Blog posts

Living Through the Landscape
The Norwegian part of the project will encompass a 10-day expedition/workshop with artists from all three participating countries in the county of Finnmark in northern Norway from 20 to 30 September, 2015. The focus of the expedition will be on mining activity in the region and its effect on the local landscape. Both the current and previous Norwegian governments have funded initiatives aimed at surveying mineral deposits and their suitability for mining ventures, resulting in heated debates regarding a renewed interest in the exploitation of minerals, especially in the north. Recently, plans to allow the waste from a proposed mining operation to be deposited in the Førde fjord in the west of Norway have made headlines in both the Norwegian and international press. Elsewhere, such as in Biedjovággi in Finnmark, the ecological damage from open-pit mining is still being felt 40 years after the closure of mining operations. Plans to once again start mining in Biedjovággi as consequence of soaring gold prices highlight the complexity of issues relating to the exploitation of minerals and a globalized economy, covering intersecting social, economic and ecological concerns. Similar debates have arisen in regard to the Reppar fjord, also in Finnmark. Waste from nearby underground mining was dumped into the fjord in the early 1970s, causing damage to fish stocks, thereby affecting the livelihoods of local fishermen. Renewed interest in mining copper in the area has started new debates on the environmental impact of depositing waste in the fjord. On one hand, mining companies need to keep costs down to stay competitive, and rural communities are often in dire need of jobs and investment to bolster the local economy. On the other hand, such initiatives have frequently caused extensive environmental damage and infringements of the rights of indigenous populations. By visiting the region and meeting with locals as well as experts, the Norwegian portion of Frontiers of Solitude aims to contribute to a public awareness of environmental and cultural issues that are both local and globalized. Frontiers of Solitude is an extension of Atelier Nord’s previous engagement with issues related to the north of Norway in the video program Beyond Horizons. Program 20 September Oslo departure - arrival in Alta/Alta Airport (ALF) 21 September Kautokeino Biedjovággi mine 22 September Biedjovággi mine 23 September Biedjovággi mine 24 September from Kautokeino to Karasjok Visit to Sami Center for Contemporary Art 25 September Karasjok 26 September Kvalsund - Repparfjord depot 27 September Repparfjord 28 September from Kvalsund to Hammerfest Visit to Windmill development site Evening program in Hammerfest Art Association/artist talks 29 September Visit to Snøhvit petroleum field 30 September from Hammerfest to Alta program: Ivar Smedstad Gunhild Enger, Iselin Linstad Hauge, Vladimír Merta, Alena Kotzmannová, Elvar Már Kjartansson, Monika Fryčová External resources Strategy for the mineral industry – Second Stoltenberg government, 2013 (Norwegian only). gruve.info – Website about the environmental impact of mining in Norway, maintained by Svein Lund (Norwegian only). Artic Gold – Mining company campaigning for renewed activity in Biedjovággi. Nordic Mining – Mining company looking to deposit waste in the Fjørde fjord. Nussir ASA – Mining company campaigning for copper extraction in Kvalsund/Reppar Fjord. Article in the British newspaper The Guardian on the proposed dumping of waste in the Fjørde Fjord. Norges Naturvernforbund (Friends of the Earth Norway) …

Ivar Smedstad
Marble Warble, 2016, 4:21, col, stereo. Marble Warble je audiovizuální nahrávka pořízená jediným záběrem kamery na náhrobek Marie Georgsson (narozené ve Wathne 1.3.1885, zemřela 28.12.1912) z seyðisfjörðurdského hřitova na Islandu. Zachycuje detail povrchu mramorového náhrobku, porostlého mechem, připomínající (okolní) ledovcovou krajinu. Ivar Smedstad (narozen 1961 v Oslu) studoval výtvarné umění na San Francisco Art Institut, kde v roce 1988 získal diplom v oboru performance/video. Poté se v Electronic Arts Intermix v New Yorku ve funkci technického ředitele věnoval distribuci a restaurování videoartu. V roce 1992 získal stipendium od KHM (Akademie mediálních umění) v Kolíně nad Rýnem, kde absolvoval rezidenční pobyt a působil jako lektor mediálního umění. Od roku 2000 byl docentem na Katedře intermediální tvorby a ředitelem na Akademii výtvarných umění v Trondheimu. V současné době řídí Atelier Nord v Oslu. Ivar Smedstad pracuje v oboru videoartu a elektronických médií od roku 1980 a zúčastnil se mnoha národních i mezinárodních uměleckých výstav, projekcí a festivalů. …

Vladimír Merta
Doba meziledová I když se mi celý život zdálo, že žiju dostatečně severně, vypadá to, že bych mohl žít ještě severněji. Když se seznámíte s kameny kdekoli na světě, řeknou vám, že znají jih i sever. Stromy na severu tvarují paroží sobů, jelenů a losů, stejně jako ledovce na jihu naučily velryby zpívat. A taky: každá cesta vede někam jinam, ať už míří na kteroukoli světovou stranu, jde tam vždycky jen o menší, nebo větší poměr toho, co už znám. Rozumím těm místům, tvorům i lidem až příliš dobře. Jenže to zjistím, teprve když trochu zvednu zadek. Vylezl jsem si na nejvyšší kopec v Hammersfestu, abych ho svým zadkem o malinko navýšil. Když jsem se pak rozhlédl po okolí, všiml jsem si, že je tam hned několik vyšších kopců. Tak už to chodí. Co může cestovale do nových světů překvapit natolik, že už na to nikdy nezapomene? Často ty nejobyčejnější zážitky. Před několika lety jsem sbíral divoký červený rybíz v lese na severu Mongolska. Během expedice po Finnmarce to byly borůvky. Rostly - i když bylo už ke konci září - téměř všude. Byly trochu kyselejší než u nás, ale i když jsem je sbíral na místech, kde bych je doma nikdy nehledal, jejich chuť mě uklidňovala. Usmiřovala mě s tamější cizostí. Na cestách se vždy snažim najít vhodný druh kamene abych si vyrobil kamenný nástroj, třeba čepel na řezání. Něco užitečného. Když se někdo ptá proč, odpovím, že se tak dozvídám cosi nejen o kamenech, ale také o lidech. Například islanďan Elvar během naší cesty vyřezával z norského polínka lžíci. Na Islandu prý skoro stromy nejsou: dřevo tam dopravují lodě, nebo je vyplavuje na pobřeží moře. Na Islandu má dotek dřeva v sobě něco vzácného. Do krajiny, kterou dnes nazýváme Čechy dopravil ten nejlepší kámen na výrobu ostrých užitečných nástrojů kdysi zdaleka severský ledovec. Nepřihrnul jen pazourek, nechal tady po sobě i težké bludné balvany. Stejné jaké jsem viděl na expedici ve Finmarce na každém kroku Přirodní síly velkého (geologického) měřítka převzaly dnes různé lidské stroje: například obrovské kamiony naložené kamením, vytěženým z dolů v severním Norsku. Auta je odvážejí po mizerných silnicích kamsi do Ruska, kde je používají do základů sídel, měst, nebo něčeho jiného. Náklaďáky vyjíždějí z lomu v neuvěřitelně krátkých intervalech a díra do země je obrovská. Sámy-původně Laponce -obyvatele severního Norska, Finska a Švédska Samiové vnímám jako "ledovec": jejich vizuální kultura a zvyky se určitě odrazily v scénografii pohádky Mrazík, možná najdeme afinitu i v hudbě severoamerických indiánů. Našel jsem spoustu důkazů pro své tvrzení. Vůbec nevadí, že jsou moje etnografické doklady laické a z vědeckého hlediska nepoužitelné. Je to můj pohled a vlastní zkušenost. Ve Finnmarce jsem se v nočním baru pokusil konkurovat sebevědomému chlapíkovi, zpívajícímu místním stylem jojki. Zazpíval jsem mu moravskou pjesničkou (pri potoku seděla, do voděnky hleděla). Když jsem dozpíval, chvíli byl ticho a on pak předvedl to nejlepší co uměl. Nedávno jsem si vyrobil kontrabas v kubistickém tvarosloví. Jsem na něj stejně hrdý jako Samiové na své jojki. A tak mě napadlo, že v meziledových obdobích můžeme znít společně. Pro výstavu vytvořím hudební skladbu - objekt. Autentické jojki s originálním doprovodem smyčcového nástroje v mém provedení. Reproduktor bude mít tvar obráceného týpí - obydlí. Na expedici jsem se ocitl v jedné z nejpodivnějších situací na místě a ve chvíli, kdy to působilo jako něco předem připraveného, ale prostě se to jen dělo. Předcházelo tomu důkladné zvažování, kam pojedeme lovit ryby s vášnivým lovcem a rybářem Petrem. Potom jsme stáli na břehu krásného jezera a kolem hřměla třetí světová válka. Jednoduchý plochý obraz se zdráhám převádět do jazyka umění a nezaručuji, že se do toho pustím. Klíčová slova: Sever, Sami, kámen, ledovec, zpěv, cesta, míra, zadek, borůvky, všude, proč?, Bludný balvan, kamiony, mizerné silnice, intervaly, artikulace, moravská písnička, Jojki, amatér, nejlepší co uměl, kontrabas, doba meziledová, reproduktor, týpí, artefakt, výstava. Vladimír Merta, Praha, říjen 2015 P.S. Kromě několika kamenů jsem přivezl domů z Norska laso na lovení sobů. Prodavačka v obchodě s textilem, kde se na severu lasa prodávají se zeptala, jestli chci laso zimní, jarně-podzimní, nebo letní? Nebyl jsem si zcela jistý. Všimla si toho a ptala se, kde soby budu lovit? Odpověděl jsem, že v Praze. Nabídla mi to nejzářivější, růžové letní laso. Vladimír Merta (narozen 1957) je výraznou osobnost československého akčního umění. Po performancích v krajině a jejich záznamech vystavoval na počátku 90. let prostorově pojaté obrazy, objekty a instalace, v nichž propojoval přírodní a civilizační symboly v kombinaci tradičních a netradičních materiálů, typických a atypických prvků. Zajímá se o archetypy přirozeného světa a o schémata virtuálního vnímání. Vytvořil například skulpturální objekt Veřejná geometrie (1991), šibenici, jež byla vyrobena z prken přírodního kmene stromu, s běžícím monoskopem prázdné televizní obrazovky. Na počátku nového století realizoval akci se stromem „plovoucím“ proti proudu řeky Vltavy k Museu Kampa pod názvem Imigrant – jako vzpomínku na povodně v roce 2002. Tento objekt byl nejprve vystaven v Karlínské Šípkárně na výstavě Jisté stopy: dialog Los Angeles/Praha v roce 2004, pak instalován v plenéru parku na Kampě. V roce 2010 se Merta věnoval v odkazu na své Kresby větrem z konce 80. let abstraktním obrazům nazvaným Malby větrem, malovaným rovněž bezdotykově akrylem pomocí štětce, umístěného na kovovém nosiči a pohybujícího se samovolně po plátně nárazy větru. Upozornil tím na syntézu svého přírodního a malířského vidění v umění i oblasti kulturní ekologie. …

Monika Fryčová: Joik (video)
Joik is a personal composition considered as audiovisual poem, which captures the story of a hunter from Kautokeino and the Girl on the Bridge between Kirkenes and Murmansk. [The joik is a unique form of cultural expression for the Sami people.This type of song can be deeply personal or spiritual in nature, often dedicated to a human being, an animal, or a landscape as a personal signature.] Monika Fryčová (narozena 1983 v Československu) je audiovizuální umělkyně, performerka a spisovatelka. Žije a pracuje v České republice, na Islandu a v Portugalsku. Absolvovala Ateliér videa Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Studovala také na Akademii umění v Reykjavíku a nezávisle v Kalifornii a v Mexiku. Zabývá se různými druhy médií a techniky, včetně performance, videa, fotografie, instalace, zvuku a poezie. V její práci se objevují nelineární dynamické systémy, zkoumá mezikulturní problematiku a hranice kultury, menšiny a experimentální jazyky. Její výzkumná práce se zaměřuje na nesnadno zaznamenatelné témata jako je princip chaosu, intuice, vnímání, nebo mytologie. V posledních letech žije na Islandu a věnuje se organizaci mezinárodních uměleckých projektů (Islandia, OPEN SPRINGS v Reykjavíku, Untitled Festival v Bildudaluru). Je členkou Sdružení islandských výtvarných umělců Sím a uměleckého tria HZS (spolu s Haraldurem Karlssonem a Danielem Schrono). Pracuje na projektu Fantazie versus disciplína - Umělec jako Etnograf. Pokračuje v organizaci mezikulturního uměleckého dialogu mezi Islandem, Portugalskem a Českou republikou. JOIK (personal composition considered as audiovisual poem) Dedicated to all skeptics, conspiracy theorists and thinkers, to fragile regions and very vulnerable Arctic nature. To a magnetic depths and variable cloudiness, to something of a collapse, a feeling of emptiness, to the Brave and to the Distinctive, to the mortal issue. One who walking in the twilight gloom, and hears round about him voices as it darkens, drinking coffee side by side in total silence, physically together but intellectually apart. Distress call must only be used where there is grave and imminent danger to life, Nils-Aslak Valkeapää and Ol Johan Gaup, Girl on the Bridge and Here and There a face, a silhouette, the local Spirits. Diamond in the sky was painted between Kirkenes and Murmansk on Saturday afternoon. The head is clipped; what’s below bursts into flame. So you have to tell your story and you have to forget your story. You forget and forgive. The Pains of Being Pure at Heart -Simple and Sure. The rhythm of the work will be created by the synchronized editing of the images with the soundtrack, duration between 3 - 8 min. Video projection should be played on huge screen, no TV but in darkness, audio on stereo speakers and sit down to rest. About the Joik The joik is a unique form of cultural expression for the Sami people. This type of song can be deeply personal or spiritual in nature, often dedicated to a human being, an animal, or a landscape as a personal signature. Improvisation is not unusual. Joik is not a song about the person or place, but that the joiker is attempting to evoke or depict that person or place through song. Traditionally, joiks usually have short lyrics or no lyrics at all. With the Christianization of the Sami, joiking was condemned as sinful. …

Přednáška v Centru současného umění Sámů (Sámi Dáiddaguovddáš): Hjørdis Kurås
Centrum současného umění Sámi Karasjoku je nadace založená v roce 1986 Unií Sámských umělců/The Sami Artists Union. Jeho posláním je podporovat místní současné umění i řemesla. Kurátorkou je umělkyně Hjørdis Kurås. V centru je výstavní prostor a prodejna a funguje zde rezidenční program. Centrum často spolupracuje formou festivalu s dalšími uměleckými institucemi v oblasti, jako jsou Barents Spektakel v Kirkenes. Spolupracuje také s organizacemi v sousedících oblastech ve Švédsku, Rusku a Finsku. Přednáška paní Kurås v rámci expedice Living Through the Landscape je zaměřena na současné umění Samiů a uměleckou scénu v Karasjoku. …