Blog posts

komentář k vysílání Reveil 8 pro český rozhlas Vltava
brzo ráno, 2.5.2021
napsané 1.5. 2021 a věnované Karlovi (H. Mácha)

Ani labuť ani Lůna
oblaky neoře;
léč to bílá kaple stojí
na vysoké hoře.

k.h.m.

Kdy to všechno vlastně začalo? Ptám se někdy - a marně sebe sama, protože koho by se člověk měl ptát jiného? Někdy to snad přece nějak začít muselo? Muselo to být nejspíš strašně dávno, protože - jak sami víte - dneska si to už nikdo z nás nepamatuje... Nebo možná, že pamatuje, ale těm kdo o tom ještě dovedou vyprávět, už nikdo nerozumí, nebo jim nanaslouchá. Nebo je to ani nenapadne, že by měli poslouchat..

Tak radši poslouchám křik mořských ptáků z pobřeží Suffolku, nebo hlásků jitřních ptáků sídlících nedaleko kulturního centra ve vesnici Georo. Jde si je nahledat na stránce locusonus.org, kde zpívají v přímém přenosu, nebo - jak se dnes říká - v reálném čase. Pochopitelně zároveň a většnou společně - jich zpívá nejspíš milióny, nebo miliardy všude kolem, jenže v takovém rozsahu je poslouchat samozřejmě nelze a slyší je údajně jen On.

Některé písně poslouchají právě neznámí lidé a další živočichové a přístroje, pokud může přístroj vůbec poslouchat - a oni se hlavně poslouchají navzájem. Zrovna tihle konkrétní ptáčci jsou kdesi na opačné straně zeměkoule: na ostrově JEJU mezi Jižní Koreou a Japonskem, takže slyšet je v Praze by bylo šílenství nebo zázrak. Jenže oni tam mají někde pověšený, nebo postavený mikrofon, připojený ke zvukové krabičce. Vibrace ptačích hlasivek jsou vzduchem přenášené k membráně mikrofonu a ta magická krabička je dovede nějak převést do digitálního signálu. Dalším kabelem je krabična propojena k serveru a ten je zase propojen s jiným serverem někde na jihu Francie. Vlastně nevím, kdo ten mikrofon a krabičku na střechu na korejském ostrově připevnil, ale udělal dobře. Protože sofistikovanou kabelovou propojeností aparátů lze ptáčky slyšet teď. Kdekoliv. Třeba právě sedíte v Dobřichovicích, ve Vršovicích, Hostivaři, v Troji, Nespekách, Temešváru nebo v jiné Tramtárii. A protože jsem si před chvílí otevřel okno mířící do vnitrobloku, mísí se ty daleké tenké hlásky s odvážnými áriemi osamělého vršovického drozda, ve tmě zpívajícího na větvi stromu uprostřed dvora. Tady, doma, na dohled žižkovské vysílací věže a věže kostela svatého Václava, nebo zítra u Vltavy v Trojské zahradě.

Každopádně ve vesnici Georo brzo ráno je, nebo před okamžikem bylo - jak se říká -velebné ticho a ptáci si tam mohou zazpívat celkem nerušeně. Lidské hlasy těsně po rozbřesku neslyšet, většina ostrovanů nejspíš ještě spí. Nebo možná jen leží, právě probuzeni a se zavřenýma očima a otevřenými okny poslouchají taky tu ranní serenádu, tu ptačí oslavu slunce. Poslouchají, jestli ta stará osa podle které se naše planeta otáčí, trochu neskřípe a nepotřebuje třeba trošku promazat.

Zítra na Svátek práce, v noci z prvního na druhý Máj bude pravděpodobně posluchačů přírodních rádií, rozesetých ve skupinkách nebo osamoceně o něco víc než obvykle. Nejspíš budou mlčet a poslouchat napříč hranicemi, napříč jazyky, ve vzájemně propojených zvukových vlnách. Jak se Země otáčí, tak se krajinou posouvá hranice noci a dne, tmy a světla, ticha a zpěvu. Jak příchází ráno a jak se ozve první pípnutí, první zaštěkání psa, někde hned vzápětí třeba lomození popelářů.

Podle údajů Evropské komise žije asi 85 procent obyvatel světa ve městských aglomeracích: víc než polovina lidstva žije v městských centrech, 33 procent v příměstských oblastech a pouhých 15 procent na venkově. Celkově ten dav městských pozemšťanů čítá tedy víc než 6 miliard. Za těch pět let, které mezitím uplynuly se planetární venkov pravděpodobně dál vyprazdňuje.

Znamená to že jsme o dar ranního rozjímání se zavřenýma očima a při otevřeném oknu ochuzeni? Kupodivu to tak není: mnohé ptačí druhy se lidským sídlištím přizpůsobily. Musí se jen porozhlédnout po místech k hnízdění, chráněných před kočkami a strakami a trochu přidat na hlase a hlasitosti, aby v tom hlučnějším městském prostředí bylo vůbec ptačího slova slyšet. Kupodivu jsou v posledních letech městské biotopy pro hmyz a tedy i pro ptactvo vlastně příznivější, než je život na venkově. Mimo omezený počet chráněných rezervací je obdělávaná půda často nasycena různými jedy, pesticidy a herbicidy a ani průmyslové lesní hospodářství není k životním podmínkám ptáků právě nakloněno. Možná je variace městského a příměstského ptactva druhově o dost chudší, než byla kdysi ta venkovská, nicméně v parcích, zahradách, křovinách i náhorních sídlištích na střechách a věžích nežijí zdaleka jen straky, holubi a poštolky.

Zvláštní je, že nejen v Evropě, ale po celém světě jsou na tom bídně hlavně polní, případně brodiví ptáci. I když na ně už během cest nečekají nástrahy v podobě lovců se sítěmi a brokovnicemi, se změnou klimatu se například může stát, že k nám vlaštovky dorazí a pak se znovu vrátí zima. Pod sněhem nenajdou potravu a nezbude už síla vrátit se na jih. Od roku 1985 se výskyt skřivana polního ve střední Evropě snížil prý o 60 procent. Podobně je to třeba se strnadem obecným. Před sto lety po českých a moravských luzích a hájích pobíhaly nejspíš miliony koroptví a sluk, dnes je tu jen několik tisíc hnízdících párů. Čejky z naší krajiny zmizely skoro úplně a stejný smutný osud stíhá skoro operního zpěváka - chřástala polního, nebo křepelku.

Příčinou úbytku zpěvných i jiných ptáků jsme především my lidé, nebo - lépe řečeno - někteří z nás: není za tím už zvyk lovit ptáky na vějičku, ale nesmyslné a krátkozraké metody zacházení s krajinou - průmyslové zemědělství založené na principu zelené pustiny – rozsáhlé plochy, těžké stroje, vysoušení mokřadů, chemizace a následná eroze půdy. Monsanto, Lovochemie, Agrofert a mnohé další.

Tedy: kdy to vlastně všechno začalo? Nemám teď na mysli Boží den, věk antropocénu, nešťastný způsob obdělávání půdy, příchod zemědělství, velký třesk a Vesmír, zrození světa Slovem, ani velký OOM. Spíš nejistotu, smutnou povinnost inventury, vystavení výčtu latinských názvů opeřených živáčků, živočichů, co nám nenápadně i nápadně mizejí před našima očima a ušima.

Máme mít těžkou hlavu z toho, jak naše krajiny a naše okolí tichnou? Že na jaře skoro všude nad polemi nezpívají skřivani? Máme pociťovat smutek nad tím jak se ti boží tvorové proměňují ve statistické zápisy a čísla v Červené knize, nebo v záznamy hlasů zaznamené v internetových databázích? Mnozí ptáci jsou už sice chránění, někteří pouze ohrožení, jiní kriticky ohrožení, někteří zmizeli, neboli pravděpodobně vyhynuli. Podle Wikipedie je na světě pořád ještě víc než 10 000 ptačích druhů, takže máme rejstřík deseti tisíc jednotlivých hlasů a deset tisíc písní. Teď si nejsem vůbec jistý jestli je to moc, nebo málo?

Možná jak to celé mohlo začít je to zakódováno v jitřní písní bramborníčka hnědého? Co když to začalo tím, že se ten jedinečný hlas jednou vytratí, že přestane být slyšet? Bude to vůbec ještě někomu vadit? Chudák bramborníček, nebo na druhé straně planety chudák medosavka žlutočerná.

Dočetl jsem se letos v březnu, že australských medosavek žlutočerných na světě zbylo asi tři sta jedinců. Žijí tak osaměle, že - jak uvádí Ross Crates z univerzity v Canbeře - i když se jim podaří vyvést mladé, ti se od starších správně mluvit už nenaučí a jsou to takoví ptačí Kašparové Hauserové. Ptáci se učí mluvit totiž podobně jako my, nebo jako kytovci. A život medosavek žlutočerných je dnes tak osamělý, že mladí jedinci slova a melodie přebírají z nouze od jiných druhů ptáků. Problém je, že samičky medosavek se s těmi „jakoby cizinci“ kvůli jejich divnému přízvuku nechtějí spářit. Jediná možnost je zkoušet přehrávat archivní nahrávky a mladé medosavky učit znovu mluvit jak jim zobák narostl.

bekasina otavní, bekasina větší, bělořit šedý, bramborníček černohlavý, bramborníček hnědý, brkoslav severní, břehouš černoocasý, břehule říční, budníček zelený, bukač velký, bukáček malý, cvrčilka říční, cvrčilka slavíková, čáp bílý, čáp černý, čečetka zimní, čejka chocholatá, čírka modrá, čírka obecná, datel černý, datlík tříprstý, drop velký, drozd cvrčala, drozd kvíčala, dřemlík tundrový, dudek chocholatý, dytík úhorní, havran polní, hohol severní, holub doupňák, hrdlička divoká, husa velká, husice liščí, husice nilská, hvízdák eurasijský, hýl rudý, chocholouš obecný, chřástal kropenatý, chřástal malý, chřástal polní, chřástal vodní, jeřáb popelavý, jeřábek lesní, jespák bojovný, jestřáb lesní, jiřička obecná, kachnička mandarinská, kalous pustovka, kalous ušatý, kameňáček pestrý, káně rousná, koliha velká, kolpík bílý, konipas luční, kopřivka obecná, kormorán velký, koroptev polní, atd.