Blog posts
Posts
A Hackers Manifesto, verze 4.0, kapitola 4.
By samotar, 10 January 2023
Alfred ve dvoře čili Poznámka k pražské hetero-utopii
By samotar, 10 November 2022
Trnovou korunou a tankem do srdíčka
By samotar, 2 July 2022
Hakim Bey - Informační válka
By samotar, 26 March 2022
Jean-Pierre Dupuy: Do we shape technologies, or do they shape us?
By samotar, 6 March 2022
Václav Cílek: Záhada zpívající houby
By samotar, 15 February 2022
Guy Debord - Teorie dérive
By samotar, 21 January 2022
Jack Burnham – Systémová estetika
By samotar, 19 November 2021
Poznámka pod čarou k výstavě Handa Gote: Věc, nástroj, čas, fetiš, hygiena, tabu
By samotar, 13 July 2021
Rána po ránech
By samotar, 23 May 2021
Na dohled od bronzového jezdce
By samotar, 4 March 2021
Z archivu:Mlha - ticho - temnota a bílé díry
By samotar, 7 October 2020
Zarchivu: Hůlna-kejdže
By samotar, 7 September 2020
Center for Land Use Interpretation
By samotar, 18 June 2020
Dawn Chorus Day - zvuky za svítání
By samotar, 30 April 2020
Z archivu: Bílé Břehy 2012 a Liběchov 2011
By , 3 April 2020
Z archivu: Krzysztof Wodiczko v DOXU
By samotar, 26 March 2020
GARY SNYDER: WRITERS AND THE WAR AGAINST NATURE
By samotar, 20 March 2020
Podoby domova: hnízda, nory, doupata, pavučiny, domestikace a ekologie
By samotar, 17 March 2020
Michel Serres: Transdisciplinarity as Relative Exteriority
By samotar, 5 November 2019
Pavel Ctibor: Sahat zakázáno
By samotar, 22 September 2019
Emmanuel Lévinas: HEIDEGGER, GAGARIN A MY
By samotar, 19 September 2019
Atmosférické poruchy / Atmospheric Disturbances - Ustí nad Labem
By samotar, 13 September 2019
Erkka Laininen: A Radical Vision of the Future School
By samotar, 10 August 2019
Anton Pannekoek: The Destruction of Nature (1909)
By samotar, 21 July 2019
Co padá shůry - světlo, pelyněk, oheň a šrot
By samotar, 30 December 2018
2000 slov v čase klimatických změn - manifest
By samotar, 2 November 2018
Vladimír Úlehla, sucho, geoinženýrství, endokrinologie, ekologie a Josef Charvát
By samotář, 22 September 2018
Lukáš Likavčan: Thermodynamics of Necrocracy - SUVs, entropy, and contingency management
By samotar, 20 July 2018
Tajemství spolupráce: Miloš Šejn
By samotar, 27 June 2018
Invisible Images (Your Pictures Are Looking at You) Trevor Paglen
By samotar, 2 June 2018
KŘEST KNIHY KRAJINA V POZORU: THE LANDSCAPE IN FOCUS.
By samotar, 18 May 2018
Případ zchudlé planety:Vojtěch Kotecký
By samotar, 22 April 2018
Rozhovor na Vltavě: Jak umění reaguje na dobu antropocénu?
By samotar, 10 March 2018
Skolt Sámi Path to Climate Change Resilience
By samotar, 10 December 2017
Brian Holmes: Driving the Golden Spike - The Aesthetics of Anthropocene Public Space
By samotar, 22 November 2017
Ohlédnutí/Revisited Soundworm Gathering
By samotař, 9 October 2017
Kleté krajiny
By samotar, 7 October 2017
Kinterova Jednotka a postnatura
By samotař, 15 September 2017
Ruiny-Černý trojúhelník a Koudelkův pohyb v saturnských kruzích
By samotar, 13 July 2017
Upsych316a Universal Psychiatric Church
By Samotar, 6 July 2017
Miloš Vojtěchovský: Krátká rozprava o místě z roku 1994
By milos, 31 May 2017
Za teorií poznání (radostný nekrolog), Bohuslav Blažek
By miloš vojtěchovský, 9 April 2017
On the Transmutation of Species
By miloš vojtěchovský, 27 March 2017
Gustav Metzger: Poznámky ke krizi v technologickém umění
By samotař, 2 March 2017
CYBERPOSITIVE, Sadie Plant a Nick Land
By samotař, 2 March 2017
Ivan Illich: Ticho jako obecní statek
By samotař, 18 February 2017
Dialog o primitivismu – Lawrence Jarach a John Zerzan
By samotar, 29 December 2016
Thomas Berry:Ekozoická éra
By samotař, 8 December 2016
Jason W. Moore: Name the System! Anthropocenes & the Capitalocene Alternative
By miloš vojtěchovský, 24 November 2016
Michel Serres: Revisiting The Natural Contract
By samotař, 11 November 2016
Best a Basta době uhelné
By samotař, 31 October 2016
Epifanie, krajina a poslední člověk/Epiphany, Landscape and Last Man
By Samotar, 20 October 2016
Doba kamenná - (Ein, Eisen, Wittgen, Frankenstein), doba plastová a temná mineralogie
By samotař, 4 October 2016
Hledání hlasu řeky Bíliny
By samotař, 23 September 2016
Harrisons: A MANIFESTO FOR THE 21ST CENTURY
By , 19 September 2016
T.J. Demos: Anthropocene, Capitalocene, Gynocene: The Many Names of Resistance
By , 11 September 2016
Bratrstvo
By samotař, 1 September 2016
Neptunismus a plutonismus na vyhaslé sopce Bořeň
By , 14 August 2016
Murray Bookchin: Toward an Ecological Society/ K ekologické společnosti (1974)
By samotař, 31 July 2016
Metafory, endofyzika, manželé Themersonovi a Gordon Pask
By samotař, 15 July 2016
Anima Mundi Revisited
By miloš vojtěchovský, 28 June 2016
Simon A. Levin: The Evolution of Ecology
By samotař, 21 June 2016
Anna Remešová: Je možné představit si změnu?
By samotar, 20 June 2016
Jan Hloušek: Uranové město
By samotař, 31 May 2016
Josef Šmajs: Složí lidstvo zkoušku své racionální dospělosti?
By samotař, 20 May 2016
Manifest The Dark Mountain Project
By Samotar, 3 May 2016
Pokus o popis jednoho zápasu
By samotar, 29 April 2016
Václav Cílek: Antropocén – velké zrychlení světa
By Slawomír Uher, 23 April 2016
Nothing worse or better can happen
By Ewa Jacobsson, 5 April 2016
Real Reason we Can’t Stop Global Warming: Saskia Sassen
By , 18 March 2016
The Political Economy of the Cultural Commons and the Nature of Sustainable Wealth
By samotar, 12 March 2016
Jared Diamond - Easter's End
By , 21 February 2016
Felix Guattari - Three Ecologies (part 1)
By , 19 February 2016
W. H. Auden: Journey to Iceland
By , 9 February 2016
Jussi Parikka: The Earth
By Slawomír Uher, 8 February 2016
Brian Holmes: Extradisciplinary Investigations. Towards a New Critique of Institutions
By Stanislaw, 7 February 2016
Co číhá za humny? neboli revoluce přítomnosti
By Miloš Vojtěchovský, 31 January 2016
Podivuhodný osud polárníka a malíře Julia Payera
By , 23 January 2016
Red Sky: The Eschatology of Trans
By Miloš Vojtěchovský, 19 January 2016
#AKCELERACIONISTICKÝ MANIFEST (14. května 2013)
By samotar, 7 January 2016
The Forgotten Space: Notes for a Film
By , 7 January 2016
Rise and Fall of the Herring Towns:Impacts of Climate and Human Teleconnections
By , 25 December 2015
Hlubinná, temná, světlá i povrchová ekologie světa
By , 22 December 2015
Three short movies: Baroque Duchcov, New Lakes of Mostecko and Lignite Clouds
By Michal Kindernay, 21 December 2015
Lenka Dolanová: Umění mediální ekologie
By , 21 December 2015
Towards an Anti-atlas of Borders
By , 20 December 2015
Pavel Mrkus - KINESIS, instalace Nejsvětější Salvátor
By Miloš Vojtěchovský, 6 December 2015
Tváře/Faces bez hranic/Sans Frontiers
By Miloš Vojtěchovský, 29 November 2015
Josef Šmajs: Ústava Země/A Constitution for the Earth
By Samotar, 28 November 2015
John Jordan: The Work of Art (and Activism) in the Age of the Anthropocene
By Samotar, 23 November 2015
Humoreska: kočky, koulení, hroby a špatná muška prince Josefa Saského
By Samotar, 13 November 2015
Rozhovor:Před věčným nic se katalogy nesčítají
By Samotar, 11 November 2015
Lecture by Dustin Breiting and Vít Bohal on Anthropocene
By Samotar, 8 November 2015
Antropocén a mocné žblunknutí/Anthropocene and the Mighty Plop
By Samotar, 2 November 2015
Rory Rowan:Extinction as Usual?Geo-Social Futures and Left Optimism
By Samotar, 27 October 2015
Pavel Klusák: Budoucnost smutné krajiny/The Future of a Sad Region
By ll, 19 October 2015
Na Zemi vzhůru nohama
By Alena Kotzmannová, 17 October 2015
Upside-down on Earth
By Alena Kotzmannová, 17 October 2015
Thomas Hylland Eriksen: What’s wrong with the Global North and the Global South?
By Samotar, 17 October 2015
Nýey and Borealis: Sonic Topologies by Nicolas Perret & Silvia Ploner
By Samotar, 12 October 2015
Images from Finnmark (Living Through the Landscape)
By Nicholas Norton, 12 October 2015
Bruno Latour: Love Your Monsters, Why We Must Care for Our Technologies As We Do Our Children
By John Dee, 11 October 2015
Temné objekty k obdivu: Edward Burtynsky, Mitch Epstein, Alex Maclean, Liam Young
By Samotar 10 October 2015, 10 October 2015
Czech Radio on Frontiers of Solitude
By Samotar, 10 October 2015
Beyond Time: orka, orka, orka, nečas, nečas, nečas
By Samotar, 10 October 2015
Langewiese and Newt or walking to Dlouhá louka
By Michal Kindernay, 7 October 2015
Notice in the Norwegian newspaper „Altaposten“
By Nicholas Norton, 5 October 2015
Interview with Ivar Smedstad
By Nicholas Norton, 5 October 2015
Iceland Expedition, Part 2
By Julia Martin, 4 October 2015
Closing at the Osek Monastery
By Michal Kindernay, 3 October 2015
Iceland Expedition, Part 1
By Julia Martin, 3 October 2015
Finnmarka a kopce / The Hills of Finnmark
By Vladimír Merta, 2 October 2015
Od kláštera Osek na Selesiovu výšinu, k Lomu, Libkovicům, Hrdlovce a zpět/From The Osek Cloister to Lom and back
By Samotar, 27 September 2015
Sápmelažžat Picnic and the Exploration of the Sami Lands and Culture
By Vladimir, 27 September 2015
Gardens of the Osek Monastery/Zahrady oseckého kláštera
By ll, 27 September 2015
Workshop with Radek Mikuláš/Dílna s Radkem Mikulášem
By Samotářka Dagmar, 26 September 2015
Czech Radio Interview Jan Klápště, Ivan Plicka and mayor of Horní Jiřetín Vladimír Buřt
By ll, 25 September 2015
Bořeň, zvuk a HNP/Bořeň, sound and Gross National Product
By Samotar, 25 September 2015
Já, Doly, Dolly a zemský ráj
By Samotar, 23 September 2015
Up to the Ore Mountains
By Michal, Dagmar a Helena Samotáři , 22 September 2015
Václav Cílek and the Sacred Landscape
By Samotář Michal, 22 September 2015
Picnic at the Ledvice waste pond
By Samotar, 19 September 2015
Above Jezeří Castle
By Samotar, 19 September 2015
Cancerous Land, part 3
By Tamás Sajó, 18 September 2015
Ledvice coal preparation plant
By Dominik Žižka, 18 September 2015
pod hladinou
By Dominik Žižka, 18 September 2015
Cancerous Land, part 2
By Tamás Sajó, 17 September 2015
Cancerous Land, part 1
By Tamás Sajó, 16 September 2015
Offroad trip
By Dominik Žižka, 16 September 2015
Ekologické limity a nutnost jejich prolomení
By Miloš Vojtěchovský, 16 September 2015
Lignite Clouds Sound Workshop: Days I and II
By Samotar, 15 September 2015
Recollection of Jezeří/Eisenberg Arboretum workshop
By Samotar, 14 September 2015
Walk from Mariánské Radčice
By Michal Kindernay, 12 September 2015
Mariánské Radčice and Libkovice
By Samotar, 11 September 2015
Tušimice II and The Vicarage, or the Parsonage at Mariánské Radčice
By Samotar, 10 September 2015
Most - Lake, Fish, algae bloom
By Samotar, 8 September 2015
Monday: Bílina open pit excursion
By Samotar, 7 September 2015
Duchcov II. - past and tomorrow
By Samotar, 6 September 2015
Duchcov II.
By Samotar, 6 September 2015
Arrival at Duchcov I.
By Samotar, 6 September 2015
Poznámka k havárii rypadla KU 300 (K severu 1)
By Samotar, 19 August 2015
Na dohled od bronzového jezdce
Stará «periferie» jako nesourodá srostlice zemědělství, vesnice, chudoby a průmyslu v minulých letech morfovala v novotvar nesoucí příznak očekávaného skonu neolitu. Příznak hegemonie globální ekonomiky, obnovených nik multikulturní koexistence, symbiózy přírodních a reklamních průmyslů, migrujících virů a bludných subverzních spór a ekosystémů. Ideologii Velké Prahy od 70. let minulého století podlehly zbytky příměstských vesnic jako Olšany nebo Radlice. Postupně téměř zmizely staré Strašnice, relikty starého Žižkova, Vršovic, Vysočan. Magistrála a síť metra prosekly proluky do těla Nuslí, Michle, Pelc-Tyrolky. Vesnické zástavby Dolní Chabry, Lahovice, Radotín, Cholupice byly připoutávány k centru pletivem komunikací, energetických sítí, velkokapacitních skladů, supermarketů, spaloven, ubytoven, autobazarů a smetišť. Nejde nicméně o jednosměrný proces: fenomén periférie okraje, zbytky, infekční nemoci, drogy, divoké skládky, smetiště, chudoba, všechno to, co modernita a logistická řídící centra chtěly vytěsnit za okraj pohledu, za hranice pořádku, řádu a čistoty, se nutně vrací kanály metra a městské dopravy přes křižovatky, podzemní trakty a nádraží zase zpátky do středu metropole, doprostřed.
(M. V.: Periférie, hommage à Alexandr Hackenschmied, Praha 2004)
Pro nevelkou skupinku přátel a jejich přátel jsme společně s J. uspořádali roku 1982 „nelegální“ závod kolem města, nebo něco jako jednodenní expedici. Jak nápad vznikl, si už nevzpomínám, možná souvisel s hrou na nějaké společenství libující si v okrajích, možná za tím byla jen obyčejná touha být něčemu a někomu užitečný. Expedice proběhla první říjnovou sobotu a z hlediska organizačního vyhlížela nejspíš trochu rozháraně, málo disciplinovaně: málokterý účastník předpokládaný cíl dosáhl. Cíl byl stejně pouhá záminkoa k čemusi jinému.
„Projekt“ začínal několikatýdenním hledáním, stopováním: ve dvou nebo na vlastní pěst jsme ve volných chvílích vyráželi na jízdních kolech, tramvají a pěšky mapovat a označovat skuliny, stezky, pěšiny, které by se okolo města propojily do prstence. Cyklistické stezky po Praze ještě zavedeny nebyly a přítomnost jezdce s jízdním kolem znamenala být neustále v ohrožení projíždějícími auty. Tao cesty tkvělo v představě, že střed, jeho chrámové věže, vztyčený prst petřínského majáku, ruiny pohanského hradiště na Vyšehradě, měly být během cesty „na dohled“, nikoliv „na dotek“. Jakkoli byl střed fantomický, vtisknutý do prostorové imaginace jezdce. Cesty vedly z centra ven, ke klouzající tečně, po kružnici a mimo vrstevnice, udržující každodenní občanský provoz.
Předměstí a záměstí
Pravou poezii hrabalovsko-boudníkovsko-lhotákovské periférie Josef Kroutvor prohlásil za nebožku už v sedmdesátých letech, i když konečnou ránu z milosti předměstím zasadil teprve neoliberalistický magistrát a volný trh. Bylo by snadné znovu procházet čtvrti komínů, hald a křovin v ohybu řeky, v Karlíně a Libni, kam se v roce 1929 vydal hrdina Bezúčelné procházky Alexandra Hackenschmieda. Nebo sledovat proud a břehy potoka, o nichž v roce 1935 plánoval filmový dokument "Botič – potok chudých" Jiří Lehovec. Začátkem osmdesátých let běhali ještě ježci, králíci a zajíci na konečné devítky v Radlicích, v Záběhlicích, Modřanech, nad Veleslavínem stály ještě skleníky Strnadova zahradnictví, zahrádkářské kolonie se udržely všude, kde právě nebyly budovány nové domy a fabriky. V Řeporyjích, dokonce v Jinonicích bylo možné potkat traktor rozvážející po polích hnůj a remízy některých tramvajových linek (Spořilov, Starý Hloubětín nebo Ďáblice) skutečně končily u hranic s jinými světy, s venkovem. Spíš než courat se po Nuslích, Smíchově, Košířích, Libni, Vysočanech – bylo třeba vypravit se o trochu dál.
Jednou o svatojánském svátku jsem se vydal pěšky do vápencových skal Prokopského údolí, vyzbrojen batohem, geologickým kladívkem a dlátem. Kde nyní stojí ústav pro duševně choré, tam se za mých časů tyčil vrchol skaliska s hlubokou jeskyní. Za soumraku to připomínalo zívajícího hrozivého bělavého obra...
Gustav Meyrink, Žaba
I když jsme vyjížděli většinou do terénu, který jsme neznali, nebo jsme o něm měli někdy jen zběžnou představu, mapu jsme z nějakého důvodu nebrali s sebou a chodili a jezdili podle paměti a podle slunce. Ve středu města kupodivu bydlel ze známých málokdo, vyrůstali jsme většinou spíš na okraji a svůj vlastní rajón a přilehlé okrsky jsme měli od dětství prožité, prozkoumané. Do centra jsme chodili hlavně kvůli úřední záležitostem, na návštěvu, do hospody, nebo na oslavy. Jen málokdy jsme se vypravili „jen tak“ do protilehlých okrsků kdesi na druhé straně města.
Samozřejmě by bylo celou štreku správnější projít pěšky a v polovině někde přespat na mezi. Možná, že během rozprav padl dokonce nápad objet město na koni. Bylo jasné, že kolem města to pěšmo za den nestihneme, proto se nabízel bicykl jako logické řešení. Vlastně se na jízdním kole po městě pohyboval tehdy jen málokdo a už samotná jízda na kole byla možná jistým druhem fanfarónství, signálem opatrného nesouhlasu s ústředím.
Během průzkumných výprav se ukázalo, že podle okrajů leží jisté nejen neznámé ale i neprostupné oblasti: rozsáhlé tovární komplexy, hlídaná skladiště, parkoviště, letiště, areály výzkumných ústavů a vojenské zóny. Armáda v předchozích deseti letech temena některých kopců v okolí města zabrala, nechala vyhloubit bunkry, vztyčila systémy vysokých antén s napjatými dráty, které ve větru rezonovaly, někde dokonce umístili pevnosti s otáčivými radary protivzdušné obrany středu. Někdy jsem se pokoušel marně prorazit podle plotů, ohrad a příkrých svahů, abych po několika minutách jízdy zůstal stát před zamčenými vraty nějakých zadních tajemných traktů. Po mnoha výpravách se podařilo oba cípy pražského cyklotronu spojit a mohli jsme pozvání a termín happeningu rozeslat.
Něco se tam děje! Něco se tam děje! A Jiří Rymáň, bezvýznamný chlapec z Druhé strany, podrážděný tajemným kouzlem večera, se rozhodl, že se tam odváží, aby zjistil co!
Jaroslav Foglar, Stínadla se bouří
Pozvaní si mohli vybrat, na kterém místě se na předem vyznačenou stezku napojit. Měli svobodu ujet úsek, který se jim líbil, na jaký jim stačil čas a síly. Představoval jsem si, že by kolem města kroužil v jednom časovém úseku jistý počet jezdců, ti se potkávají (navzájem se účastníci často ani neznali) s jinými členy náhodné skupiny. Pokud bychom za přibližný střed označili třeba kněžiště Týnského chrámu, trasa by vedla po obvodu, přibližně v poloměru15 kilometrů. Jezdci se orientovali podle šipek, které jsme v předcházejících týdnech namalovali tam, kde bylo třeba zabočit. Další pomůckou byl na psacím stroji napsaný seznam s plánkem a instrukcemi.
Za nápadem byla možná koláž obrázků a příběhů z knížek Foglara, Tolkiena nebo Meyrinka, ale pevnější myšlenkový vzorec si nejsem schopen vybavit. Netušili jsme nic o situacionistech ani o lettristickém dérive. Možná, že cesta byla motivována snahou poznat městskou topografii jinakosti, akademicky dnes označovanou jako „vágní terén“. Třeba to byla i jistá podoba výzvy „matičce s drápky“, manuál pro posun srstí Prahy, malicherné nutkání jít jinak a jinam než ostatní. Metropolitní společenství netvořilo celkovou generální mapu, byl to labyrintický slepenec různých mikroregionů, dialektů, endemických jízdních řádů, podzemních pater, časových rovin.
I když i po mnoha letech některé úseky vypadají téměř stejně (roklina Divoké Šárky, Prokopské údolí, lesní pěšina Vinořskou oborou, Milíčovský les, vrchy v Kunraticích, modřanská náplavka), stezky a pěšiny „celopražského cyklistického okruhu“ vedly okrsky, které dnes dočista zmizely. Nebo stále tam někde jsou, jenže zasuté pod nánosem zástaveb, pod dálničními nájezdy, betonovými podjezdy, suburbiemi, sklady, logistickými halami a dalšími součástmi auto-moto-konzumní urbanistiky. Na místech uzlin příměstských vesnic s otlučenými voňavými zájezdními hospodami a skupinkami lip na návsích, tam, kde byly napůl opuštěné továrny, skládky, točny, ohrady vojenských objektů, je dnes Prago Union s.r.o. Výhledy ke katedrále na Hradčanech, pevnosti na Vyšehradě, petřínské rozhledně a výhružnému jezdci na koni na Vítkově zakrývají vysoké budovy, vše je propojeno hlukem desetitisíců aut cirkulujících po dálničních okruzích. Dálniční struktury se často překryly se zmizelými indiánskými pěšinami, vyznačenými žlutými znameními na zdech, ohradách, vozovce, chodnících, kmenech stromů, šipkami, které za čas vzaly taky za své.
Rozběhnout se proti oknu a po roztříštěných rámech a střechách, vyčerpán nasazením veškerých sil, překročit římsu.
Franz Kafka, Deník
Na cestu se sobotní jezdci mohli napojit kdekoliv, třeba na Bílé hoře, ale řekněme, že na druhé straně města u Černého Mostu, přibližně tam, kde u výpadovky na Brandýs, Starou Boleslav a Poděbrady stával kdysi jeden z pražských akcízů. Roku 1982 tam pospávalo mezi poli jen malé sídliště a nedaleko teprve začínala bývalá část Horních Počernic Chvaly. Z centra to na kole nebo tramvají trvalo několik desítek minut. S Prahou za zády jsem polní cestou podle oraniště vyjel dolů k hájkům obklopujícím bývalé pískovny Vidlák nebo Čeněk. Pak jsem jel přes Dolní Počernice pěšinami k hrázi rybníků nad Dubčí a k uhříněveskému cukrovaru na Říčanském potoce. Dolní a Horní Měcholupy se spalovnou odpadu (několik let ji přestavovali a netuším, zda komín během závodu kouřil a stal se jedním z orientačních bodů stopaře). K vesnici Petrovice, kolem Hostivařské přehrady, Milíčovský les (295 m n. m.), bylo třeba podjet dálnici k Šeberovskému rybníku. Šipky ukazovaly dál ke Kunratickému lesu, snad na dohled masokombinátu a kuřecích jatek v Písnici a Libuši (kde teď je vietnamská tržnice Sapa), kolem Cholupic k letišti na Točné, svézt se Modřanskou roklí ke komořanské hydrometeorologické stanici a byl jsem zase u řeky. Proti proudu je to po vltavské náplavce kousek ke zbraslavskému mostu. Pak to musíte ovšem vzít směrem ke Smíchovu, katedrále a jezdci, přejet přes betonový most nedaleko ústí Berounky u Lahovic a podél Lahoviček na smíchovskou stranu. Tam si uvědomíte, že řeka opravdu vytváří rýhu, kolem níž se přízrak Prahy otáčí a k níž se pořád vztahuje: „Patří k ní stromy, hrubý kámen, ptáci a ryby. Kolik ouklejí je v ústí většiny pražských přítoků! Kolik zvláštních podivínů potkáte jen u řeky,“ nechává si Cílek kdesi zdát.
Kolem závodiště ve Velké Chuchli jsem musel uhnout a přejít přes trať, abych vysupěl zalesněným kopcem k lomům červeného mramoru před Lochkovem a Slivencem. Vlevo se na horizontu vyhoupla špička kostela v Ořechu, k Řeporyjím, kde se stočíte do Prokopského údolí a celkem pohodlně přes Holyni proniknete do Jinonic. Tady jsem byl na dohled stolové hory Vidoule (371 m n. m.) a mohl se přes trať kolem Cibulky spustit dolů a došlapat pod slavným křížkem na vrcholku Kalvárie k motolskému krematoriu. Pak jsem překonal plzeňskou výpadovku, vyšplhal na Vypich (374 m n. m.) a podle Hvězdy sjel do Horní Liboce. Jezdci si oddychli, že mají půlku cesty jistě za sebou a vjíždějí do soutěsky Divoké Šárky, podle potoka přes Jenerálku do Šárky Dolní, s možnou pauzou u zahradní hospody Na Břetislavce. Zpátky u řeky, obohacené o těžký výdech města, podle výpadovky pod břidlicovými sedleckými skalami (262 m n. m) k Roztokám, ovšem jen k přívozu a na druhém – trójském břehu vystoupat vzhůru úzkým údolím na staré Bohnice. Nahoře se ukáže řídký Čimický háj, a satelity Dolních Chaber. U ďáblického sídliště lesem pod hřebenem Ládví s hvězdárnou (359 m n. m.) k parku kolem čakovického zámku, vinořské bažantnici, podél letňanského a kbelského letiště k Satalicím. (Tudy vede stará poutní cesta Via Sancta z centra ke Staré Boleslavi.) Vedle železniční trati to pak z kopce jelo lehce a za obzorem vysvitla u výpadovky okna věžáků na Černém Mostě. To byl už večer a chladno. I když cílem byla samotná cesta, jezdci, pokud by ráno vyrazili opravdu odsud, byli v cíli a Praha zůstala konečně uvnitř.
Jsou jako mlčící noční stínové! Nikdo z nich ani nehlesne. A brzo sejdou se i ostatní a obklopí vchody – do podzemní Prahy.
»Musíme tou cestou, co oni!« míní náčelník tajné policie a stoupá do otvoru v podzemí, až zmizí v prohlubni.
Karel Ladislav KUKLA, Podzemní Praha: dobrodružné romaneto z hlubin a bludiště pražského podsvětí. 2. vyd. Praha: Švec, 1929
Trasu jsme volili tak, abychom jeli v zeleni, a pokud to šlo, vyhýbali jsme se betonu a asfaltu. Neustále jsme se museli střetávat s příznaky a přízraky, rozprostřenými chapadly centrály: náspy železničních, tramvajových tratí, viadukty, potrubí, nájezdy výpadovek, ploty, ohradami, soustavami stožárů a ochranných pásem vysokého napětí. Jen občas jsme kola vedli pěšinami a stezičkami prošlapanými neznámými poutníky, někdy se cesta překrývala se stopami nočních srnců, toulavých psů, snad i lišek.
Pohyb okolo a pohyb časem
Tehdy i dnes znamená pohyb po prstenci Prahy průnik geopatogenními vrstevnicemi krajiny a lidí, krajiny a mechanismů, krajiny a institucí. N. p. Metrostav (vznikl v roce 1971 jako odnož n. p. Vodní stavby) od roku 1972 do roku 1984 z podsvětí vyvezl snad miliony tun rubaniny, změnil vodní režim a meliorizoval balastní, spodní vody pražské kotliny. Horniny rozvážela nákladní auta na skládky v okolí Prahy a ukládala v místech, která plánovači označili jako nedůležitá a prakticky nevyužitelná. Zbytková hmota vyražená během konstrukce podzemního systému doupěte byla transportována k okrajům města, zarovnávala průrvy, rokliny, zasypávala smetiště, případně vytvářela nové valy a mohyly.
Některé části metabolismu města (jatka, plynárna, mlékárna, překladová nádraží na Žižkově, v Libni, ve Vršovicích) postupně úřady rušily a přemístily dál, k okraji. Periférie se stávají přeludem, jsou odsunuty na obzor, prozaické komíny a kouř z elektráren a tepláren by neměly velebnou poezii historické metropole hyzdit. Druhou stranou energetického blahobytu centra byla extrakce, obětování okraje, jeho ohrady, divoké skládky a skladiště, extrakce hnědého uhlí, převrácení krajin Sudet naruby. Praha má svoje Sudety kolem Malešic, Měcholup, Šterbohol.
Město se tehdy měnilo: na božím světe i dole v podsvětí, ve tmě: zrakově, sluchově, fyzikálně, energeticky, anatomicky, chemicky, čichově. Řízený transport a cirkulace živin a energie pronikly do podzemí. Původně meandrující potoky se propadly do betonových koryt a tunelů podzemních systémů. Proud se proměnil v balastní vody, kanalizaci a stoku. Čisté a kalné, černé a bílé, jedovaté a živé, spodní a povrchové vody kapilárami vzlínají, stékají dolů, pod dlažbami se mísí v kanálech mířících do řeky. Kilowatty z okrajů odkudsi zdaleka směřují ke středu, aby se elektormotory mohly otáčet, aby se rozsvěcovalo a zhasínalo pouliční osvětlení a podle dálnic se točily slogany světelných billboardů. Karbonenergie z uhlí, ropy a benzínu se shlukuje v podzemních nádržích u čerpacích stanic a ve spalovacích motorech se promění v kinetickou, v odstředivé a dostředivé cykly a jako oxid uhlíku stoupá do oblak. Město se nadouvá a mění v novotvary kvůli obsedantní zálibě v obalech, v plýtvání a urbanistickému projektu kolonizace "prázdného prostoru". Po dálničních prstencích po dny, měsíce a roky rotují obousměrně pásy osobních a nákladních aut, které převážejí z místa na místo zboží, osoby, živé i mrtvé, odpady, obaly, dutý prostor. Čím blíž k okrajům, tím rychlej narůstá pohyb a s ním hluk, aby klid mohl být skladován v morku města. Centrála zlověstně hučí, vibruje, nikdo nedokáže přerušit to snění, ten spánek, rigor mortis.
Co to tady chystáte? Ty to nevíš? Za tři dny vyleze Kočka z lapáku, tak mu chystáme překvapení" Jak dopadne práskač Karta, který ho udal a osiřelá dívka Frony, která ho opustila? Čí život ukončily půlnoční výstřely a kam zmizel Číňan Wang?
Eduard Fiker, Martin Frič. 13. revír. 1943
Co na tom, jestli ten starý příběh cesty, ten příběh z jiné doby je věrný? Někdo jiný by z paměti jistě vykreslil jinou trasu, místní jména, obrazy a vůně. Co podle mne a pro mne zůstavé podstatné, je paradigma duté centrály. Co to bylo za panství, území, které jsme se tu podzimní sobotu pokoušeli skoro neznatelnou linií po obvodu vymezit? Kolem čeho jsme kroužili a vůči čemu se tím pohybem těl a myslí vymezovali? Jak nahmatat tep, vypočítat úhlovou rychlost čepu, v němž je ukotven skřípající rezavý závěs, osa a oko cyklónu? Možná jsme dokonce byli - nebo jen já? - poháněni setrvačností, prouděním elektromagnetického pole? Kde byla (je) ukryta černá schránka, které jsme se obávali a utahovali si z ní? Někde uvnitř těch ocelových, nebo kamenných zástěn? Za hliněnými, uhlíkovými, křemíkovými, papundeklovými kulisami? Kde byl ukryt klíč k tajence, ústředí dozoru, doložka k opuštění města? Jaké tkanivo propojuje centrální banky, filiálky, ministerstva, operační štáby, nižší, vyšší i nejvyšší a odvolací soudy, policejní prefekturu, archivy, věznice, nemocnice, kostely, školy, jatka, tiskové agentury, vysílací studia a retranslační věže, výhybny, sledovací kamery? Drží je cosi tak pevně pohromadě, nebo se nám to tehdy jen zdálo?
S odstupem tolika let mi teprve dochází, že to bylo spíš mylné východisko. Mohla ta Cyklistická expedice, kterou jsme bláhově pokládali za vlastní nápad, za výraz svobodné vůle, snad revoltu vůči ústředí, probíhat podle jakéhosi – pro nás nesrozumitelného, zašifrovaným jazykem psaného scénáře, podle instrukcí, uchovávaných tam v regálech centrály? V zapadlé kanceláři s bublajícím ústředním topením, mizerně osvětlené blikajícími zářivkami na zažloutlém stropě? V baráku, ukrytém kdesi v proláklině mezi vrcholky hradu, chrámu, strážní věže a pod dohledem nehybného jezdce s napřaženou paží. Jezdce hledícího jediným, nejspíš slepým okem k okraji. Třeba k té úžlabině, kudy do pražské kotliny vniká tmavá řeka, řeka spojená s dalekým mořem na severu a s hraničními horami na západě.