Blog posts

dovolujeme si odcitovat text publikovaný 31.3. na webové stránce myšlenkového tanku 2080.

Dostupnost vody se stává celosvětovým problémem, a to jak z důvodů rostoucí populace a tím i vyšší spotřeby potravin, tak kvůli rozkolísanému klimatickému chodu, jehož výsledkem jsou intenzivnější srážky i delší suchá období. Zatím víc vnímáme rizika plynoucí např. z environmentální migrace, ale postupně se začínají objevovat i otázky potravinové bezpečnosti a civilního i průmyslového zásobování vodou. Ve vysychajících oblastech jako je například pás kolem Středozemního moře, se základním opatřením stává závlahové hospodářství, které je drahé, protože vyžaduje síť nádrží a rozvodů.

V méně ohrožených krajinách, jakou je i Česká republika, se spíš vyplatí soustředit se na plošná opatření směřující ke schopnosti krajiny zachytit a pozvolna uvolňovat srážky. Tím se řeší víc problémů najednou – ochrana před povodněmi, stav krajiny i produkce potravin. Klimatické a bezpečnostní analýzy prováděné mezinárodními organizacemi ukazují, že globální situace se rok od roku zhoršuje. Na území ČR není velká vůle začít rizika spjatá s kvalitou půdy a její retenční schopností účinně řešit. Větší pozornost se věnuje bodovým zásahům, jako jsou přehrady, než plošným opatřením.

Aktuální rizika týkající se zdrojů vody v ČR

Neschopnost půdy zadržovat vodu v krajině

Rozorání mezí v rámci kolektivizace v polovině minulého století a vytvoření nepřerušovaných ploch zemědělské půdy v krajině se stalo základní příčinou neustále rostoucí erozní ohroženosti pozemků v ČR. Nedostatek krajinných prvků, přílišná chemizace půd, narovnání vodních toků a vysušení drobných vodních ploch v praxi způsobilo, že vodní erozí je v současné době ohroženo 67 procent zemědělské půdy v ČR. To je dáno neschopností půdy zadržovat vodu, protože v krajině chybí přirozené překážky a v půdě organická hmota.

Úbytek „neviditelných“ zdrojů podzemní vody a dopady na samozásobení vodou

Vzhledem k neschopnosti krajiny zadržovat vodu a vzhledem k probíhajícím klimatickým změnám dochází k postupnému úbytku zdrojů podzemní vody. Z těchto zdrojů je přitom zásobována polovina obyvatel ČR pitnou vodu a statisíce občanů země jí využívají ve studních a mělkých vrtech, z nichž mnohé již zcela vyschly.

Pokračující vodní eroze snižující úrodnost zemědělských půd a kontaminace povrchové i podzemní vody

Díky vodní erozi dochází ke stále intenzivnějšímu splachu nejcennější vrchní části ornice z polí do koryt vodních toků, rybníků a přehradních nádrží, v nichž se hromadí kontaminanty představující zdravotní rizika pro lidský organismus. Splachem se zároveň zásadně snižuje úrodnost zemědělské půdy, což vede k poklesu hektarových výnosů hospodářských plodin a ztrátě konkurenceschopnosti našich zemědělců. To ohrožuje do budoucna potravinovou bezpečnost naší země, neboť nedostatečně kvalitní půda neschopná akumulovat vodu vede k poklesu produkčního potenciálu zemědělství v ČR.

Opatření vedoucí k zajištění udržitelné dostupnosti zdrojů vody v ČR

1. Změna způsobu zemědělského hospodaření

Základním řešením je rozčlenění krajiny do menších ploch a produkčních celků a opětné vytvoření vazby mezi vlastníkem pozemku a hospodařícím zemědělcem, tedy přechod z převážně nájemného způsobu hospodaření na hospodaření vlastnické. Optimální model hospodaření představují v tomto smyslu rodinné farmy, jejichž hlavním zájmem je předat půdu ve stejném, nebo lepším stavu následujícím generacím, a z toho důvodu se o obhospodařované pozemky zodpovědněji starají. Obecně je nutné častěji než dosud vracet do půdy organickou hmotu na úkor chemických hnojiv, což podporuje zadržování vody v půdě a zároveň snižuje kontaminaci vody i půdy nežádoucími látkami. Změnou způsobu hospodaření lze jen v průběhu jednoho roku zvýšit schopnost zemědělských půd v ČR zadržovat vodu o 1,5 miliardy kubíků vody, což mimochodem představuje více vody, než činí roční spotřeba vody v našem průmyslu i k lidské spotřebě

2. Systémový návrat drobných vodních ploch do naší krajiny

Do krajiny je nutné vrátit drobné vodní plochy všech kategorií, v zásadě jde o plochy mokřadů definované podle Ramsarské úmluvy, které zahrnují kromě samotných mokřadů také slatiniště, rašeliniště, trvale podmáčené louky, lužní lesy, říční nivy i rybníky. Cílovým stavem by měla být souhrnné plocha na ideální úrovni nejméně 150 000 hektarů – ostatně jen plocha rybníků zaujímala v minulosti v ČR více než 180 000 hektarů, přičemž v současné době je to asi 50 000 hektarů. Drobné i větší vodní plochy slouží kromě vytváření lokálního klimatu a podpoře biodiverzity také k doplňování zdrojů podzemních vod a zároveň jako přirozený čistící nástroj průmyslově kontaminovaných vod. V době nedostatku vody, kdy je zakázáno např. zalévání zahrádek, mohou sloužit jako dodatkový vodní zdroj.

3. Kontrolovatelná obnova vodohospodářské infrastruktury

Léta nezájmu o potřebné investice do obnovy vodovodních a kanalizačních sítí, čistíren odpadních vod a obecně do takzvané vodohospodářské infrastruktury generuje rostoucí rizika havárií vodovodních a kanalizačních řadů. Ačkoli obce i města mají teoreticky zpracované plány obnovy, neexistuje zatím efektivní kontrola jejich dodržování, stejně tak neexistuje jednotná metodika nákladovosti investic ve vazbě na ceny vodného a stočného. Výsledkem je rostoucí deficit investic a již prokazatelné riziko havárií včetně skutečnosti, že se v potrubní síti ročně ztrácí až 60 procent vody a celkově ročně v ČR zhruba 100 milionů kubíků vody při celkové spotřebě 600 milionů kubíků.

Opatření vedoucí ke zlepšení kvality zdrojů vody v ČR

4. Legislativa na omezení plošných zdrojů znečištění

V současné době se zájem státu soustředí především na omezení bodových zdrojů znečištění, což jsou zejména obce, města a průmyslové podniky. Tyto zdroje se však na celkovém znečištění vod podílejí jen 40 procenty, zbylých 60 procent připadá na plošné zdroje, což je primárně průmyslové zemědělství. V souladu s bodem (3) je proto nutné zpřísnit podmínky zemědělského hospodaření, zejména v pásmech hygienické ochrany vod a zároveň intenzivněji využívat institut pachtovních smluv, který do naší legislativy vrátila poslední velká novela občanského zákoníku a který umožňuje vlastníkům nastavit podmínky hospodaření propachtovatelům tak, aby nedošlo ke snížení kvality půdy nebo ke kontaminaci povrchových a podzemních vod.

5. Územní plánování respektující ochranná pásma vod

Základem snížení rizik bodových zdrojů znečištění se musí stát územní plány krajů a obcí tak, aby nedocházelo k nežádoucí výstavbě nejen v pásmech ochrany vod, ale i v záplavovém území a zejména v aktivních záplavových zónách. Jakákoli, i lokální povodeň generuje významné riziko kontaminace vod s následnými zdravotními riziky, nehledě na škody na státním, obecním i privátním majetku.

6. Renaturalizace a revitalizace vodních toků

V plánech dílčích povodí - správců hlavních vodních toků v ČR - je nutné klást větší důraz na co největší možný návrat vodních toků a ploch do přirozené podoby a především zpomalit tok vody krajinou tak, aby v průběhu toku docházelo k samočisticím přírodním procesům a zároveň se tím dosáhlo většího přirozeného udržení vody v krajině.

Závěr

Otázky vodního hospodářství se během posledních let, kdy se stále víc uplatňují extrémní klimatické stavy, stávají ekonomickou a sociální silou. Zatímco v zemích, které jsou klimatickou změnou ohroženy nejvíc, základní řešení představují přehrady a šetrné závlahové hospodářství, tak v zemích jako je ČR, je zatím možné věnovat se „jen“ plošným úpravám krajiny a zlepšení půdních vlastností, zejména retence vody. Jako hlavní opatření proto navrhujeme:

Zvýšit členitost krajiny (meze, remízky, menší pole, revitalizace vodotečí, malé vodní nádrže)

Zlepšit péči o půdu zejména zvyšováním obsahu organické složky a zamezení kompakce

Zlepšit legislativní prostředí a to zejména pomocí pachtovních smluv, sankcí za zhoršení kvality půdního fondu, případně zavedením „půdní inspekce“

Za Institut 2080 Václav Cílek a Petr Havel

Zázemí, ze kterého text vychází představují osobnosti jako je ekonom Pavel Kohout, vedoucí partnerka Ernst & Young Magdalena Souček, exmanažer GE Money Bank a ředitel ruské Alfa Banky Petr Šmída, politolog a ekonom Petr Robejšek, Václav Cílek, exministryně informatiky Dana Bérová, diplomat Petr Kolář a manželka bývalého ministra vnitra Dagmar Morozova. V září 2015 zveřejnili "výzvu 2080" kde mimo jiné stoji:

"Svět se nám vymyká z rukou. Domněle skončené konflikty ožívají a přibývají nové problémy. Nestabilita v islámském světě, hybridní války, klimatické změny, vysychající zdroje, proudy utečenců, transformace ekonomiky a mnohé další. Nestačíme držet krok s překotností dneška a navíc dostáváme nepříznivé zprávy o budoucnosti. Zanedbávání rodiny vede k demografické nerovnováze, ve společnosti přibývá sociální nestability a strachu. Společnost přitom neprochází jednorázovou krizí, nýbrž hlubokou strukturální změnou. Ohlašuje se konec éry ekonomického růstu a zadlužení společnosti se blíží ke kritické hranici.

Svět se stal složitým, nepředvídatelným a začíná být i neřiditelným. Mnohá rizika jsou podceňována, některá přehlížena a většinu nedokážeme ovlivnit. Ze změn máme strach a neumíme je uchopit jako příležitost. Chybí nám přehled o tom, čemu se vlastně chceme vyhnout, čeho chceme dosáhnout, a především co je opravdu důležité.

Když se díváme špatným směrem, tak i slepá ulička vypadá jako pokrok, ale k úspěchu již dávno nevede ani "zlatá střední cesta". Ačkoliv ve světě nepochybně panuje nepořádek, snaha o stále větší kontrolu a detailnější řízení nepomáhá. Je hrubou chybou vynakládat energii na snahu řídit vše. Koňské dávky staré medicíny již nezapůsobí. Je na čase začít myslet jinak.

Chceme-li objevit a ovlivnit to, co je pro budoucnost skutečně důležité, musíme změnit přístup a zvolit zcela nový pohled na svět. Chceme-li budoucím generacím předat naši zemi v dobrém stavu, pak potřebujeme nové myšlení."

Základní metodou INSTITUTU 2080 je princip, který formuloval vlivný italský ekonom Vilfredo Pareto. Ten zjistil, že příčina a důsledek bývají jen zřídka ve vzájemně vyrovnaném vztahu, neboť některé proměnné mají pro výsledek procesu větší význam než jiné.

Když se pozorně rozhlédneme kolem sebe zjistíme, že většinu skutečně podstatných událostí způsobí jen malý počet vlivných proměnných. Princip 2080 pochopitelně neplatí vždy s dokonalou přesností, ale často lze konstatovat, že zhruba pětina příčin způsobí zhruba čtyři pětiny důsledků.

V životě i v politice tak čtyři pětiny energie, času nebo financí vyplýtváme na aktivity, které nás posunou jen o jednu pětinu k našim cílům. Je-li však většina našeho snažení ztrátou času a sil, existuje obrovský prostor pro zvýšení účinnosti našeho jednání. Když použijeme své omezené prostředky a zdroje tam, kde je jejich užití nejefektivnější, máme velkou šanci dosáhnout skutečně významných úspěchů.