Blog posts

Posts

Mlha - ticho - temnota - samota a bílé díry

By samotar, 7. října 2020 - 22:21

Zarchivu: Hůlna-kejdže

By samotar, 7. září 2020 - 22:36

Center for Land Use Interpretation

By samotar, 18. Červen 2020 - 17:16

Dawn Chorus Day - zvuky za svítání

By samotar, 30. dubna 2020 - 11:56

Z archivu: Krzysztof Wodiczko v DOXU

By samotar, 26. Březen 2020 - 21:32

GARY SNYDER: WRITERS AND THE WAR AGAINST NATURE

By samotar, 20. Březen 2020 - 10:37

Michel Serres: Transdisciplinarity as Relative Exteriority

By samotar, 5. Listopad 2019 - 23:17

Pavel Ctibor: Sahat zakázáno

By samotar, 22. září 2019 - 17:50

Emmanuel Lévinas: HEIDEGGER, GAGARIN A MY

By samotar, 19. září 2019 - 13:07

Erkka Laininen: A Radical Vision of the Future School

By samotar, 10. srpna 2019 - 23:19

Anton Pannekoek: The Destruction of Nature (1909)

By samotar, 21. července 2019 - 11:25

Jack Burnham - Systémová estetika

By samotar, 5. Březen 2019 - 18:14

Co padá shůry - světlo, pelyněk, oheň a šrot

By samotar, 30. Prosinec 2018 - 22:33

2000 slov v čase klimatických změn - manifest

By samotar, 2. Listopad 2018 - 0:50

Tajemství spolupráce: Miloš Šejn

By samotar, 27. Červen 2018 - 8:29

Případ zchudlé planety:Vojtěch Kotecký

By samotar, 22. dubna 2018 - 11:37

Skolt Sámi Path to Climate Change Resilience

By samotar, 10. Prosinec 2017 - 10:16

Ohlédnutí/Revisited Soundworm Gathering

By samotař, 9. října 2017 - 19:40

Kleté krajiny

By samotar, 7. října 2017 - 23:56

Kinterova Jednotka a postnatura

By samotař, 15. září 2017 - 10:48

Upsych316a Universal Psychiatric Church

By Samotar, 6. července 2017 - 19:08

Za teorií poznání (radostný nekrolog), Bohuslav Blažek

By miloš vojtěchovský, 9. dubna 2017 - 23:03

On the Transmutation of Species

By miloš vojtěchovský, 27. Březen 2017 - 23:08

CYBERPOSITIVE, Sadie Plant a Nick Land

By samotař, 2. Březen 2017 - 13:12

Ivan Illich: Ticho jako obecní statek

By samotař, 18. Únor 2017 - 21:06

Dialog o primitivismu – Lawrence Jarach a John Zerzan

By samotar, 29. Prosinec 2016 - 15:14

Thomas Berry:Ekozoická éra

By samotař, 8. Prosinec 2016 - 23:47

Jason W. Moore: Name the System! Anthropocenes & the Capitalocene Alternative

By miloš vojtěchovský, 24. Listopad 2016 - 22:56

Michel Serres: Revisiting The Natural Contract

By samotař, 11. Listopad 2016 - 10:22

Best a Basta době uhelné

By samotař, 31. října 2016 - 23:03

Hledání hlasu řeky Bíliny

By samotař, 23. září 2016 - 22:50

Harrisons: A MANIFESTO FOR THE 21ST CENTURY

By , 19. září 2016 - 23:00

Bratrstvo

By samotař, 1. září 2016 - 23:46

Metafory, endofyzika, manželé Themersonovi a Gordon Pask

By samotař, 15. července 2016 - 7:31

Anima Mundi Revisited

By miloš vojtěchovský, 28. Červen 2016 - 7:45

Simon A. Levin: The Evolution of Ecology

By samotař, 21. Červen 2016 - 0:04

Anna Remešová: Je možné představit si změnu?

By samotar, 20. Červen 2016 - 23:31

Jan Hloušek: Uranové město

By samotař, 31. května 2016 - 0:05

Manifest The Dark Mountain Project

By Samotar, 3. května 2016 - 22:42

Pokus o popis jednoho zápasu

By samotar, 29. dubna 2016 - 23:39

Václav Cílek: Antropocén – velké zrychlení světa

By Slawomír Uher, 23. dubna 2016 - 21:50

Nothing worse or better can happen

By Ewa Jacobsson, 5. dubna 2016 - 9:12

Jared Diamond - Easter's End

By , 21. Únor 2016 - 22:18

Felix Guattari - Three Ecologies (part 1)

By , 19. Únor 2016 - 18:39

W. H. Auden: Journey to Iceland

By , 9. Únor 2016 - 20:57

Jussi Parikka: The Earth

By Slawomír Uher, 8. Únor 2016 - 13:06

Co číhá za humny? neboli revoluce přítomnosti

By Miloš Vojtěchovský, 31. Leden 2016 - 17:38

Red Sky: The Eschatology of Trans

By Miloš Vojtěchovský, 19. Leden 2016 - 0:05

#AKCELERACIONISTICKÝ MANIFEST (14. května 2013)

By samotar, 7. Leden 2016 - 23:18

The Forgotten Space: Notes for a Film

By , 7. Leden 2016 - 0:22

Lenka Dolanová: Umění mediální ekologie

By , 21. Prosinec 2015 - 20:35

Towards an Anti-atlas of Borders

By , 20. Prosinec 2015 - 6:58

Pavel Mrkus - KINESIS, instalace Nejsvětější Salvátor

By Miloš Vojtěchovský, 6. Prosinec 2015 - 22:59

Tváře/Faces bez hranic/Sans Frontiers

By Miloš Vojtěchovský, 29. Listopad 2015 - 22:59

Josef Šmajs: Ústava Země/A Constitution for the Earth

By Samotar, 28. Listopad 2015 - 17:51

Rozhovor:Před věčným nic se katalogy nesčítají

By Samotar, 11. Listopad 2015 - 16:34

Lecture by Dustin Breiting and Vít Bohal on Anthropocene

By Samotar, 8. Listopad 2015 - 23:01

Na Zemi vzhůru nohama

By Alena Kotzmannová, 17. října 2015 - 19:13

Upside-down on Earth

By Alena Kotzmannová, 17. října 2015 - 18:55

Images from Finnmark (Living Through the Landscape)

By Nicholas Norton, 12. října 2015 - 11:49

Temné objekty k obdivu: Edward Burtynsky, Mitch Epstein, Alex Maclean, Liam Young

By Samotar 10 October 2015, 10. října 2015 - 23:13

Czech Radio on Frontiers of Solitude

By Samotar, 10. října 2015 - 19:57

Beyond Time: orka, orka, orka, nečas, nečas, nečas

By Samotar, 10. října 2015 - 9:41

Langewiese and Newt or walking to Dlouhá louka

By Michal Kindernay, 7. října 2015 - 12:10

Notice in the Norwegian newspaper „Altaposten“

By Nicholas Norton, 5. října 2015 - 14:59

Interview with Ivar Smedstad

By Nicholas Norton, 5. října 2015 - 14:40

Iceland Expedition, Part 2

By Julia Martin, 4. října 2015 - 22:02

Closing at the Osek Monastery

By Michal Kindernay, 3. října 2015 - 14:05

Iceland Expedition, Part 1

By Julia Martin, 3. října 2015 - 0:00

Finnmarka a kopce / The Hills of Finnmark

By Vladimír Merta, 2. října 2015 - 16:38

Workshop with Radek Mikuláš/Dílna s Radkem Mikulášem

By Samotářka Dagmar, 26. září 2015 - 20:49

Já, Doly, Dolly a zemský ráj

By Samotar, 23. září 2015 - 11:37

Up to the Ore Mountains

By Michal, Dagmar a Helena Samotáři , 22. září 2015 - 11:41

Václav Cílek and the Sacred Landscape

By Samotář Michal, 22. září 2015 - 0:43

Picnic at the Ledvice waste pond

By Samotar, 19. září 2015 - 22:40

Above Jezeří Castle

By Samotar, 19. září 2015 - 22:30

Cancerous Land, part 3

By Tamás Sajó, 18. září 2015 - 21:43

Ledvice coal preparation plant

By Dominik Žižka, 18. září 2015 - 15:51

pod hladinou

By Dominik Žižka, 18. září 2015 - 15:22

Cancerous Land, part 2

By Tamás Sajó, 17. září 2015 - 20:52

Cancerous Land, part 1

By Tamás Sajó, 16. září 2015 - 20:35

Offroad trip

By Dominik Žižka, 16. září 2015 - 14:07

Ekologické limity a nutnost jejich prolomení

By Miloš Vojtěchovský, 16. září 2015 - 0:29

Lignite Clouds Sound Workshop: Days I and II

By Samotar, 15. září 2015 - 8:01

Recollection of Jezeří/Eisenberg Arboretum workshop

By Samotar, 14. září 2015 - 11:43

Walk from Mariánské Radčice

By Michal Kindernay, 12. září 2015 - 0:36

Mariánské Radčice and Libkovice

By Samotar, 11. září 2015 - 9:35

Most - Lake, Fish, algae bloom

By Samotar, 8. září 2015 - 21:27

Monday: Bílina open pit excursion

By Samotar, 7. září 2015 - 8:50

Duchcov II. - past and tomorrow

By Samotar, 6. září 2015 - 22:24

Duchcov II.

By Samotar, 6. září 2015 - 17:55

Arrival at Duchcov I.

By Samotar, 6. září 2015 - 9:09

Poznámka k havárii rypadla KU 300 (K severu 1)

By Samotar, 19. srpna 2015 - 14:20

Česká republika

Mlha - ticho - temnota - samota a bílé díry

Posted by
samotar

housenka

V roce 2008 na BBC vznikl dokument „Total Isolation": šest osob, čtyři muži a dvě ženy, bylo 48 hodin v jaderném bunkru, v úplné tmě. Před izolací dobrovolníci podstoupili testy vizuální paměti, procesů zpracování informací a sugestibility. Po dvou dnech v komoře zaznamenali sluchové a vizuální halucinace a neschopnost pociťovat čas. Po dokončení experimentu podstoupili stejné testy a výsledky ukázaly, že kapacita paměti u jednoho subjektu klesla o 36%, všechny subjekty měly potíže vybavit si slova začínající písmenem „F“ a výrazně se zvýšila jejich sugestibilita.

Představa prázdného prostor, "whitespace", nebo "blackspace" odkazuje na prožitek něčeho, kde "není nic". Je to analogické pocitu naslouchání v časoprostoru, kde slyšíme "nic", kde "nic není slyšet", kde je "ticho". Jistě že ticho ve skutečnosti neexistuje, ale pokud by přece jen existovalo, vypadalo by spíš "tmavě", nebo "světle"? Nebo třeba šedě jako když se za podzimního rána díváte do mlhy, jen lehce prosvětlené nízkým podzimním sluncem?

Fenomenolog Eugène Minkowski v eseji "Ticho a temnota" rozlišuje ticho od temnoty: .."Nicota nepřipouští žádné rozlišení a všechno v ní musí nevyhnutelně splývat. Tudíž vůbec není jasné, jak se nám daří rozlišit ticho od temnoty....Mimo sluchové nebo vizuální počitky existují také senzorické funkce, anebo lépe řečeno senzorické postoje jako naslouchání, vidění, pohlížení. Rozlišování ticha a temnoty je třeba uvést do vztahu právě k nim. V prvním případě soustřeďujeme naše úsilí na sluch, snažíme se poslouchat, ale nic neslyšíme; ve druhém případě činíme totéž se zrakem a v temnotě se nám nedaří rozeznat sebemenší záblesk světla..

a jinde píše:

Přesně kvůli kvůli tomu se [temnota] přede mnou nerozprostírá, ale přímo se mě dotýká, obklopuje mě, zahrnuje mě, dokonce do mě proniká, zcela mnou prostupuje. Takže by se dalo téměř říci, že Já je sice temnotou prostupné, ale propustné světlem není. Já se vůči temnotě neutvrzuje, ale je s ní zaměňováno. ...Temný prostor mě zcela obklopuje, proniká do mě mnohem víc než světlý prostor; rozlišení mezi vnitřním a vnějším a v důsledku toho také rozdíl mezi smyslovými orgány, pokud jsou určeny k vnímání vnějšku hraje zcela podružnou roli. (Minkowski 1970)

Ticho se z fenomenologického hlediska rovněž staví proti hluku, avšak nikoli již proti hluku ve fyzickém slova smyslu, nýbrž proti hluku života, života lomozného a halasného, a z tohoto důvodu také nicotného, každodenního, prozaického a únavného. A „halasnost"' z tohoto hlediska nutně spjata se zvukovými kvalitami; gesta nebo činnost nějakého člověka mohou být právě tak halasné, ohlušující a nepříjemné jako hluk, který působí dítě tlukoucí ze všech sil na buben, který právě dostalo. Právě v protikladu k halasnosti a hluku života vyvstává všechna velkolepost, všechna závažnost a velebnost ticha. A pokud poznamenáváme, že náš vnitřní život se na rozdíl od života vnějšího odehrává v tichu, zajisté tak nečiníme proto, abychom upozornili na nepřítomnost zvukových vlastností v tomto životě — takové konstatování se zdá nesmyslné — nýbrž daleko spíše proto, abychom zdůraznili, že tento život může být dějištěm mimořádně strhujících dramat, jež budou tím úchvatnější, že se odehrávají v nesmírném tichu lidské duše.1V tichu je tedy cosi závažného a velebného. Tím se odlišuje od noci, která je především tajemná. Abychom symbolicky vzdali čest zesnulým, držíme minutu ticha; a na druhé straně běžně mluvíme o tajemství noci. To ale není všechno.

Ticho má v sobě něco jakoby poklidného, vyznačuje se šíří a velikostí, vyplňuje svou závažností univerzum, a tím ho před námi otevírá._2 Noc se snáší na zem, pokrývá ji, zahaluje nás a proniká námi, vede nás do království stínů.

Ticho a temnota nejsou ani vzájemně ekvivalentní. Mluvíme o tichu noci, ale nikoli o temnotě ticha.

Proti tichu přírody se staví, jak jsme již viděli, halasný život lidí (ne ovšem život „člověka“, který pro tuto halasnost není vůbec stvořen). Ticho přírody nás zbavuje zátěže hlučného lidského života; z tohoto důvodu je oceňujeme a vyhledáváme. Proti životu temnoty a noci se staví život jasnosti, život v plném denním světle; tento denní život má, jak jíž víme, své uspořádání, svou aktivitu, bohatost, problémy i horizont stejně jako život noční. Má tedy i vlastní hodnotu. Teprve mezi ně se vkládá „šeď“ života, onen „prach“ na životní cestě, jenž unavuje oči. Protiklady, o něž se ticho a temnota opírají, jsou takto stejnou měrou vzdáleny vzájemné podobnosti.

Protiklad temnoty a jasnosti, uvažujeme-li o nich v jejich pozitivním dosahu, se ostatně ještě výrazněji konkretizuje v podobě fenoménů noci a dne; může se tak dít pravděpodobně díky vlastní hodnotě každého z těchto dvou členů. Ticho a hluk života nemají vůbec žádnou dodatečnou stupnici tohoto typu a nejsou jim vlastní žádné fenomény, jež by byly analogické dni a noci.

Domnívám se, že se tím více než dostatečně ukazuje, jak se ticho a temnota samy o sobě diferencují a jak tím každý z těchto jevů afirmuje své místo v našem životě, před jakýmkoli psycho-fyziologickým uvažováním – a nezávisle na něm – o jejich údajné senzorické povaze._3

Tato primitivní diferenciace něčeho, co je z psycho-fyziologického hlediska pouhou negativitou, má zcela klíčový význam. Odhaluje nám, máme-li to ještě jednou zopakovat, jakým způsobem fenomény ve své prvotní bohatosti po všech stránkách přesahují to, co si z nich podržuje biologie nebo psycho-fyziologie, a nakolik si v důsledku toho žádají, aby byly hlouběji prozkoumány a „poznány“ samy o sobě. Je dokonce možné, že na tomto základě dospějeme k lepšímu pochopení distinkcí a klasifikací, které z psycho-fyziologického hlediska ustavujeme v oblasti našich smyslů. Řada připouštěných modalit (zrak, sluch atd.) se bude jevit jako zcela nahodilá, dokud neukážeme, že každé z nich, nezávisle na počitcích, jež jsou takříkajíc předurčeny k poznávání vnějšího světa, přísluší daleko hlubší úloha, anebo přesněji, dokud neukážeme, že každá z nich se opírá o určitý primordiální vitální fenomén. Nuže, na každé nahodilosti ve vztahu k lidské bytosti v antropologickém slova smyslu je něco pohoršujícího. A to je důvod, kvůli němuž se nám sklon vidět v každém smyslu konkreci určitého základního vitálního fenoménu jeví jako plně oprávněný. Odlišení ticha od temnoty hraje v tomto ohledu svou roli, které je třeba dostát.

Přeložil Josef Fulka

Eugène Minkowski (1885-1972) byl jeden ze zakladatelů fenomenologicko antropologické psychiatrie a psychopatologie ve Francii. Pocházel ze polsko-litevského rodu a ve Varšavě na počátku dvacátého století studoval medicínu. Po uzavření univerzity v roce 1905 ruskými úřady odešel do Mnichova pokračovat ve studiu, které ukončil 1909 doktorskou prací z oboru biochemie. V roce 1910 se vrátil zpět do Mnichova, kde začal studovat filozofii v okruhu fenomenologů kolem Maxe Schelera, Alexandera Pfändera a estetika Moritze Geigera. Po vypuknutí první světové války odešel do Švýcarska, kde pracoval jako asistent Eugena Bleulera na psychiatrické klinice Burghölzli při curyšské univerzitě. Zde se seznámil s Ludwigem Binswangerem, s nímž jej pojilo až do Binswangerovy smrti v roce1966 hluboké přátelství. V roce 1916 přesídlil do Francie, vstoupil jako dobrovolník do francouzské armády a získal francouzské občanství. Ještě před válkou ho silně ovlivnily knihy Henriho Bergsona, které Minkowského přivedly k problematice „žitého času“ a jeho psychopatologických alterací. Dalším setkáním bylo pro Minkowského setkání s Maxem Schelerem a jeho fenomenologií sympatie jako nejpůvodnějšího fenoménu lidské existence. Recepce Bergsona a Schelera se promítá již do Minkowského interpretace schizofrenie. Psychopathologie des schizoides et des schizophrènes (Paris 1927).

Media