Blog posts
Posts
A Hackers Manifesto, verze 4.0, kapitola 4.
By samotar, 10 January 2023
Alfred ve dvoře čili Poznámka k pražské hetero-utopii
By samotar, 10 November 2022
Trnovou korunou a tankem do srdíčka
By samotar, 2 July 2022
Hakim Bey - Informační válka
By samotar, 26 March 2022
Jean-Pierre Dupuy: Do we shape technologies, or do they shape us?
By samotar, 6 March 2022
Václav Cílek: Záhada zpívající houby
By samotar, 15 February 2022
Guy Debord - Teorie dérive
By samotar, 21 January 2022
Jack Burnham – Systémová estetika
By samotar, 19 November 2021
Poznámka pod čarou k výstavě Handa Gote: Věc, nástroj, čas, fetiš, hygiena, tabu
By samotar, 13 July 2021
Rána po ránech
By samotar, 23 May 2021
Na dohled od bronzového jezdce
By samotar, 4 March 2021
Z archivu:Mlha - ticho - temnota a bílé díry
By samotar, 7 October 2020
Zarchivu: Hůlna-kejdže
By samotar, 7 September 2020
Center for Land Use Interpretation
By samotar, 18 June 2020
Dawn Chorus Day - zvuky za svítání
By samotar, 30 April 2020
Z archivu: Bílé Břehy 2012 a Liběchov 2011
By , 3 April 2020
Z archivu: Krzysztof Wodiczko v DOXU
By samotar, 26 March 2020
GARY SNYDER: WRITERS AND THE WAR AGAINST NATURE
By samotar, 20 March 2020
Podoby domova: hnízda, nory, doupata, pavučiny, domestikace a ekologie
By samotar, 17 March 2020
Michel Serres: Transdisciplinarity as Relative Exteriority
By samotar, 5 November 2019
Pavel Ctibor: Sahat zakázáno
By samotar, 22 September 2019
Emmanuel Lévinas: HEIDEGGER, GAGARIN A MY
By samotar, 19 September 2019
Atmosférické poruchy / Atmospheric Disturbances - Ustí nad Labem
By samotar, 13 September 2019
Erkka Laininen: A Radical Vision of the Future School
By samotar, 10 August 2019
Anton Pannekoek: The Destruction of Nature (1909)
By samotar, 21 July 2019
Co padá shůry - světlo, pelyněk, oheň a šrot
By samotar, 30 December 2018
2000 slov v čase klimatických změn - manifest
By samotar, 2 November 2018
Vladimír Úlehla, sucho, geoinženýrství, endokrinologie, ekologie a Josef Charvát
By samotář, 22 September 2018
Lukáš Likavčan: Thermodynamics of Necrocracy - SUVs, entropy, and contingency management
By samotar, 20 July 2018
Tajemství spolupráce: Miloš Šejn
By samotar, 27 June 2018
Invisible Images (Your Pictures Are Looking at You) Trevor Paglen
By samotar, 2 June 2018
KŘEST KNIHY KRAJINA V POZORU: THE LANDSCAPE IN FOCUS.
By samotar, 18 May 2018
Případ zchudlé planety:Vojtěch Kotecký
By samotar, 22 April 2018
Rozhovor na Vltavě: Jak umění reaguje na dobu antropocénu?
By samotar, 10 March 2018
Skolt Sámi Path to Climate Change Resilience
By samotar, 10 December 2017
Brian Holmes: Driving the Golden Spike - The Aesthetics of Anthropocene Public Space
By samotar, 22 November 2017
Ohlédnutí/Revisited Soundworm Gathering
By samotař, 9 October 2017
Kleté krajiny
By samotar, 7 October 2017
Kinterova Jednotka a postnatura
By samotař, 15 September 2017
Ruiny-Černý trojúhelník a Koudelkův pohyb v saturnských kruzích
By samotar, 13 July 2017
Upsych316a Universal Psychiatric Church
By Samotar, 6 July 2017
Miloš Vojtěchovský: Krátká rozprava o místě z roku 1994
By milos, 31 May 2017
Za teorií poznání (radostný nekrolog), Bohuslav Blažek
By miloš vojtěchovský, 9 April 2017
On the Transmutation of Species
By miloš vojtěchovský, 27 March 2017
Gustav Metzger: Poznámky ke krizi v technologickém umění
By samotař, 2 March 2017
CYBERPOSITIVE, Sadie Plant a Nick Land
By samotař, 2 March 2017
Ivan Illich: Ticho jako obecní statek
By samotař, 18 February 2017
Dialog o primitivismu – Lawrence Jarach a John Zerzan
By samotar, 29 December 2016
Thomas Berry:Ekozoická éra
By samotař, 8 December 2016
Jason W. Moore: Name the System! Anthropocenes & the Capitalocene Alternative
By miloš vojtěchovský, 24 November 2016
Michel Serres: Revisiting The Natural Contract
By samotař, 11 November 2016
Best a Basta době uhelné
By samotař, 31 October 2016
Epifanie, krajina a poslední člověk/Epiphany, Landscape and Last Man
By Samotar, 20 October 2016
Doba kamenná - (Ein, Eisen, Wittgen, Frankenstein), doba plastová a temná mineralogie
By samotař, 4 October 2016
Hledání hlasu řeky Bíliny
By samotař, 23 September 2016
Harrisons: A MANIFESTO FOR THE 21ST CENTURY
By , 19 September 2016
T.J. Demos: Anthropocene, Capitalocene, Gynocene: The Many Names of Resistance
By , 11 September 2016
Bratrstvo
By samotař, 1 September 2016
Neptunismus a plutonismus na vyhaslé sopce Bořeň
By , 14 August 2016
Murray Bookchin: Toward an Ecological Society/ K ekologické společnosti (1974)
By samotař, 31 July 2016
Metafory, endofyzika, manželé Themersonovi a Gordon Pask
By samotař, 15 July 2016
Anima Mundi Revisited
By miloš vojtěchovský, 28 June 2016
Simon A. Levin: The Evolution of Ecology
By samotař, 21 June 2016
Anna Remešová: Je možné představit si změnu?
By samotar, 20 June 2016
Jan Hloušek: Uranové město
By samotař, 31 May 2016
Josef Šmajs: Složí lidstvo zkoušku své racionální dospělosti?
By samotař, 20 May 2016
Manifest The Dark Mountain Project
By Samotar, 3 May 2016
Pokus o popis jednoho zápasu
By samotar, 29 April 2016
Václav Cílek: Antropocén – velké zrychlení světa
By Slawomír Uher, 23 April 2016
Nothing worse or better can happen
By Ewa Jacobsson, 5 April 2016
Real Reason we Can’t Stop Global Warming: Saskia Sassen
By , 18 March 2016
The Political Economy of the Cultural Commons and the Nature of Sustainable Wealth
By samotar, 12 March 2016
Jared Diamond - Easter's End
By , 21 February 2016
Felix Guattari - Three Ecologies (part 1)
By , 19 February 2016
W. H. Auden: Journey to Iceland
By , 9 February 2016
Jussi Parikka: The Earth
By Slawomír Uher, 8 February 2016
Brian Holmes: Extradisciplinary Investigations. Towards a New Critique of Institutions
By Stanislaw, 7 February 2016
Co číhá za humny? neboli revoluce přítomnosti
By Miloš Vojtěchovský, 31 January 2016
Podivuhodný osud polárníka a malíře Julia Payera
By , 23 January 2016
Red Sky: The Eschatology of Trans
By Miloš Vojtěchovský, 19 January 2016
#AKCELERACIONISTICKÝ MANIFEST (14. května 2013)
By samotar, 7 January 2016
The Forgotten Space: Notes for a Film
By , 7 January 2016
Rise and Fall of the Herring Towns:Impacts of Climate and Human Teleconnections
By , 25 December 2015
Hlubinná, temná, světlá i povrchová ekologie světa
By , 22 December 2015
Three short movies: Baroque Duchcov, New Lakes of Mostecko and Lignite Clouds
By Michal Kindernay, 21 December 2015
Lenka Dolanová: Umění mediální ekologie
By , 21 December 2015
Towards an Anti-atlas of Borders
By , 20 December 2015
Pavel Mrkus - KINESIS, instalace Nejsvětější Salvátor
By Miloš Vojtěchovský, 6 December 2015
Tváře/Faces bez hranic/Sans Frontiers
By Miloš Vojtěchovský, 29 November 2015
Josef Šmajs: Ústava Země/A Constitution for the Earth
By Samotar, 28 November 2015
John Jordan: The Work of Art (and Activism) in the Age of the Anthropocene
By Samotar, 23 November 2015
Humoreska: kočky, koulení, hroby a špatná muška prince Josefa Saského
By Samotar, 13 November 2015
Rozhovor:Před věčným nic se katalogy nesčítají
By Samotar, 11 November 2015
Lecture by Dustin Breiting and Vít Bohal on Anthropocene
By Samotar, 8 November 2015
Antropocén a mocné žblunknutí/Anthropocene and the Mighty Plop
By Samotar, 2 November 2015
Rory Rowan:Extinction as Usual?Geo-Social Futures and Left Optimism
By Samotar, 27 October 2015
Pavel Klusák: Budoucnost smutné krajiny/The Future of a Sad Region
By ll, 19 October 2015
Na Zemi vzhůru nohama
By Alena Kotzmannová, 17 October 2015
Upside-down on Earth
By Alena Kotzmannová, 17 October 2015
Thomas Hylland Eriksen: What’s wrong with the Global North and the Global South?
By Samotar, 17 October 2015
Nýey and Borealis: Sonic Topologies by Nicolas Perret & Silvia Ploner
By Samotar, 12 October 2015
Images from Finnmark (Living Through the Landscape)
By Nicholas Norton, 12 October 2015
Bruno Latour: Love Your Monsters, Why We Must Care for Our Technologies As We Do Our Children
By John Dee, 11 October 2015
Temné objekty k obdivu: Edward Burtynsky, Mitch Epstein, Alex Maclean, Liam Young
By Samotar 10 October 2015, 10 October 2015
Czech Radio on Frontiers of Solitude
By Samotar, 10 October 2015
Beyond Time: orka, orka, orka, nečas, nečas, nečas
By Samotar, 10 October 2015
Langewiese and Newt or walking to Dlouhá louka
By Michal Kindernay, 7 October 2015
Notice in the Norwegian newspaper „Altaposten“
By Nicholas Norton, 5 October 2015
Interview with Ivar Smedstad
By Nicholas Norton, 5 October 2015
Iceland Expedition, Part 2
By Julia Martin, 4 October 2015
Closing at the Osek Monastery
By Michal Kindernay, 3 October 2015
Iceland Expedition, Part 1
By Julia Martin, 3 October 2015
Finnmarka a kopce / The Hills of Finnmark
By Vladimír Merta, 2 October 2015
Od kláštera Osek na Selesiovu výšinu, k Lomu, Libkovicům, Hrdlovce a zpět/From The Osek Cloister to Lom and back
By Samotar, 27 September 2015
Sápmelažžat Picnic and the Exploration of the Sami Lands and Culture
By Vladimir, 27 September 2015
Gardens of the Osek Monastery/Zahrady oseckého kláštera
By ll, 27 September 2015
Workshop with Radek Mikuláš/Dílna s Radkem Mikulášem
By Samotářka Dagmar, 26 September 2015
Czech Radio Interview Jan Klápště, Ivan Plicka and mayor of Horní Jiřetín Vladimír Buřt
By ll, 25 September 2015
Bořeň, zvuk a HNP/Bořeň, sound and Gross National Product
By Samotar, 25 September 2015
Já, Doly, Dolly a zemský ráj
By Samotar, 23 September 2015
Up to the Ore Mountains
By Michal, Dagmar a Helena Samotáři , 22 September 2015
Václav Cílek and the Sacred Landscape
By Samotář Michal, 22 September 2015
Picnic at the Ledvice waste pond
By Samotar, 19 September 2015
Above Jezeří Castle
By Samotar, 19 September 2015
Cancerous Land, part 3
By Tamás Sajó, 18 September 2015
Ledvice coal preparation plant
By Dominik Žižka, 18 September 2015
pod hladinou
By Dominik Žižka, 18 September 2015
Cancerous Land, part 2
By Tamás Sajó, 17 September 2015
Cancerous Land, part 1
By Tamás Sajó, 16 September 2015
Offroad trip
By Dominik Žižka, 16 September 2015
Ekologické limity a nutnost jejich prolomení
By Miloš Vojtěchovský, 16 September 2015
Lignite Clouds Sound Workshop: Days I and II
By Samotar, 15 September 2015
Recollection of Jezeří/Eisenberg Arboretum workshop
By Samotar, 14 September 2015
Walk from Mariánské Radčice
By Michal Kindernay, 12 September 2015
Mariánské Radčice and Libkovice
By Samotar, 11 September 2015
Tušimice II and The Vicarage, or the Parsonage at Mariánské Radčice
By Samotar, 10 September 2015
Most - Lake, Fish, algae bloom
By Samotar, 8 September 2015
Monday: Bílina open pit excursion
By Samotar, 7 September 2015
Duchcov II. - past and tomorrow
By Samotar, 6 September 2015
Duchcov II.
By Samotar, 6 September 2015
Arrival at Duchcov I.
By Samotar, 6 September 2015
Poznámka k havárii rypadla KU 300 (K severu 1)
By Samotar, 19 August 2015
2000 slov v čase klimatických změn - manifest
S nadějemi přijala většina národa program kapitalismu. Dnes ale čelíme naléhavým výzvám, které minulé naděje zastiňují: člověkem způsobenému rozvratu globálního klimatu a rostoucím společenským nerovnostem. Musíme si znova klást otázku, jestli je dnes vůbec představitelné adresovat ideový manifest „dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem“? Není už možné kázat ze svých nadřazených pozic ke zbytku společnosti a je dobře, že v tomto ohledu vědci i další kulturní elity ztratili důvěryhodnost. Věda jako společenská instituce přišla o svůj jednotný hlas, kterým by ke společnosti mohla promlouvat. Jako intelektuálové a intelektuálky nemáme žádné zvláštní právo a už vůbec ne povinnost kriticky se vyjadřovat ke stavu společnosti. Doléhá na nás krize důvěry v elity, která je průvodním jevem současných turbulentních politických změn. Poslání vědců a vědkyň jako společensky kritických lidí mnohem spíše než v moralizujících komentářích ke konkrétním politikům spatřujeme v kritickém popisování neosobních mechanismů, které udržují současný systém při životě.
Možná by bylo lepší začít naši společenskou angažovanost odvíjet od toho, co s jinými profesemi sdílíme: od našich osobních a fyzických hranic až k naší zranitelnosti ve vztahu k životním podmínkám. Osmihodinová pracovní doba je vidina z říše snů. Nevíme, co bude příští rok, smlouvy končí v prosinci a v prosinci se také dozvíme, jestli nám z grantového koláče něco nadrobili. Spokojujeme se s prací na krátkodobé úvazky a se skrytým švarcsystémem pracovních dohod a odměn. Ostatně, proč bychom na tom měli být lépe než většina populace? Necháváme si líbit výjimku ze zákoníku práce, která od počátku devadesátých let umožňuje donekonečna obnovovat smlouvy na dobu určitou. Někteří z nás už rostoucí tlak nevydrželi, odešli do zahraničí za lepšími podmínkami a nechali za sebou svou osobní historii a hluboká přátelství. Špatně spíme, bolí nás záda, máme potíže s trávením a trpíme hromadami dalších psychosomatických poruch. Od majitelů bytů dostáváme krátkodobé smlouvy a nájmy se s každou další smlouvou zvyšují, takže za bydlení utrácíme tolik, že musíme neustále hledat další přivýdělky, a nemůžeme se tak věnovat tomu, co máme rádi. Pravda, která zbývá, jsou úzkosti a neurózy. Nespoléhejme na to, že bude líp.
Nedůvěra k vědecké práci se nehromadí jen mimo její institucionální rámec, ale přichází i ze strany nadřazených institucí a vede k byrokratizaci vědy. Vědecký výzkum, který předpokládá určitou míru nejistoty bádání, se dostává do absurdního kolotoče evaluace, vykazování činnosti a časového ohraničení práce. Tyto byrokratické kroky přitom nevedou k větší stabilitě samotné pracovní náplně či zaměstnání. Nejistota mimo jiné způsobuje mizerné zastoupení žen ve vědě. Nárůst byrokracie v praxi znamená větší množství formalizovaných procesů a ty zase žádají manažerský způsob řízení, plánování a výkaznictví. Systém takto postavený tlačí do svého čela úředníky, kteří nemusí být spjati s obsahem ani étosem klíčových činností, ale zvládají úřední protokol. Byrokracie přináší zvláštní typ koncentrace na detail, který v důsledku znemožňuje poznání celku.
V akademické obci vzniká nevraživost vytvářením konkurenčních podmínek a instrumentalizací vědy (přírodní vědy jsou například lépe hodnoceny než vědy humanitní). Kombinace těchto podmínek pod záminkou slabé evaluace vylučuje obory, které svou náplní vytvářejí potenciální ideologické protivníky. Netvařme se, že jsou akademie autonomní a apolitické. Naopak – jejich agenda je netransparentní, a není tedy jasné, na základě čeho a jak se rozhoduje o tom, co je hodné studia a co ne.
Stojíme na půdě instituce, která dala prostor pro zobrazení žen jako těch, které v konfrontaci s intelektuálním prostředím sundají oblečení a drží knížky vzhůru nohama. Je iluzorní si myslet, že myšlenky rovnocenného postavení žen vítězí na této půdě silou pravdy. O distancování se od sexismu rozhodl spíš tlak společnosti zdola a slabost vedení, které chce především klid. Za klidným akademických prostředím se maskuje ospalost a posiluje konzervativní struktura institucí, která se projevuje hierarchií mezi vedením a studujícími, malým zájmem či kritickým zaujetím, často zaměňovaným za podezřívavost i ze strany kolegů. Naše pracoviště reprodukují nerovnosti namísto toho, aby je rušila. Nemůžeme přece seriózně vstoupit do debaty o tom, proč v prezidentských volbách nekandidovala žádná žena, když vědeckou práci vykonává výrazně méně žen, než kolik jich pracuje v podpůrných odděleních vědeckých pracovišť.
Naše společnost se rozkládá, propadá se do dluhové pasti, stravují ji nízké mzdy a generační obměna v rozhodujících postech vázne. Otázka je, jakou roli v tom hraje česká akademická obec. Akademická obec odráží společnost: je uzavřená, zkorumpovaná a často jí vládnou nedůvěryhodní lidé. Je třeba vynalézat způsoby, jak je přimět k odchodu. Měli bychom vytvářet komunity a poskytovat podporu kolektivnímu jednání, ze kterého mohou vzejít podněty ke změnám. Beze struktur založených na vzájemné spolupráci nebudeme mít odkud čerpat odvahu postavit se drastickým neoliberálním opatřením, která známe především ze Západu, ale čím dál častěji se prosazují i zde.
Intelektuálové nejsou nositeli emancipace, ale naopak se stali předmětem rozšířeného lidového posměchu. Dřívější ideály se proměňují v terč útoku, pravda a láska se stávají sprostými slovy a mizejí v rozevírající se propasti. Cena, kterou jsme za prázdné ideály zaplatili, je příliš vysoká, zbývá sobectví tržní společnosti a skepse vůči sociální solidaritě. V atmosféře systematického přehlížení chudoby, nenávisti vůči slabým a těm, kteří nezapadají do rámce „normality“, představují slova jako láska jenom vyprázdněné symboly nostalgické minulosti.
My sami – jakožto intelektuálové a intelektuálky – nemůžeme přinést strukturální změnu. Ale zřejmě ji nepřinesou umělci, úředníci a nejspíš ani zemědělci nebo dělníci. Neoliberální ideologie výkonu nás všechny neustále nutí přibírat další a další práci a vytěsňovat problémy, které bychom měli řešit v první řadě. Jsme zvýhodněni proti neprivilegovaným společenským vrstvám, ke kterým se zároveň snažíme promlouvat na téma, jak zlepšovat kvalitu života. Jak nám ale mohou věřit, když sami žijeme a pracujeme v podmínkách, se kterými nejsme spokojeni a jež nedokážeme změnit? Pokud chceme, aby nám opět lidé naslouchali, musíme se naučit sdílet, spolupracovat a společně se stavět proti principům konkurence. Původní manifest 2000 slov celkem zřetelně přednesl, jak navrhované změny převést do praxe. My máme dnes po téměř třiceti letech života v kapitalismu poměrně dobře zvládnutou kritiku současného stavu. Kritika ale není vše.
Provázanost s praxí je naše jediná cesta ke společnému cíli. Chtěli bychom se otevřít těm, kdo námezdně pracují a nevlastní nic jiného než svoji pracovní sílu; těm, kteří obývají města a vesnice a na rozdíl od kapitálu jsou vázáni na určitou lokalitu; marginalizovaným a vylučovaným skupinám, sociálním hnutím, občanským iniciativám, zkrátka těm, kteří dosud nemohli ovlivňovat podobu grantových výzev a tím i budoucí výzkum. K tomu ale nebude stačit pouze opustit naše bezpečné akademické skuliny. Nevkládejme si pořád do úst soucit se slabšími a netvařme se, že víme, jak mluvit společným jazykem. Málokdo z nás to umí, avšak není potřeba za to nést trvalý pocit viny. Pojďme raději zužitkovat naše skutečné schopnosti ke společnému boji a využít toho, že z našich pozic se lépe vytváří tlak na mocenské struktury.
Nacházíme se v krizovém období, kdy máme poslední šanci zabránit nevratným změnám klimatického systému. Máme pouhých dvanáct let na transformaci globální ekonomiky závislé na fosilních palivech. Chceme-li předejít masovému vymírání živočišných druhů, člověka nevyjímaje, následující dva roky budou rozhodující. Pokud potřebné změny společnými silami neprosadíme teď, v budoucnosti již lidstvo nebude mít možnost své chyby napravit. Zřejmě musely úplně dozrát všechny vadné prvky, obsažené už v základech a ideologii tohoto systému, abychom si uvědomili, že trh přírodu a životní prostředí využívá jen jako levné odkladiště svých důsledků a problémů. Ale odpovědnost za klimatické změny neleží abstraktně na nás všech, je možné ji pojmout institucionálně, historicky i geograficky. Jako kritičtí vědci a vědkyně můžeme přispět nejen k adaptaci na klimatické změny, ale především k jejich pochopení. Tomu ale musí předcházet zmírnění dopadů oteplení klimatu. Je na čase, abychom klimatickou změnu stanovili jako hlavní předmět zájmu vedle našich odborných zaměření. Můžeme ji uchopit jako příležitost k hluboké proměně celého systému naší civilizace.
Leží před námi významný úkol: je potřeba opustit několik století budovanou figuru moderního nezaujatého, chladného, jistého experta a vytvořit postavu novou – jedině tak můžeme získat zpět ztracenou důvěru společnosti. Modernita skončila, postavy z dob minulých ji ani svět nezachrání. Věda je zásadní hybnou silou antropocénu, tedy období, kdy lidstvo svou činností ovlivňuje zemský ekosystém a stává se samo významnou přírodní silou. Připusťme si, že jako vědci nemáme důsledky své činnosti pod kontrolou. Nakolik a jakým způsobem se o to vůbec snažíme? Ano, pod plnou kontrolou je mít ani nemůžeme. Technologie, materiály, postupy a algoritmy žijí v rukách a tělech druhých – průmyslníků, uživatelů, geneticky změněných rostlin a zvířat a stále častěji také robotů a nejrůznějších uměle inteligentních systémů. Nárok na absolutní kontrolu je modernisticky bláhový. Mezi plnou kontrolou a pohodlnou neodpovědností je však rozlehlá zóna, ve které bychom – vědci a především pak vědecké instituce – měli být voláni k zodpovědnosti.
Zatímco „na rozcestí“, o kterých se uvažovalo v šedesátých letech, bylo možné se nějakou oklikou vrátit a vydat se jinou cestu, „body zvratu“ v současných procesech globální změny jsou ultimativní a jednosměrné. Z toho pramení pocity úzkosti, naléhavosti a vzhledem k omezené kapacitě lidstva kolektivně jednat i stavy bezmoci. Má-li mít taková mobilizace šanci na úspěch, musí zahrnout následující elementy: přiznat vlastní odpovědnost v době antropocénu, připustit nejistoty a dlouhodobě o nich s širší veřejností vést dialog, spolupracovat s aktéry s podobnými cíli, včetně například spisovatelů a dalších umělců, a možná více zapojit do hry i vlastní pocity a osobní zranitelnost.
Věda a technologie samy o sobě nejsou progresivní a jejich emancipační potenciál zůstává nevyužit. Měli bychom proto vytvářet technologie, které budou zmírňovat nerovnosti a budou dostupné všem lidem, nikoli jen těm, kteří si je mohou dovolit. Pokud máme přežít nadcházející environmentální katastrofu a ekonomickou i sociální nejistotu, neobejdeme se bez dostupných a sdílených technologií. Až se bude mluvit o aplikovaném výzkumu, tak se zajímejme o to, v čí prospěch se mají nové poznatky získávat. Chceme, aby naše poznání prospívalo společnosti jako celku a nebylo jen dalším zdrojem zisku úzké skupiny vlastníků kapitálu.
Dnes, více než kdy jindy, potřebujeme právě takovouto vědu. A pokud ji nebudeme schopni prosadit, pokud nebudeme aktivněji zasahovat do společenského přediva, udělají to za nás jiní. Pak už bude příliš pozdě na to, zmírňovat odcizení mezi námi a společností a navigovat ji nebezpečnými zákrutami nového světa, který jsme si kvůli klimatické změně společně vytvořili.
Požadujme po vedení našich institucí i po všech politicích, aby zaujali jasné stanovisko a přednesli plán boje s hrozbou klimatického rozvratu. Musíme společně dohlédnout na to, aby byly tyto záměry uskutečněné v horizontu příštích několika let – otáleli jsme až příliš dlouho a už si nemůžeme dovolit dál přešlapovat na místě. Budeme se stavět proti popíračům a samozvaným skeptikům, kteří relativizují poznání povahy člověkem způsobených klimatických změn. Požadujme vznik krizového orgánu, který bude na zavádění opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny dohlížet. Připojujeme se k volání zahraničních vědkyň a aktivistek po moratoriu na další rozvoj a investice do fosilních paliv jako dodatku k Pařížské dohodě. Rozvrat světového ekosystému je globální problém, který není možné řešit v rámci izolovaných národních států, a vědecká komunita může přispívat k překonávání hranic a plotů, jež politici opět staví. Pokud nebudeme vyslyšeni, vyhlásíme stávku a sáhneme k občanské neposlušnosti. Nenechme se zastrašit orgány bezpečnosti, naopak hlasitě poukazujme na jejich propojení s nacionalistickými stranami a jejich zájmy.
Praktická kvalita naší demokracie závisí na tom, co se stane s přírodou. Při všech našich diskusích nás nakonec mají v rukou podniky a jejich majitelé. Je třeba hledat spojence v boji za obnovitelnou energii a prosazovat ji. Chtějme vědět, kolik z jejich zisků vloží do modernizace technologií, které budou odpovídat dnešnímu stavu planety. Pod zdánlivě důležitými titulky běží v novinách odraz velmi tvrdého boje o záchranu nás všech. Vědci a vědkyně ho mohou ovlivnit v závislosti na tom, od koho a jak intenzivně budou vymáhat práva a informace, které pak bude potřeba účinněji distribuovat veřejnosti.
Tento podzim právě skončil a už se nevrátí. Nevrátí se ani žádný další a jara se již také nedočkáme. Co se nerozhodne v nadcházející zimě, zůstane už nerozhodnuto. Máme znovu možnost vzít do rukou naši společnou věc a dát jí tvar, který by lépe odpovídal naší kdysi dobré pověsti i poměrně dobrému mínění, jež jsme o sobě původně měli. Tím končí toto naše prohlášení ke všem lidem, kteří stále doufají ve spravedlivější a solidárnější svět. Napsáno bylo z podnětu vědců a vědkyň.
Ateiér Bez Vedoucího je umělecký kolektiv, který se zaměřuje na zkoumání a aplikování alternativních způsobů uměleckého vzdělávání.