Blog posts

Posts

Trnovou korunou a tankem do srdíčka

By samotar, 2 July 2022

Hakim Bey - Informační válka

By samotar, 26 March 2022

Václav Cílek: Záhada zpívající houby

By samotar, 15 February 2022

Guy Debord - Teorie dérive

By samotar, 21 January 2022

Jack Burnham – Systémová estetika

By samotar, 19 November 2021

Rána po ránech

By samotar, 23 May 2021

Na dohled od bronzového jezdce

By samotar, 4 March 2021

Zarchivu: Hůlna-kejdže

By samotar, 7 September 2020

Center for Land Use Interpretation

By samotar, 18 June 2020

Dawn Chorus Day - zvuky za svítání

By samotar, 30 April 2020

Z archivu: Krzysztof Wodiczko v DOXU

By samotar, 26 March 2020

Pavel Ctibor: Sahat zakázáno

By samotar, 22 September 2019

Emmanuel Lévinas: HEIDEGGER, GAGARIN A MY

By samotar, 19 September 2019

Tajemství spolupráce: Miloš Šejn

By samotar, 27 June 2018

Skolt Sámi Path to Climate Change Resilience

By samotar, 10 December 2017

Ohlédnutí/Revisited Soundworm Gathering

By samotař, 9 October 2017

Kleté krajiny

By samotar, 7 October 2017

Kinterova Jednotka a postnatura

By samotař, 15 September 2017

Upsych316a Universal Psychiatric Church

By Samotar, 6 July 2017

Za teorií poznání (radostný nekrolog), Bohuslav Blažek

By miloš vojtěchovský, 9 April 2017

On the Transmutation of Species

By miloš vojtěchovský, 27 March 2017

CYBERPOSITIVE, Sadie Plant a Nick Land

By samotař, 2 March 2017

Ivan Illich: Ticho jako obecní statek

By samotař, 18 February 2017

Thomas Berry:Ekozoická éra

By samotař, 8 December 2016

Best a Basta době uhelné

By samotař, 31 October 2016

Hledání hlasu řeky Bíliny

By samotař, 23 September 2016

Bratrstvo

By samotař, 1 September 2016

Anima Mundi Revisited

By miloš vojtěchovský, 28 June 2016

Simon A. Levin: The Evolution of Ecology

By samotař, 21 June 2016

Jan Hloušek: Uranové město

By samotař, 31 May 2016

Manifest The Dark Mountain Project

By Samotar, 3 May 2016

Pokus o popis jednoho zápasu

By samotar, 29 April 2016

Nothing worse or better can happen

By Ewa Jacobsson, 5 April 2016

Jared Diamond - Easter's End

By , 21 February 2016

W. H. Auden: Journey to Iceland

By , 9 February 2016

Jussi Parikka: The Earth

By Slawomír Uher, 8 February 2016

Co číhá za humny? neboli revoluce přítomnosti

By Miloš Vojtěchovský, 31 January 2016

Red Sky: The Eschatology of Trans

By Miloš Vojtěchovský, 19 January 2016

Towards an Anti-atlas of Borders

By , 20 December 2015

Pavel Mrkus - KINESIS, instalace Nejsvětější Salvátor

By Miloš Vojtěchovský, 6 December 2015

Tváře/Faces bez hranic/Sans Frontiers

By Miloš Vojtěchovský, 29 November 2015

Na Zemi vzhůru nohama

By Alena Kotzmannová, 17 October 2015

Upside-down on Earth

By Alena Kotzmannová, 17 October 2015

Images from Finnmark (Living Through the Landscape)

By Nicholas Norton, 12 October 2015

Czech Radio on Frontiers of Solitude

By Samotar, 10 October 2015

Langewiese and Newt or walking to Dlouhá louka

By Michal Kindernay, 7 October 2015

Notice in the Norwegian newspaper „Altaposten“

By Nicholas Norton, 5 October 2015

Interview with Ivar Smedstad

By Nicholas Norton, 5 October 2015

Iceland Expedition, Part 2

By Julia Martin, 4 October 2015

Closing at the Osek Monastery

By Michal Kindernay, 3 October 2015

Iceland Expedition, Part 1

By Julia Martin, 3 October 2015

Finnmarka a kopce / The Hills of Finnmark

By Vladimír Merta, 2 October 2015

Workshop with Radek Mikuláš/Dílna s Radkem Mikulášem

By Samotářka Dagmar, 26 September 2015

Já, Doly, Dolly a zemský ráj

By Samotar, 23 September 2015

Up to the Ore Mountains

By Michal, Dagmar a Helena Samotáři , 22 September 2015

Václav Cílek and the Sacred Landscape

By Samotář Michal, 22 September 2015

Picnic at the Ledvice waste pond

By Samotar, 19 September 2015

Above Jezeří Castle

By Samotar, 19 September 2015

Cancerous Land, part 3

By Tamás Sajó, 18 September 2015

Ledvice coal preparation plant

By Dominik Žižka, 18 September 2015

pod hladinou

By Dominik Žižka, 18 September 2015

Cancerous Land, part 2

By Tamás Sajó, 17 September 2015

Cancerous Land, part 1

By Tamás Sajó, 16 September 2015

Offroad trip

By Dominik Žižka, 16 September 2015

Ekologické limity a nutnost jejich prolomení

By Miloš Vojtěchovský, 16 September 2015

Lignite Clouds Sound Workshop: Days I and II

By Samotar, 15 September 2015

Walk from Mariánské Radčice

By Michal Kindernay, 12 September 2015

Mariánské Radčice and Libkovice

By Samotar, 11 September 2015

Most - Lake, Fish, algae bloom

By Samotar, 8 September 2015

Monday: Bílina open pit excursion

By Samotar, 7 September 2015

Duchcov II. - past and tomorrow

By Samotar, 6 September 2015

Duchcov II.

By Samotar, 6 September 2015

Arrival at Duchcov I.

By Samotar, 6 September 2015

Czech Republic

Václav Cílek: Záhada zpívající houby

Posted by
samotar

Helvella silviocola, chřapáč lesní

V září 2001 mi volal jeskyňář Gabo Lešinský, že na nás bude čekat i s dr. Horváthovou na autobusové zastávce v Hrhově ve Slovenském krasu. Bylo mi divné, proč svému psu říká dr. Horváthová, ale ukázalo se, že pes se jmenuje Bakši a že odbornice čeká před krčmou. Měli jsme vylézt nahoru na planinu Dolný vrch a probádat neobvyklou jeskyni nazvanou Prastarý vývěr. Na Dolném vrchu leží víc než dvě stovky propastí, ale vodorovné jeskyně připomínající říční chodby úplně schází. V jeskyni bylo rovněž nalezeno několik střepů snad púchovské kultury. Dva profily krasovými výplněmi překvapivě poskytly neobvyklé jíly a úlomky křemitých pískovců, které se nikde na planině nevyskytují.

Gabo nám mezi řečí oznámil, že Peter Holúbek našel v jedné jeskyni v Demänové houbu, co vypadala jako „úško“, a když na ni posvítil baterkou, začala syčet. Kráčeli jsme starým, zarostlým pastevním lesem, co vypadal jako z Tolkiena a také mu jeskyňáři říkají „Les mrtvých velikánů“. Příběh o syčící houbě, jež občas po utržení posykávala i doma v ledničce, dobře zapadal do té divné, opuštěné krasové krajiny s tajemnými zejícími otvory propastí. Člověk si mimoděk říkal, že je dobře, že takové věci se na Slovensku ještě dějí a že česká houba by jistě ani nepípla, protože už je globalizovaná a defolklorizovaná. Nicméně v jeskyni, kde dr. Horváthová vyčenichala plcha (zdálo se, že jméno psovi již zůstane, což skutečná sympatická odbornice nesla s nejistým úsměvem), jsme na sebe občas zkusmo zasyčeli, když na nás někdo zasvítil.

V Liptovském Mikuláši se zvěst o zpívající houbě rychle rozšířila. Peter, který je obětavým a tuze seriózním pracovníkem místního muzea, byl na ulici zastavován známými i neznámými lidmi a do omrzení musel líčit, co se vlastně stalo. Vzápětí byl kontaktován novináři a televizním zpravodajstvím včetně české Novy (ti se přihlásili jako první přede všemi ospalými slovenskými novináři, protože dobře vědí, co lidi skutečně zajímá). V té chvíli se zatvrdil. Vzpomenul si, jak nedávno s přáteli pronikl dobře zvoleným výkopem do neznámých prostor jeskyně Zlomísk v Jánské dolině. Zmapovali zde nečekaných 7 km chodeb! Téměř s prosíkem informovali několik televizí, rádií a novin o novém divu tatranské přírody, ale nikoho to nezajímalo. Zato zpívající houba měla šanci dostat se mezi hlavní zprávy.

Jeskyně s hlučnou houbou slouží rovněž jako medvědí brloh, takže výzkumníci do ní vstupovali s patřičnou opatrností, která násobila jejich smysly soustředěné na každý šramot. Jeskynní prostředí je zároveň nejtišším místem v přírodě, molekuly vzduchu na sebe narážejí, jemně ševelí a výsledné 3 db představují i oproti tiché přírodě (20 db) bezhlesou oázu. Ticho a obezřetnost vedly k nečekanému objevu zpěvu houby.

P. Holúbek událost popsal slovy: „Pri plazení nás prekvapilo pozoruhodné syčanie, ktoré by sme v bežnej situácii azda ani neregistrovali. Začali sme pátrať po pôvode zvuku a spočiatku sa nám zdalo, že nás klamú zmysly. Zvuk totiž vydávala huba vyrastujúca zo žlutej hliny učupená mezi balvanmi. Zistili sme, že vydáva zvuky najmä po mechanickom podnete. Niekoĺkokrát sme ešte hubu podráždili a vždy sa ozval zvuk podobný sykotu hada. Zistili sme, že huba reaguje aj na svetelné podnety. Po dlhšej prestávke bolo šumenie také intenzivné, že ho bolo počúť do vzdialenosti 1,5 m.“

Peter dále popisuje, jak okolí považovalo případ za žert či nedorozumění vzniklé ochutnáváním zhoubné borovičky, ale protože houba sice málo, ale zřetelně šuměla ještě doma, tak rejpalové byli přesvědčeni a nastoupily pokusy, jak mykologický zpěv vysvětlit. Jedna teorie říkala, že houba hlasitě plaší živočichy, kteří by ji chtěli sežrat. Jeskyně byla několikrát navštívena, ale další plodnice byly nalezeny až 7. října 2001
v „čečine“ navláčené medvědem při úpravě na zimní brloh. Je pozoruhodné, že plodnice vyrůstaly přímo na skále a dokonce na sintrové polevě. Nález byl dokumentován videokamerou. V lidovém podání se mezitím na Liptově ze syčící houby stala „spievajúca huba“. Další dny všichni s napětím očekávali zprávu z dalekého Prešpurku, co to je za druh.

Zdá se, že mykologové jsou zvláštní lidé, kteří přes léto sbírají houby a přes zimu je různým způsobem přejmenovávají. Po důkladné prohlídce byla houba určena jako chriapač lesný, neboli Helvella silvicola (Beck) Harmaja, dříve označovaná jako Otidea silvicola, či dokonce jako Wynnella silvicola (Beck) Nannfeldt. Mykolog dál do posudku napsal, že v literatuře ani podle zkušeností mykologů tento zvukový efekt není známý. Další odborník dr. Kautmanová nejspíš správně popsala mechanismus zpěvu houby. Když v plodnici dozrávají výtrusy, stačí malý podnět, jako je závan větru či dopad kapky vody, aby vřecka praskala a vystřelovala výtrusy. V jeskyni je před těmito vlivy houba chráněná, ale tlak ve výtrusnicích stoupá, takže stačí i velmi malý podnět – jako je jenom dopad světla baterky – a platónská houba začne syčet.

Filozof a mykolog, již zemřelý Zdeněk Neubauer k danému jevu poznamenal: „Ve vší uctivosti, jsem poslední, kdo by vylučoval sémantiku houbího syčení, leč snad mohu podotknout, že všechny kustřebky (Pezizomycetes = skupina vřeckovýtrusých hub Ascomycota s velkými víceméně kalíškovitými plodnicemi) při náhlé změně teploty či vlhkosti způsobené např. dýchnutím unisono vystřelují z vřecek (asci) vzhůru exponované rouškonoše (hymenoforu), spory na způsob netýkavky, což se projeví kouřovým obláčkem, u ascobolů změnou barvy.“

Mytologie a mykologie však přesto mají cosi společného, plodnice i mýty vyrážejí z neviditelného podhoubí, příběhy i houby se mohou roky schovávat mezi kořeny stromů a pod bludnými kameny medvědích brlohů. Na Turci se prý opět objevil strigoň a v samotném Liptovském Mikuláši se spřátelili kuruci a labanci takovým způsobem, že musela zasahovat policie z jiného kraje. A v krčmě jsem viděl, jak mladý elegantní muž vytahuje z vrecka sebrané spisy Boženy Němcové a tichým, naléhavým hlasem předčítá: „Aj keď je Slovák neoblomný a smelý, predsa sa bojí strašidiel a mátoh. Vie ich tiež okliamať. Keď ho prenasledujú, prekabáti ich, čiže obráti kabát naruby a tu si ony myslia, že to nie je on a nechajú ho tak…“ Mýtus zde má inu tuhé podhoubí a přežije i skeptické pražské mykology.

Václav Cílek

z knihy: PODZEMNÍ PAMÁTKY STŘEDNÍCH ČECH
280 stran, 150 barevných ilustrací a fotografií, MOC 599 Kč
Vydalo nakladatelství Dokořán roku 2019
První vydání
www.dokoran.cz

Helvella silviocola, chřapáč lesní syn.: Wynnella silvicola, Midotis lingua. V ČR velmi vzácná houba rostoucí na počátku léta pod smrkem na vápnitých půdách. Ačkoli český název rodu je ouško, ve skutečnosti patří do stejného rodu jako chřapáče (Helvella), nikoli ostatní ouška (Otidea), kterým je makroskopicky podobná. Mimo ČR hojnější v pohořích (vápencové části Alp, Karpat). Uvedena na Červeném seznamu makromcetů ČR v kategorii EX (nezvěstný druh). Znovunalezena v Krušných horách v r. 2013. Helvella silvicola Kovářská, okraj mladé smrčiny na náspu, sub Picea, 26.6.2018, (c) Lucie Zíbarová Helvella silvicola Kovářská, okraj mladé smrčiny na náspu, sub Picea, 3.7.2015, (c) Lucie Zíbarová Helvella silvicola Kovářská, okraj mladé smrčiny na náspu, sub Picea, 26.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Media