Blog posts

Posts

Pavel Ctibor: Sahat zakázáno

By samotar, 22 September 2019

Emmanuel Lévinas: HEIDEGGER, GAGARIN A MY

By samotar, 19 September 2019

Jack Burnham - Systémová estetika

By samotar, 5 March 2019

Tajemství spolupráce: Miloš Šejn

By samotar, 27 June 2018

Skolt Sámi Path to Climate Change Resilience

By samotar, 10 December 2017

Ohlédnutí/Revisited Soundworm Gathering

By samotař, 9 October 2017

Kleté krajiny

By samotar, 7 October 2017

Kinterova Jednotka a postnatura

By samotař, 15 September 2017

Upsych316a Universal Psychiatric Church

By Samotar, 6 July 2017

Za teorií poznání (radostný nekrolog), Bohuslav Blažek

By miloš vojtěchovský, 9 April 2017

On the Transmutation of Species

By miloš vojtěchovský, 27 March 2017

CYBERPOSITIVE, Sadie Plant a Nick Land

By samotař, 2 March 2017

Ivan Illich: Ticho jako obecní statek

By samotař, 18 February 2017

Thomas Berry:Ekozoická éra

By samotař, 8 December 2016

Best a Basta době uhelné

By samotař, 31 October 2016

Hledání hlasu řeky Bíliny

By samotař, 23 September 2016

Bratrstvo

By samotař, 1 September 2016

Anima Mundi Revisited

By miloš vojtěchovský, 28 June 2016

Simon A. Levin: The Evolution of Ecology

By samotař, 21 June 2016

Jan Hloušek: Uranové město

By samotař, 31 May 2016

Manifest The Dark Mountain Project

By Samotar, 3 May 2016

Pokus o popis jednoho zápasu

By samotar, 29 April 2016

Nothing worse or better can happen

By Ewa Jacobsson, 5 April 2016

Jared Diamond - Easter's End

By , 21 February 2016

W. H. Auden: Journey to Iceland

By , 9 February 2016

Jussi Parikka: The Earth

By Slawomír Uher, 8 February 2016

Co číhá za humny? neboli revoluce přítomnosti

By Miloš Vojtěchovský, 31 January 2016

Red Sky: The Eschatology of Trans

By Miloš Vojtěchovský, 19 January 2016

Towards an Anti-atlas of Borders

By , 20 December 2015

Pavel Mrkus - KINESIS, instalace Nejsvětější Salvátor

By Miloš Vojtěchovský, 6 December 2015

Tváře/Faces bez hranic/Sans Frontiers

By Miloš Vojtěchovský, 29 November 2015

Na Zemi vzhůru nohama

By Alena Kotzmannová, 17 October 2015

Upside-down on Earth

By Alena Kotzmannová, 17 October 2015

Images from Finnmark (Living Through the Landscape)

By Nicholas Norton, 12 October 2015

Czech Radio on Frontiers of Solitude

By Samotar, 10 October 2015

Langewiese and Newt or walking to Dlouhá louka

By Michal Kindernay, 7 October 2015

Notice in the Norwegian newspaper „Altaposten“

By Nicholas Norton, 5 October 2015

Interview with Ivar Smedstad

By Nicholas Norton, 5 October 2015

Iceland Expedition, Part 2

By Julia Martin, 4 October 2015

Closing at the Osek Monastery

By Michal Kindernay, 3 October 2015

Iceland Expedition, Part 1

By Julia Martin, 3 October 2015

Finnmarka a kopce / The Hills of Finnmark

By Vladimír Merta, 2 October 2015

Workshop with Radek Mikuláš/Dílna s Radkem Mikulášem

By Samotářka Dagmar, 26 September 2015

Já, Doly, Dolly a zemský ráj

By Samotar, 23 September 2015

Up to the Ore Mountains

By Michal, Dagmar a Helena Samotáři , 22 September 2015

Václav Cílek and the Sacred Landscape

By Samotář Michal, 22 September 2015

Picnic at the Ledvice waste pond

By Samotar, 19 September 2015

Above Jezeří Castle

By Samotar, 19 September 2015

Cancerous Land, part 3

By Tamás Sajó, 18 September 2015

Ledvice coal preparation plant

By Dominik Žižka, 18 September 2015

pod hladinou

By Dominik Žižka, 18 September 2015

Cancerous Land, part 2

By Tamás Sajó, 17 September 2015

Cancerous Land, part 1

By Tamás Sajó, 16 September 2015

Offroad trip

By Dominik Žižka, 16 September 2015

Ekologické limity a nutnost jejich prolomení

By Miloš Vojtěchovský, 16 September 2015

Lignite Clouds Sound Workshop: Days I and II

By Samotar, 15 September 2015

Walk from Mariánské Radčice

By Michal Kindernay, 12 September 2015

Mariánské Radčice and Libkovice

By Samotar, 11 September 2015

Most - Lake, Fish, algae bloom

By Samotar, 8 September 2015

Monday: Bílina open pit excursion

By Samotar, 7 September 2015

Duchcov II. - past and tomorrow

By Samotar, 6 September 2015

Duchcov II.

By Samotar, 6 September 2015

Arrival at Duchcov I.

By Samotar, 6 September 2015

Czech Republic

Emmanuel Lévinas: HEIDEGGER, GAGARIN A MY

Posted by
samotar

Challenger-accident-destruction, January 28,1986

Jurij Alexejevič Gagarin se narodil 9. března 1934 v Klušinu. Skupina sovětských kosmonautů, kteří byly vybráni z 3461 kandidátů čítala dvacet stíhačů, mezi nimi Jurij Gagarin, Vladimir Komarov, Alexej Leonov či German Titov. Volba mezi Titovem a Gagarinem padla na Gagarina kvůli ruskému jménu. Po 128 minutovém letu v kosmické lodi Vostok-1 oblétl Zemi a urazil 15000 km. Gagarin se stal symbolem dobývání kosmu SSSR. Z bezpečnostních důvodů měl pak zakázáno samostatně létat, ale zůstal členem kosmonautického týmu. Pro let Sojuzu-1 byl vybrán jako náhradník Vladimíra Komarova. Ten během letu zahynul. Gagarin byl zařazen do týmu kosmonautů, kteří se připravovali k letu na Měsíc. 27.3. roku 1968 při cvičném letu v 10:31 hod zemřel v troskách letadla MiG-15UTI. V roce 1976 - krátce po smrti Martina Heideggera vyšel rozhovor "Only a God Can Save Us" ve Spiegelu. Rozhovor proběhl už v roce 1966. Esej Emmanuela Lévinase vyšel v roce 1961 a Levinas v něm reagoval na první let člověka do vesmíru.

Everything is functioning. That is precisely what is awesome, that everything functions, that the functioning propels everything more and more toward further functioning, and that technicity increasingly dislodges man and uproots him from the earth. I don't know if you were shocked, but [certainly] I was shocked when a short time ago I saw the pictures of the earth taken from the moon. We do not need atomic bombs at all [to uproot us] -- the uprooting of man is already here. All our relationships have become merely technical ones. It is no longer upon an earth that man lives today.
Martin Heidegger,1966

Emmanuel Lévinas: HEIDEGGER, GAGARIN A MY

Prý je nutné bránit člověka před technikou našeho věku: člověk v ní přišel o svou identitu astal se pouhým kolečkem nesmírného soukolí, v němž se točí bytosti i věci. Existovat jakoby bylo totéž co využívat přírody. Ve víru tohoto podnikání, které stravuje samo sebe, pak nezůstává jediný pevný bod. I osamělý poutník, který se toulá po krajině s jistotou, že patří sám sobě, je ve skutečnosti zákazníkem turistického a hotelového průmyslu a bez svého vědomí ipředmětem výpočtů, statistik a plánů. Nikdo neexistuje pro sebe.

V tomto pohledu na věci je kus pravdy. Technika je nebezpečná. Neohrožuje jen identitu lidí. Hrozí roztříštit celou planetu. Odpůrci industriální společnosti jsou však povětšinou reakcionáři. Zapomínají na velké naděje naší doby či je přímo nenávidí. Nikdy totiž nebyla vlidských duších tak silná víra v osvobození člověka. Tato víra se neopírá o vymoženosti, skterými moderní technika a nové zdroje energie vycházejí vstříc dětinské instinktivní touze po rychlosti. Neopírá se o krásné mechanické hračky, které pokoušejí věčné dětství dospělých. Víra v osvobození člověka spadá v jedno s otřesem usedlých civilizací, srozpadem nánosů minulosti, s vyblednutím lokálních koloritů, s trhlinami,které začínají vrásnit všechny ty překážející a těžkopádné věci, jimiž se zaštiťují lidské partikularismy. Pouze zaostalost se jich může domáhat jako vlastního raison ďêtre a v jejich jménu bojovat osvé místo v moderním světě. Technický rozvoj není příčinou, nýbrž naopak důsledkem toho, že lidská podstata ze sebe s úlevou shazuje svou noční tíhu.

Mám na mysli jistý módní proud moderního myšlení, pocházející z Německa, který zaplavuje pohanské zákoutí naší západní duše. Myslím Heideggera a heideggeriány. Člověk má prý znovu nalézt svět, který lidé ztratili. Údajně prý neznají nic než hmotu, která se před nimi tyčí, jako by postavenou proti jejich svobodě. Lidé už znají jen objekty.

Znovu najít svět, to znamená znovu najít dětství tajemně schoulené v Místě, otevřít se jasu širých krajin, okouzlení přírodou, velkoleposti hor; znamená to rozběhnout se cestou, která se vine mezi poli, a cítit jednotu, již vytváří most spínající říční břehy i architektura staveb, přítomnost stromu, lesní přítmí, mystérium věcí – hliněného džbánu, střevíců sešlapaných venkovany, i třpyt karafy s vínem na bílém ubruse. Samo Bytí jsoucna se má projevovat vtěchto privilegovaných zážitcích, dávajíc se člověku a svěřujíc se do jeho ochrany. A člověk, strážce Bytí, získává touto milostí svou existenci i svou pravdu.

Učení jemně vypracované a nové. Vše, co se po staletí jevilo jako to, co člověk přidal kpřírodě navíc, zde září jako součást nádhery světa. Umělecké dílo – záblesk Bytí, a nikoli výtvor člověka – dává této předlidské nádheře znovu zazářit. Mýtus se vypráví v přírodě samé. Příroda je vsazena do této prvotní řeči, která nás vyzývá a tím teprve zakládá lidskou řeč. A člověk musí umět naslouchat, porozumět a odpovídat. Ale porozumět této řeči a odpovídat na ni, to neznamená oddat se logickým úvahám sestaveným v systém poznání. Znamená to obývat místo, pobývat. Zakořenění. Toto slovo se vnucuje: ale ani rostlina není zakořeněna natolik, aby dokázala definovat ono důvěrné srozumění se světem. Trocha lidskosti od přírody vzdaluje, mnoho lidskosti k ní přivádí. Člověk obývá zemi radikálněji než rostlina, která z ní těží jen živiny. Báje, které vypráví ona prvotní řeč světa, předpokládá pouta jemnější, četnější a hlubší.

A zde se setkáváme s věčným svodem pohanství, jež přesahuje dětinskost modloslužby, už dávno překonaná. Sakrálno pronikající skrze svět –a právě negací toho a možná ničím víc je judaismus. Kácet posvátné háje – teď už rozumíme čistotě tohoto údajného vandalství. Mystérium věcí je totiž zdrojem krutosti vůči lidem.

Vsazení do krajiny, připoutání k Místu, bez něhož by vesmír ztratil svůj smysl a stěží by vůbec existoval, to je ono rozpolcení lidstva na domorodce a cizince. A z tohoto hlediska je technika méně nebezpečná než genii loci, bůžkové Místa. Technika ruší výsadu tohoto vkořenění a exilu, který s ním souvisí.

Technika od této alternativy osvobozuje. Nejde samozřejmě o to, vrátit se ke kočovnictví, ostatně stejně neschopnému jako usedlá existence vymanit se z určitého kraje a klimatu. Technika nás osvobozuje od heideggerovského světa, od pověr Místa. Vzniká tak šance vnímat lidi mimo postavení, vněmž se octli, nechat zářit lidskou tvář v její nahotě. Sokrates dával městu přednost před venkovem a stromy, neboť ve městě lze potkat lidi. Judaismus je bratrem sókratického poselství.

Co je obdivuhodné na Gagarinově výkonu? Jistě ne jeho varietní kousek, který uchvacuje davy. Není to ani sportovní hodnota jeho výkonu, kterým překonal všechny rekordy v rychlosti a výšce. Větší význam má otevření dveří k novým poznatkům a novým technickým možnostem, odvaha a osobní Gagarinovy ctnosti; věda umožnila počin, který předpokládá ducha odříkání a oběti. Nejdůležitější je však zřejmě fakt, že člověk opustil Místo. Po dobu jedné hodiny existoval mimo horizont. Kolem něho bylo jen nebe – či přesněji řečeno geome-trický prostor. Člověk existoval v absolutnu homogenního prostoru.

Judaismus byl vůči místům vždycky svobodný. Zůstal věrný své nejvyšší hodnotě. Bible zná jen Svatou zemi. Zemi bájnou, která sama vyvrhuje nespravedlivé, zemi, v níž nelze zakořenit bezpodmínečně. Jak střízlivá je kniha knih v popisu přírody! „Země, kde teče mléko a med.“ Krajina je zde vystižena potravinářským slovníkem. V jediné větě...„byl čas prvních hroznů“ (Nu 13,21) na okamžik zaleskne se hrozen, zrající ve výhni štědrého slunce.

Je tu ovšem tamaryšek vysazený Abrahamem v Beer-Ševa (Gn 21,33): Jeden z vzácných „individuálních stromů“ v Bibli, svěží a vybarvený, okouzlující představivost uprostřed tolika putování napříč tolika pouštěmi. Ale pozor! Talmud se asi obává, abychom se nedali zlákat jeho zpěvem v jižním větru a abychom v něm nehledali smysl Bytí. Vytrhuje nás z našich snů: tamaryšek je akronym. Tři písmena, z nichž se skládá jeho hebrejský název, jsou iniciálami pro Potravu, Nápoj a Obydlí. Tři věci nezbytné k životu, tři věci, které člověk nabízí člověku. A země je tu od toho. Člověk je jejím pánem, aby mohl sloužit lidem. Zůstaňme pány mystéria, Jež země vydechuje. Zřejmě v tomto bodě se judaismus rozchází s křesťanstvím nejvíc. Katolicita křesťanství do sebe vstřebává v kultu světců a v kultu svatých míst i ony dobře známé a podmanivě bůžky. Křesťanství sublimuje původní vkořeněnou zbožnost a tím ji udržuje zbožností živící se krajinami, rodinnými, rodovými a národními vzpomínkami. Díky tomu dobylo křesťanství svět. Judaismus modly nesublimoval, požadoval naopak jejich zboření. Stejně jako dnes technika, judaismus demystifikoval vesmír, odčaroval přírodu. Díky své abs-traktní univerzalitě je judaismus ve střetu s imaginací a vášněmi. Objevil však člověka v nahotě jeho tváře.

in: „Humanisme de l'autre homme; Difficile liberté; Du sacré au saint; Au-dela du verset“
Emmanuel Lévinas, Etika a nekonečno, 2009, Oikoymenh
(překlad do češtiny Dvořáková Věra, Reichert Miloš)