Blog posts

Vychází k dvacátému výročí od prvního zveřenění textu na netime

I think the possibilities for new futures come not from resisting but from accelerating technical development even under present conditions. There’s no way back; we can only go forward, difficult though that may be. That was what I argued in A Hacker Manifesto ten years ago. The situation has changed over that period. Then we could be datapunks; now, we have to be metapunks. The zone of conflict moved to a more abstract level, from data to metadata. But what endures is the challenge of meshing cultural and technical kinds of hacking to create and recreate the possibility that there can be a world. (Melissa Gregg, Courting Vectoralists: An Interview with McKenzie Wark on the 10 Year Anniversary of "A Hacker Manifesto") December 17, 2013

• ''This land is your land, this land is my land''
WOODY GUTHRIE

• ''This land is your land, this land is my land''
GANG OF FOUR

• ''This land is your land, this land is my land''
LUTHER BLISSETT

. . . • 'it sort of springs organically from the earth. And it has the characteristics of communism, that people love so very much about it. That is, it's free''. — STEVE BALLMER, CEO, Microsoft

"Svět obchází strašidlo, strašidlo dvojníka, dvojníka abstrakce. Na abstrakci spočívá bohatství států i armád, společností a komunit. Všechny soupeřící třídy, ať už ta vládnoucí, nebo ovládaná ji uctívají a zároveň se jí obávají. Je to náš svět, který tak slepě přísahá na investici do všeho co je nové. Všechny třídy se té nelítostné abstrakce světa obávají, i když na ní závisí jejich úspěch. Všechny třídy, ale s jednou jedinou výjimkou: třídou hackerů. Jsme hackeři abstrakce. Ze surových dat hackováním vytváříme nové koncepty, nové vzorce vnímání i nové prožitky. Jsme ti, kdo abstrahují nové světy, ať už hackujme nějaký kód, programovací, nebo poetický jazyk, matematiku nebo hudbu, křivky nebo barvy. Nezáleží zda se prohlašujeme za výzkumníky nebo spisovatele, za umělce nebo biology, chemiky nebo hudebníky, filozofy nebo programátory. Každá z těch jednotlivých identit tvoří jen fragment třídy, třídy která si pomalu začíná sama sebe uvědomovat. A zároveň ještě nevíme, kdo ve skutečnosti jsme. Proto se v této knize snažím osvětlit jak jsme vznikli, co jsou naše cíle a naše zájmy. Hackerský manifest: Není to jediný manifest, protože podstatou hackera je odlišovat se od ostatních a odlišovat se dokonce sám od sebe. Hackovat znamená lišit se. Hackerský manifest netvrdí, že reprezentaci odmítá."

Úryvek z úvodu první kapitoly ''Abstrakce''

• 4. kapitola z knihy A Hackers Manifesto, verze 4.0 (z roku 2003)

HACKING

Hack (termíny Hacker a Hack ponecháváme v původní podobě, protože předpokládáme, že jsou českému čtenáři srozumitelné, poznámka překladatele) vychází z toho, co je virtuální a je i tím co transformuje skutečnost. Abychom mohli označit něco jako "hack“ musí to obsahovat prvek inovace: styl a technickou virtuozitu“ _[071]. Tak jsou termíny "hacking“ a "hacker“ používány v elektrotechnologiích a v oblasti počítačů. Protože jde o důležité obory kreativní produkce vektorového ₍₁₎ světa, měl by mít termín i širší význam. Pro hlubší porozumění tvůrčí produkce abstraktního znamená "hackování" nových informačních vektorů skutečný bod zlomu.

Jakmile se v počítačových kruzích objevilo cosi jako "hackerská etika“, protestovala proti procesům směřujícím ke komodifikaci ve vzdělávání a v komunikaci. Jak uvádí Himanen hackeři - "tedy ti, kteří touží dosáhnout cíle své vášně“ a "obecné společenské výzvy“ by si měli uvědomit svoji důležitost, která je ovšem dlouhodobé povahy "jako ostatně u jakékoli velké kulturní změny.“ _[072]. Protože tady nejde pouze o kulturní změnu, nejde jenom o čas. Hacker do světa vnáší nový svět, nové bytí a proto také taková změna znamená zápas. Prvním krokem v takovém boji je očištit koncept hackerství od jeho partikularity a uchopit ho v jeho hlubším a abstraktnějším významu.

Ti, kdo brání zájmy "vektorové třídy" by význam slova "hacker“ toužili zredukovat na něco kriminálního, protože se abstraktnějšího, obecnějšího (a tedy třídního) potenciálu slova děsí. Šíří se legendy, ve kterých jsou hackeři označováni jako nová podoba mladistvého delikventa, jako nihilističtí vandalové, jako přisluhovači organizovaného zločinu. Případně jako příslušníci neškodné subkultury, jako oběti "garážové" kultury pofidérního stylu oblékání a vzorů chování. Požadavky otevřenosti virtuality informací, svobodného sdílení dat, jako daru, požadavku po vektoru jako prostředí svobodného vyjádřování se stávají záminkou pro morální paniku, záminkou pro volání po policejním dohledu a po omezení technických znalostí na "skutečné autority“.

Není to první případ, kdy je pracující třída vystavena ideologickému vydírání. Oficiální struktury vládnoucího systému srovnávají hackera s jeho předobrazy: s organizovaným dělníkem a s rebelujícími vesničany. Hacker se tady ocitá v dobré společnosti.

Skutečnou doménou hackera je virtualita. Hacker z virtuálního další vytváří a další podoby skutečnosti. Co pokládáme za “skutečné” je pro hackera vždy jen částečné, omezující, dokonce falešné. Takové spektrum možností znamená, že skutečné otevírá mnohost virtuálního. Je to nevyčerpatelný zdroj skutečného, nikoli aktuálního, je to zdroj všeho, co ještě není, všeho co se ovšem stát může. Jak říká Massumi "je to prostředí, kde co nelze prožít, můžeme alespoň procítit.“ _[074] Abychom takovou různost skutečného zachytili, je třeba realitu hackovat a tak virtuální s aktuálním propojit.

Každá stránka přírody obsahuje v sobě prvek potencionality virtuálního. Hackováním vzniká abstrakce přírody a tedy i možnost vytvoření jiné přirozenosti, Druhé přírody, Třetí přírody, nekonečného zmnožení přírody, její neustálé multiplikace. Hacking přirozenost přírody objevuje, odhaluje její tvořivé i její destruktivní síly. To platí ve fyzice, sexualitě, biologii i v politice, ve výpočetní technice, stejně jako v umění nebo ve filozofii. Povahu jakékoli stránky přírodního můžeme hacknout. Podstatou hackingu je svobodné objevování, svobodné vymýšlení, svobodné vytváření a svobodné vyrábění. Co ovšem podstatou hackování není, je zneužití abstrakcí, které vytváří.

V souvislosti abstrakce vlastnických práv, v situaci, kdy informace je přetvářena v majetek se stává hackerství společenskou třídou, stává třídou hackerů. Duševní vlastnictví se od ostatních forem vlastnictví - třeba vlastnictví půdy nebo kapitálu – liší v tom, že si jej nárokuje pouze kvalitativně nový výtvor. Pokud hack aplikujeme na soubor vlastnických práv, stává se společným jmenovatelem pro jakoukoliv formu majetku a jeho zbožní hodnotou. Vektorová třída majetek počítá ve stejné měně jako kapitalisté a feudálové, takže patenty a autorská práva se rovnají továrnám nebo pozemkům.

Protože třída hackerů je zdrojem dalších a dalších nových forem abstrakce, umožňuje proměnu světa a abstrahování přírody nabízí obživu z přebytků, ať jsou jakékoli povahy. Pokud vzniká nová abstrakce, vypadá podivně, jako něco "nepřirozeného“ a tak způsobí radikální proměnu. Pokud přetrvává, rychle se stává samozřejmou. Stává se "Druhou přírodou".

Třída hackerů produkuje nové formy abstrakce a otevírá tím možnost pro budoucnost. Vznik každé nové abstrakce samozřejmě neznamená, že pro svět vzniká něco nového. Ve skutečnosti se to stane jen u mála inovací. Zřídka předem odhadneme, které abstrakce se s přírodou propojí pozitivně.

Pro hackery je podstatné, aby měli volnost hackovat pro samotné hackování. Budoucnost svobodný a neomezený hacking nového vytváří, ale otevírá také nekonečné spektrum potenciálních forem budoucnosti, včetně samotné budoucnosti založené na virtualitě. Každý hack je projevem nevyčerpatelné rozmanitosti budoucího, rozmanitosti virtuálního. Ale jakmile se hack stane majetkem, něčím co je spojované s hodnotou, přijímá fuknci reprezentace opakovatelného, reprodukovatelného a projevem rozmanitosti být přestává. Vlastnictví je jen jeden aspekt hacku, jeho reprezentace, komodifikace jako formy majetku. Nemůže vystihnout nekonečnou a neomezenou virtualitu, odkud hack čerpá svůj potenciál.

Na poli zákonné moci se hack stává konečným vlastnictvím a z vlastnických vztahů , stejně jako je tomu u jiných tříd vzniká třída hackerů. Duševní vlastnictví předpokládá vytvoření poptávky, podobně jako je tomu s pozemky nebo s kapitálem jako formou vlastnictví. Právo na nemovitost se k vlastníkovi, k třídě vlastníků má podobně jako je tomu s nevlastníky, tedy na úkor těch, kdo o nemovitost přišli. Filozofie duševního vlastnictví je projevem ekonomického racionalismu jako přirozené lidské vlastnosti. _[075]

Akt hackerství z podstaty narušuje omezení, vnucené vlastnictvím. Staré hacky nahrazují nové a tím jejich hodnotu majetku znehodnocují. Tak jako je informace, jako forma komunikace, pokud je neustále opakována znehodnocena, hack obnovuje další hodnotu informace. Z toho plyne, že zájmem třídy hackerů není výlučné právo, ale zachování svobodného přístupu k informacím. Nemateriální podstata informace znamená, že pro všechny další možné uživatele vlastněných informací její hodnota není porušena. Výzkum probíhá v jiné rovině abstrakce, než je tomu třeba v zemědělství. Výlučnost vlastnictví je u půdy často potřebná, ale ve vědě, umění, filozofii, kinematografii, nebo hudbě nemá smysl.

Stupeň významu hacku jako majetku se uskutečňuje specifickým způsobem, takže společenská třída hackerů má jiné zájmy než ostatní, ať už vykořisťující, nebo vykořisťované třídy. Pro třídu hackerů je podstatné aby bylo dodržováno svobodné šíření informací jako podmínka opakovaného hacku. Hackeři jako třída mají také taktický zájem hackovat, jako forma vlastnictví, jako cosi, co je zdrojem živobytí a co hackerovi umožňuje určitou míru nezávislosti na vládnoucí třídě. Pokud třída hackerů hackuje způsob, jak toho dosáhnout pomocí potřeby konkrétního, otevírá virtuální historickému.

Samotný hack je zdrojem krize hackerovy identity. Hacker se ptá, co znamená být hackerem a svoji identitu klade proti identitám jiných tříd. Někteří hackeři se pokládají za vektoralisty a obchodují s nedostatkem vlastního majetku. Jiní se považují za dělníky, ale za dělníky v privilegovaném postavení uvnitř hierarchie námezdních pracovníků. Třída hackerů sice sama sebe produkuje, ale nikoliv ve vlastním zájmu. Neuvědomuje si (prozatím) sama sebe. Není si vědoma vlastní virtuality. Protože se nedokáže stát samostatnou třídou neustále se vymezuje od třídy hackerů a vlastní zájmy spojuje se zájmem ostatních tříd. Pro hackera je nebezpečí, že perspektivou dělnické a zemědělské třídy bude spojován s vektorovými zájmy, usilujícími o privatizaci informace, které podmiňují produktivní a kulturní život každé třídy.

Hackovat znamená abstrahovat. Abstrahovat znamená vytvářet platformu, kde se vše dostává do vzájemných vztahů. Musíme vytvořit názvy a čísla, lokalizaci a trajektorie všeho. Musíme vytvářet vztahy a vztahy vztahů, do nichž věci vstupují. Úspěchem hackerů je dosáhnout rozrůznění funkčních složek, uspořádaných podle společného cíle, ať už jde o technické, kulturní, politickou, sexuální nebo vědeckou oblast. Pokud třída hackerů dosáhne kreativní a produktivní abstrakce v tolika oblastech, bude muset vytvořit abstrakci sama sebe: Je nutné abstraktní, kolektivní, afirmativní projekt vytvořit, což - podle Rosse - znamená, že hackerské znalosti proniknou do stávajících, zdánlivě neomylných systémů racionality; hackerské znalosti, které samy sebe dovedou rekvalifikovat, přepíší kulturní programy a přeprogramují společenské hodnoty a otevřou prostory pro nové technologie; hackerské znalosti generují nové populární "romance" alternativního využití lidské imaginace. _[076]

Stejně jako boj proti jiným třídám je i třídní boj hackerů proti sobě samým. Povahou hacku je překonat předchozí hack. Podle hackera má hack smysl jen tehdy když dojde ke kvalitativnímu překonání předchozího hacku. Jenže třída hackerů toto aplikuje i ve vztahu k sobě samé. Každý hacker vidí druhého hackera jako svého soupeře, nebo spojence proti dalšímu rivalovi a nikoliv jako příslušníka stejné třídy, jako někoho s kým lze sdílet nějaký společný cíl. Takový cíl je těžko uchopitelný protože je to společný cíl kvalitativní diferenciace. Třída hackerů svoji mnohost hledá v rozdílnosti a jednotnou identitu nevyžaduje.

Třída hackerů vytváří rozdíly i vztahy a zároveň proti rozdílům, které si vytvořila, aby si mohla uvědomit sebe sama musí bojovat. Když utvářela svoji identitu v procesu rozlišení, musí rozlišovat mezi kompetitivním hackování a společným cílem, musí hledat jak mezi hackery vytvořit vztah, který by v jejich zájmu otevřenou budoucnost vyjadřoval. Konkurenční zájmy lze označit jako podobu vlastnictví, ale kolektivní zájmy nikoli. Společné cíle třídy hackerů předpokládají novou podobu třídního boje.

Hackerská třída se může od jiných tříd naučit, co by pomohlo uvědomění jako samostatné třídy. Hackeři jiným třídám poskytovali prostředky, které je identifikovali jako "organické intelektuály“, propojené s konkrétními třídními zájmy a formacemi. Ale pokud hackeři někdy vedli – a svedli – dělnickou třídu jako její intelektuální "předvoj“, přišel okamžik, kdy je třeba si přiznat (jakkoliv jsou potenciálně propojené), že cíle hackerské třídy se liší od cílů dělnické třídy. Hackeři se od předvoje dělnické třídy mohou naučit pocitu třídního sebeuvědomění. Pokud hackeři učí dělníky hackovat, jsou to naopak dělníci, kdo hackery naučí jak se stát samostatnou třídou, třídou pro sebe. Třída hackerů se třídou pro sebe nestane, když převezme identitu dělnické třídy, ale jen tehdy když se od ní bude odlišovat.

"Vektorál" hyper-rozvinutý svět propojuje s rozvojovým a rozlepuje tak státní a komunitní obálky, dokonce i obálky samotného subjektu. Nejchudší zemědělci vedou boj s místní feudální třídou, s třídou vektoralistů, snažící se pomocí semenných bank nebo léčivých rostlin, jejichž účinky znají tradiční komunity odnepaměti dosáhnout pro sebe monopolu pro informace. Venkované, dělníci a hackeři vedou společný boj, boj za osvobození informace od vlastnictví, za osvobození informaci od kontroly vektorové třídy. Nejnáročnější hack dneška spočívá v tom, jak takovou sdílenou zkušenost světa popsat.

I když nejsou všichni hackery, každý hackuje. Dotýkat se virtuálního je normální, protože je to každodenní zkušenost. Pokud otevření zalepené obálky pokládáme za hack, je pak migrace vyvlastněných, těch kdo žijí v rozvojovém světě, lidí, kteří jsou obětmi vektorů hyperrozvinutého světa a proto překračují hranice, ve skutečnosti gigantickým, globálním hackem. Vektory komunikace transformující život na zboží se rozprsknou po celém světě jako konfety a v nepředstavitelném měřítku otevřou vektory migrace a jedince připoutají k předmětům. Takový pohyb, tuto novou touhu je nutné hacknout a nutné pojmenovat. Vektorový svět je naprosto roztříšten a jen čeká, až bude abstrakcí touhy po majetku a osvobozením abstrahované touhy znovu scelen.

PŘEKLAD: Miloš Vojtěchovský, 2006 - revidováno 2022

Poznámky

_{[071] Steven Levy, Hackers: Heroes of the Computer Revolution (NewYork: Penguin, 1994), p. 23. Jde o klasický novinářský popis hackera jako počítačového inženýra a hackerského boje za obranu virtuálního prostoru pro hackování proti silám komodifikované technologie, vzdělávání a monstra vojensko-zábavního komplexu. Studium případových studií rychle odhalí mylné tvrzení, že jen vytvořením (konceptu) informačního vlastnictví vzniká "pobídka“ dalšího rozvoje nových konceptů a nových technologií. V Levyho knize odvádějí hackeři mimořádnou práci vycházející z jejich potřeb, které jsou téměř výhradně ekonomikou daru. Autonomní, samogenerující prestižní síly ekonomiky daru umožňují vznik samogenerujících sil, které jsou mimořádné inovativní.}

_{[072] Pekka Himanen, The Hacker Ethic and the Spirit of the Information Age (New York: Random House, 2001), pp. 7, 18, 13. Pokud se kniha ''Hackerská Etika'' pokouší vzkřísit ducha Maxe Webera, je ''Hackerský Manifest'' její krypto-marxistická reakce. Himanenova vynikající kniha má co říci o hackerském čase a o protikladu ke komodifikovanému pojetí času, ale Himanen hackera smířuje s vektorovou třídou. Záměrně zaměňuje hackera a "podnikatele“. Ale hacker vytváří nové a podnikatel se zaměřuje na cenu nového. Ve vektorové ekonomice, kde většina nabídky postrádá užitnou hodnotu a směnná hodnota je jen spekulativní možností, je podnikatel hrdinskou postavou pokud dokáže vytvořit z ničeho nové potřeby. To je "neviditelná ruka trhu“ a pouhé blufování hráče pokeru. Podnikatel jen opakuje nadbytečnou potřebu, zatímco hacker vyjadřuje virtuální. Zaměňovat podnikatele a hackera je ideologický trik, který má dodat temné nekromancii vektorové moci něco lesku.}

_{[074] Brian Massumi, Parables for the Virtual (Durham: Duke University Press, 2002), p. 30. Nikomu se virtuální nepodařilo lépe a s větší lehkostí vystihnout jeho náročnost a poskytnout prostor virtuálnímu ve vektoru za hranicemi komunikace. Massumi posouvá Deleuzovo myšlení směrem ke skutečně plodnému propojení s prostorem vektoru jako s historickým a fyzickým, nikoli jen filozofickým a metafyzickým principem. Ale není snadné následovat Deleuze k velice vzdálené, čisté, kreativní metafyzice, ztrácející dějinnou dimenzi, jako vyjádření možnosti daného okamžiku. V centru Deleuzova myšlení je mezi čistou ontologickou rovinou a "nezaujatým“ diskurzivním prostorem uzavřeného světa vzdělávání příliš úhledná shoda.}

_{[079] Ronald V. Bettig, Copyrighting Culture (Boulder: West view,1996),p.25. Práce staví na tradici kritických komunikačních studií a zabývá se podrobně funkcemi vznikající vektorové ekonomiky, ale uvažováním zůstává u kategorií a zkušeností doby, kdy zbožní ekonomiku ovládal kapitál. Teoretici kritické komunikace správně zdůrazňují omezenou autonomii kultury a komunikace vůči zbožní ekonomice, ale mylně soudí, že zbožní ekonomiku lze vysvětlovat ještě jazykem kapitalismu. Pozornost k otázkám ekonomiky komunikace a kultury naznačuje, že se právě z překonaného principu její zbožní formy vymanila.}

_{[083] Andrew Ross, Strange Weather: Culture, Science and Technology in the Age of Limits (London: Verso, 1991), p. 11. viz také Andrew Ross, No Collar (New York: Basic Books, 2002). Pokud je první koncept historie žurnalistika, druhý koncept jsou kulturální studia. Nebo alespoň by to tak přinejlepším být mohlo a Ross by byl toho příkladem. Ross zkoumá virtuální rozměr produktivity pracujících tříd. Sleduje třídní boj o informace napříč sociální továrnou. V každodenním životě se dělníci všeho druhu snaží význam produkovat autonomně. Lidé sice dávají smysl, ale ne s prostředky, které si sami vybrali. Kulturální studia dosud pouze vykládala interpretační schopnosti pracujících tříd; ale jde o to, aby z nich začala vytvářet nástroj změny. Kulturální studia měla pravdu, když vykládala jevy v kulturní sféře jako ne nutně ovládané událostmi uvnitř dané ekonomické "základny“, ale chybně kladla malou důležitost na změny zbožní formy, utvářející celou oblast. Kulturální studia objevila sice v informaci jako formě vlastnictví oblast determinovanou novými třídními boji a předpověděla nástroje, jimiž je lze analyzovat, ale nedospěla k uznání "relativní autonomie“ starého třídního boje.}

• poznámka překladatele

Autor "Hackerského Manifestu" postavil text na starší terminologii a konceptech, které ve svých esejích formuloval několik let před vydáním. Zde byl použit překlad čtvrté verze textu, který vyšel knižně u Harvard Press v roce 2004. Předchozí verze lze najít na internetu, první verze vyšla na mailinglistu netime v roce 2003, později v redakci Joanne Richardson na portálu http://subsoil.org.

• Wark zde nastiňuje proklamativní systém celkové ontologie dneška, vnímaného jako společnost utvářenou rychlým pohybem k abstrakci a k rychlosti, jíž jsou informace šířeny a distribuovány. Je stále ještě správné po kolapsu quasi-socialistického systému v roce 1989 síly, formující současnost používat starý termín kapitalismus? Nebo jde o něco jiného, podle autora "snad ještě horšího"? Někdo používá spojení "pozdní kapitalismus", "neo-kapitalismus", "neoliberální kapitalismus", "Post-Fordistický" kapitalismus", "postmodernní kapitalismus", "biopolitický kapitalismus", "semiokapitalismus", "kognitivní kapitalismus" a tak dále.

• Warkův "Hackerský manifest" vyšel krátce po vydání knihy Antonia Negriho ''Empire” (2000), napsané společně s Michaelem Hardtem. Autoři zde dokazovali, že "Impérium" je vlastně nová podoba globalizace: "Naše základní hypotéza spočívá v tvrzení, že nová podoba suverenity spočívá v souboru národních a nadnárodních organismů, sjednocených v jediné logice vládnutí. Tato nová globální podoba suverenity je tím, co nazýváme impériem." A Slavoj Žižek k tomu poznamenal: "Hardt a Negri nenabízejí nic menšího než překlad Komunistického Manifestu do současného jazyka: Impérium přesvědčivě odhaluje, jak globální kapitalismus vytváří antagonismy, směřující k explozi sama sebe. Tato kniha je umíráčkem nejen pro spokojené liberální obhájce "konce dějin", ale i pro pseudo-radikální zastánce kulturálních studií, vyhýbajících se konfrontaci se současným kapitalismem."

• Hackerský Manifest není pouze studie omezená na otázky autorských práv a na proces jejich "rozpuštění" v technologické společnosti. V čem tedy tkví specifika Warkova pokusu redefinovat Marxův Manifest?

Podle autora tvoří strukturu a základní termíny jeho konceptu trojice kategorií:

• 1. ''vektor'' - pojem odpovídající přibližně konceptu mcluhanovského média, tedy prostředí, nosič pro komunikaci a přenos informací,

• 2. ''telestézie'' - způsob vzdáleného modu vnímání a prožívání, tedy jeden z hybatelů posunu současnosti k odhmotnění a k abstrakci.

• 3. ''Třetí příroda'' jako "ekologie obrazů, která se může stát předobrazem nové ekologie“.

Pomocí těchto základních termínů Wark poměřuje probíhající trajektorie pojmů jako ''abstrakce'', ''třída'', ''informace'', ''vzdělávání'', ''revolta'', ''dějiny'', ''příroda'', ''svět'', nebo ''reprezentace''. Těmito abstrakcemi pak definuje obrysy a souřadnice ''Třetí přírody''.

Co jsou alespoň některé z nich?

• ''Svět'' - Marx v Komunistickém manifestu naříká, že vykořisťování a odcizení je příčinou toho, že "všechno pevné a stálé se mění v páru, vše posvátné je znesvěcováno a lidé posléze budou donuceni podívat se na své životní postavení a vzájemné vztahy střízlivě". Wark v tom bědování pokračuje: v “našem podivném čase, kde se i vzduch mění ve vzduchové vlny, to co je profánní je zabaleno, jako by to bylo cosi hlubokého, ale stále zbývá možnost ono falešné hacknout a tím se ho zbavit. Jsou to jiné světy, ale je to pořád náš svět."

• ''Třetí příroda'' je "abstraktní topologie" a podle Warka se stává "obálkou" informačního toku, zdvojujícího nejen principy přírodní krajiny, ale také (původní, tedy fyzickou Marxovu) "druhou přírodu". (“It still has some ties to topography, of course. The old cities of second nature become information hubs. The vast data centers that will continue to mushroom in the early twenty-first century still require massive amounts of power and access to water for cooling. But all this new infrastructure yet produces a topological space in which information comes to control the movement and deployment of industrial resources, which in turn command the extraction and deployment of natural resources,") McKenzie Wark.

• Do centra tohoto pohybu staví postavu (a třídu) "hackera". Tedy toho, kdo ovládá znalosti a schopnosti vytvářet nové modely skutečnosti. Vnímá ho jako produktivní společenskou sílu, jako transformovanou podobu starého "proletariátu", případně "dělnické třídy". Hackerská třída je podle něho dialektickým protivníkem vládnoucí "vektorální" třídy. To jsou - zhruba řečeno - ti, kdo informace sami nedokáží "vytvářet", ale dovedou je využívat jako nástoroj, prostředek vlastního obohacování, jako nástroj pro udržení vlády nad ostatními třídami. To v původním Marxově pojetí odpovídá zhruba kategorii "kapitalistická třída".

• Důležitá je genealogie tohoto třídního konceptu: napřed vznikly "pastoralisté" a "venkované". Třída "pastoralistů" ovládla třídu venkovanů, do té doby pracujících jako námezdná síla pro třídu feudálů. Pastoralisté feudály nahradili a odbrzdili obrovskou produktivitu přírody a její vykořisťování a její environmentální destrukci. Přírodu si pak pro sebe pastoralisté nárokují a prohlašují ji za jejich vlastnictví. Taková privatizace majetku, které Wark vidí jako "legální hack" otevřela podmínky pro každý další hack, kterým je půda využívána a zneužívána k vytváření dalšího nadbytku a nadhodnoty.

• Podle Warka se “vektorální třída” od Marxovy třídy kapitalistů liší takto: "Třída vektoralistů svět směřuje na pokraj katastrofy, ale zároveň ovládá nástroje, které by její vlastní destruktivní tendence mohly překonat. Ve třech po sobě následujících fázích komodifikace vznikají různé formy vládnoucí třídy, které si přivlastňují různými způsoby soukromé vlastnictví. Každá taková vládnoucí třída zároveň i posouvá svět ke stále abstraktnějším koncům."...Vektoralisté jsou prostě ti, kdo kontrolují a mají v rukách vektory informací.

V něčem na tuto teorii mohli navazovat Bruno Latour a Nikolaj Schultz v textu: On the Emergence of an Ecological Class vydané v roce 2022: "Ekologická třída spojuje svět, ve kterém žijeme, a svět, ze kterého žijeme: ostatní třídy, zejména buržoazie 20. století, dělaly opak: svět výroby oddělili od životního základu, které poskytuje planeta Země. Třídní otázka se ukazuje být otázkou klasifikace, otázkou nových způsobů jak je svět uspořádán a orientován. Chcete-li zjistit, kdo jsou naši přátelé a možní nepřátelé, měli by jste se zeptat. "Když se diskuse dotkne ekologie komu se cítíte být nejblíže a od koho se cítíte být vzdáleni?" Už to není věc pravice a levice: Kdo propojuje svět, ve kterém žijeme, a svět, ze kterého žijeme, jsou ti progresivní; ti co je oddělují, jsou reakční.
Ekologická třída se spojuje kolem imperativu ochrany obyvatelnosti Země, udržitelnosti života a podmínek pro život. Ve světle toho úkolu se bývalé třídy modernity zapojené do zajištění pokroku náhle ukazují jako zastaralé. Starost o udržitelnost života je racionálnější, než ty, prosazované ostatními třídami jako „objektivní třídní zájmy“. To také znamená, že ekologická třída jako třída jediných skutečných progresivistů bude v civilizačním procesu muset pokračovat. ." (z recenze Anderse Dunkera)

x xxxx

McKenzie Wark, Hacker Manifesto.

HARVARD UNIVERSITY PRESS, Cambridge, Massachusetts, and London, England 2001

Thanks to: AG, AR, BH, BL, CD, CF, the late CH, CL, CS, DB, DG, DS, FB, FS, GG, GL, HJ, ly JB, JD, JF, JR, KH, KS, LW, MD, ME, MH, MI, MT, My NR, OS, PM, RD, RG, RN, RS, SB, SD, SH, SK, SL, SS, TB, TC, TW.

Earlier versions of A Hacker Manifesto appeared in Critical Secret, Feelergauge, Rhreculture Reader, Sarai Reader and Subsol.
In memoriam: Kathy Acker - King of the Pirates

kapitoly:
• ABSTRACTION
• CLASS
• EDUCATION
• HACKING
• HISTORY
• INFORMATION
• NATURE
• PRODUCTION
• PROPERTY
• REPRESENTATION
• REVOLT
• STATE
• SUBJECT
• SURPLUS
• VECTOR
• WORLD
• WRITINGS

==== McKenzie Wark (1961) je původně australský spisovatel a teoretik, nyní spisovatelka a teoretička, žije v New Yorku. Wark se proslavil svými texty o teorii masových médií, o kritické teorii, o nových médiích, o Situationismu a o antropocénu. Mezi jeho nejznámější knihy patří "A Hacker Manifesto", "Gamer Theory", "Molecular Red: Theory for the Anthropocene",“General Intellects: Twenty-One Thinkers for the Twenty First Century,” “50 Years of Recuperation of the Situationist International” a “The Beach Beneath the Street”, nebo Capital Is Dead: Is This Something Worse? (Verso, 2019).

Působí na katedře Media and Cultural Studies při The New School v New Yorku. Nejznámější knihu 'Manifest hackerů' publikoval v roce 2003 a 2004. Byl inspirován Marxismem a teoriemi společenských tříd a kapitálu. Tvrdí jiné, že vliv komunikačních a informačních technologií na vlastnická práva a duševní vlastnictví obecně, přispěl k jinému rozdělení společenských tříd. Na jedné straně je třída, která informace produkuje, což je vlastně transpozice staré pracující třídy. Označuje ji jako třída hackerů. Na druhé straně je třída, která informace vlastní a proměňuje ve zboží. Tuto třídu označuje Wark jako vektoralisty. Vektoralisté, neboli kapitalisté, používali v minulosti princip soukromého vlastnictví jako nástroj pro ovládání hmotné části skutečnosti (určovali tak "hodnotu", ekonomickou potřebu, ale i její nedostatek) zatímco noví "vektoralisté" pro sebe nárokují i abstraktní hodnoty duševního vlastnictví. To je rovina skutečnosti, kde podle autora závislost na nedostatku, poptávce a nabídce nevplatí. Podporováním a prosazováním duševního vlastnictví se nová třída vektoralistů v oblasti virtuální domény pokouší ustanovit (vnucený) princip nedostatku. Wark tvrdí, že samotný svět duševního vlastnictví třída vektorialistů ovládnout nemůže, ale v komodifikované podobě obchodu s informacemi dosáhla kontroly společnosti.

český překlad zveřejněn se svolením autora