Metafyzická plavba po temných vodách zakleté krajiny, která se vymyká schématům na mapách a nad kterou se vznáší možnost dalších osudových proměn. Cesta do reality převážně snové, přesto však konkrétní a hmatatelné. Dobrodružství v proměnlivém a nedefinitivním světě, jehož hrdinové spojují představu o naplnění života s představou o životě v divočině, ve snu nebo v zásvětí. Výchozím živlem pro filmovou evokaci této tekuté, snové kvality se stává právě voda, jeden ze základních živlů a zdrojů imaginace

dílna pro žáky Základní umělecké školy v Duchcově je inspirována barokní kaplí valdštejnského špitálu v zámecké zahradě.
lektorka: Radoslava Schmelzová
asistentka: Dagmar Šubrtová
pedagožka: Petra Wolfová

Při příležitosti zakončení cestování kolem velkolomů proběhne v pátek 25. září od 17 hod. v opatském sále Oseckého kláštera přátelské setkání s pohoštěním. Srdečně zveme všechny přátele a příznivce projektu Frontiers of Solitude!

Dílna s žáky Základní umělecké školy v Mostě. Dílna bude věnována vlivu člověka na krajinu v industriálním věku. Ukážeme možnosti člověka krajinu ovlivňovat, ale poukážeme také na to, že i zdánlivě zcela zničená příroda má velkou schopnost obnovy. Vyvíjí se však způsobem, který mnohdy neumíme ocenit - přitom jde o místa, která každodenně míjíme. Radek Mikuláš

Chůze se jeví být nejlepším nástrojem k poznání místa. I přírodní a humanitní vědy směřují k poznávání krajiny, jenom jinými metodami; například základy prostorové archeologie byly položeny právě tady v souvislosti s nikde jinde neprováděnou plošnou skrývkou sídelních vrstev celé krajiny. Člověk ale nemusí být vědec, aby chápal, co se tu děje. „Kolikrát už přeložili koryto Bíliny?“

S archeologem, biologem a historičkou umění navštívíme několik míst v okolí katastru obce Libkovice (Liquitz), které jsou dnes fragmentem brutálně exploatovaného území. Libkovice byly posledním souvislým sídelním útvarem, který byl kvůli těžbě hnědého uhlí zlikvidován a jehož obyvatelstvo bylo vystěhováno. Obec byla přes odpor občanské společnosti v roce 1992 zbořena, ačkoli k těžbě nakonec nedošlo. Zničená krajina, životy a historická paměť. Rekapitulace po dvaceti letech: čím se to tedy liší od osudu Lidic? Krajina hnědouhelné pánve severozápadních Čech patří dodnes k nejzdevastovanějším evropským lokalitám. Jak se ukazuje, je celkem jedno, kdo je zrovna u moci.

Sraz: Jezeří (zámek)

Pořadatelé projektu nabízejí zájemcům možnost účastnit se tvůrčího pobytu Do hlubiny lignitových mračen. Výzva je určena všem, kdo se zajímají o témata projektu, například studentům středních a vysokých škol, novinářům, odborníkům a dalším hostům - hledáme také stážisty, kteří by pomohli s organizací.

Dílna s Milošem Šejnem je inspirovaná příběhem zámku Jezeří a okolní krajiny, hlavně bývalým arboretem - Eisenberským anglickým parkem, který pokrýval svah pod zámkem Jezeří a sahal až k dnes zaniké osadě Albrechtice. Účastníci dílny se seznámí s originální uměleckou metodou, jíž Miloš Šejn zkoumá kulturní a přírodní vrstvy krajiny od těch archaických a kosmologických až po prozaické a velice aktuální.

Dvoudenní workshop je zaměřen na průzkum krajiny poznamenané těžebním průmyslem v hnědouhelných povrchových dolech na Mostecku. Budeme naslouchat i pořizovat terénní nahrávky, krajinu budeme dokumentovat také fotografováním a psaním záznamů, abychom následně mohli porovnat rozdíly mezi zvukovou, obrazovou a jazykovou percepcí dané oblasti.

Krajina severozápadních Čech a její změny v souvislosti s industriálními, demografickými a politickými změnami v průběhu 20. století. Vliv těžby, energetiky, vodních děl, ale i společenských změn na zánik sídel na území celého dnešního Ústeckého kraje. Příklady měst a vesnic, které prohrály svůj boj s vizí „lepších zítřků“. Součástí přednášky bude i prezentace starší panelové výstavy o zaniklých obcích Mostecka od Ing. Evy Hladké.

Jezera a mokřady se v Mostecké pánvi vyskytovaly už od třetihor a najdeme je zde i dnes. Po skončení poslední doby ledové zde vzniklo mělké Komořanské jezero s rozlohou až 5600 hektarů, které bylo postupně zanášeno splaveninami. Po roce 1931 byly jeho zbytky uměle vysušeny. Povrchová těžba uhlí od konce 19. století zcela změnila podobu místní krajiny. Po skončení těžby zůstávají v krajině jámy, které je nejvhodnější zatopit vodou a přeměnit na jezera. Ta se mohou stát strategickou zásobou kvalitní vody. Jezero Most má čistou vodu ideální pro rekreační využití, její průhlednost se celoročně pohybuje kolem 7 m.

Začátek ve 14 hod. před budovou Muzea města Duchcova.

Procházka po barokních památkách Duchcova s historikem Jiřím Wolfem, pracovníkem Duchcovského muzea. Museum vzniklo v roce 1896. Jedním z hlavních důvodů vzniku muzea byla snaha místních Němců, mj. Franze Xavera Reidla (1845-1921) dokázat kontinuitu a starobylost německého osídlení Duchcova, kam od poslední čtvrtiny 19.století proudilo ve stále hojnějším množství české obyvatelstvo, hledající práci v početných okolních šachtách.