Blog posts

Reveil je cosi jako báječná, nejen rozhlasová, vskutku planetární mezidruhová akce. Byla iniciována před 6 lety londýnským kolektivem Soundcamp a nápad připravit rozhlasové vysílání a zprostředkovat tak posluchačům zážitek přírodních ambientů byl celkem prostý: nejde o nějaké reportéry, nebo profesionály, ale projekt tvoří často obyčejní lidé držící v ruce, (nebo na stativu) mikrofon někde v lesích, parcích, na pobřeží moře, v horách, či v nížinách. Pravda je, že akce je trochu eurocentrická: začátek jara, kdy ptáci křičí jako šílení je začátkem května hlavně v Evropě, třeba v Austrálii je teď právě podzim, ale to přece nevadí. Ostatně "Mezinárodní den ranního poslouchání zpěvu", neboli International Down Chorus Day je staršího data a byl vyhlášen v orwellovském letopočtu 1984 na první květnový víkend v industriální " černé" krajině kolem Birminghamu.

Od roku 2016 několik britských zvukových umělců a aktivistů navázalo spolupráci s řadou organizací, například s kolektivem Locus Sonus při univerzitě v Aix-en-Provence, který provozuje tzv. otevřené mikrofony a streamovací server, přes který lze vysílat po internetu z různých míst po celém světě. Taže první květnovou sobotu se pravidelně scházejí lidé, bivakují, spí ve stanech, či pod širákem a poslouchají, případně zaznamenávají proměnlivé zvukové nedělní krajiny - zejména ptačí zpěv, propukávající s prvním rozbřeskem. Rozhlasový program začíná v sobotu brzo ráno v Londýně a pak běží po 24 hodin, tak jak se hranice slunce a stínu posunuje na západ, aby došel zpět v neděli ráno k greenwichskému poledníku. Jakoby se planeta díky jinak spíš neblahé technologii pro jednou dostala ke slovu. Do živého vysílání se zapojují stovky lidí. Vysílání koordinují Grant Smith a Hannah Kemp-Welch za Soundcampu v Londýně, Maria Papadomanolaki na Krétě, Darren Copeland z organizace NAISA v Kanadě a Leah Barclayová z projektu Biosphere Soundscapes z pobřeží v australském Queenslandu.

Partnerskými organizacemi akce Reveil jsou kolektivy Full Of Noises v Cumbrii, zmíněný Locus Sonus, umělecké Radio CONA v Lubljani, HMU na Krétě a Cyberforest v Tokiu. Rozhlasových stanic, které vysílání během 24 hodin přebírají je nejmíň 17 a jsou to například Resonance FM/Extra, Soundart Radio, Wave Farm/WGXC, NAISA Radio, Colaboradio, Phaune Radio, Radio Campus, Radio Patapoe, Orange 94, Oscillation festival, Radio Tsonami v Chile, Wildlife Sound Recording Society, Archipel Stadions Community Radio, Chimeres Radio, nebo Νode. Žádná nadnárodní korporace, ani státní, nebo komerční médium není do projektu zapojeno a jedná se tak o čistě filantropickou, dobrovolnickou, civilní akci, pravda připravenou jen lidmi, ale probíhající v koordinaci se světovým zpěvným ptactvem.

Letos jako by díky pandemii získal Reveil specifický přídech a důležitost: jednak se internet stal společenským prostředím, kde se skoro po 2 měsíce setkávají i ti, kdo na to nebyli nutně zvyklí, protože nemohou cestovat a osobně se setkávat. Australská zvuková ekoložka Leah Barclay to komentovala slovy:“Protože většina obyvatelstva planety je teď v izolaci, letošní vysílání nabízí možnost, jak zažít neuvěřitelné zvukové krajiny znějící z míst, které bychom neměli nikdy šanci osobně navštívit. I když sociální izolace je důležitá, neznamená to, že bychom měli být mezi sebou navzájem a od našeho životního prostředí odděleni.”

Na stránce: soundcamp_listen mohli posluchači sledovat desítky, možná stovky zvukových barevných a pestrých zvukových krajin: krajin ovšem jistým způsobem neobvyklým: neuslyšíte lidskou hudbu, ani řeč, ani stroje a mechanismy! A pokud občas zaslechnete přece jen hlasy, motor aut, lodí, letadel a dalších všudypřítomných člověčích hluků, půjde spíš o zvuk parazitní, pronikající do biofonických přírodních zvukových hájemství, které tady zněly milióny let, až do chvíle, kdy jsme svět zaplnili my lidé. A zcela výjimečně letos po mnoha desítkách let ustal na delší dobu civilní letecký provoz skoro po celém světě, takže přírodní zvuky, které letecké motory všude vyfiltrovaly jsou zase slyšet a ptáci se nejspíš také slyší navzájem. Nenadálé Ticho, které nám možná přijde poněkud zneklidňující, se může stát také příležitostí si vyndat pecky z uší a zas se zaposlouchat do toho jak svět kolem krásně zpívá..

Proč tedy ptáci zpívají (u nás) hlavně na jaře a za svítání? Ptačí ranní švitoření zní pro náš sluch uklidňujícím dojmem a poeticky, nicméně ptáky, kterým "je do zpěvu" vede celkem prozaická motivace:
1. Zpívají hlavně samečci, zatímco samičky pozorně poslouchají. Maskulinní zpěv znamená přibližně: Tady jsem, já, já, tady sedím, široko daleko zní můj hlas a zpívám ze všech nejlíp. Také si Reveil dejte - vy ostatní samečci pozor! Toto je moje místo a nikdo z vás tu nemá co pohledávat. Mám taky radost, že jsem přežil noc, neumřel hlady, ani mne nespolkl nějaký dravec, čili predátor.
2. Ráno je chladno a hmyz je zalezlý. Proto nemá smysl ho jít teď hledat, lovit a krmit se. Tu hodinu se radši budu věnovat cvičení, kterým si kontrolujeme fyzickou kondici. Jinak je pro nás zpěv dost vysilující činnost, každopádně nezpíváme jen tak pro radost a pronic zanic.
3. Bernie Krause zjistil, že ptáci a jiné zpěvavé organizmy vytvářejí hlasivkami, nebo strigulací cosi jako osobní akustické niky, neboli virtuální teritoria. Ta ctí mezidruhovou solidaritu a navzájem si většinou (mimo soupeření uvnitř stejných čeledí a druhů) nekonkurují. Pokud z eko-akustické zvukové krajiny nějaký obvyklý projev zmizí, či naopak přibude, biologické zpěvné souručenství se na tu změnu většinou rychle adaptuje a prázdnou niku zaplní.
4. Některé ptačí druhy jako třeba pštrosi, dravci, krkavcovití, sovy, papoušci, kolibříci, nebo tučňáci se ranním zpíváním obvykle nezdržují. Může to souviset se způsobem jejich živobytí, někdy - jako u vran, krkavců a papoušků, tvorů s vysokou mentální kapacitou to znamená, že vysilovat se po ránu hlasovými kadencemi jim nejspíš připadá pošetilé.

Ovšem nakolik je pošetilé pro nás pro lidi tak brzo ráno vstávat abychom zastihli ranní ptačí chorus? Jaký má smysl ptačím hlasům naslouchat, když máme po ruce tolik krásné, rymické, vzrušující vlastní hudby a lidských zvuků? Ranní chorus zní pro lidské uši většinou bukolicky, zvlášť brzo ráno, když je ambient naplněn hudebně dynamickou bohatostí, proměnlivostí a komplexitou. Proč se (alespoň některým z nás) vlastně líbí? Možná ten příjemný pocit souvisí s dávnými časy, kdy jsme my lidé s ptáky žili ještě společně ve větvích Jižní Afriky? Nebo snad že po statisíce let nerušený zpěv ptáků znamenal, že nehrozí právě nějaké nebezpečí?

V době klimatické nouze je nejdůležitější ta skutečnost, že ptáci, podobně jako hmyz, nebo houby jsou výbornými bioindikátory stavu světa, konkrétní krajiny, nebo jak říkají vědci biotopu, ve kterém žijeme. Ptáci nám naznačují zpěvem v jaké že se stromy, rostliny, půda, voda a vzduch nacházejí kondici. Pokud za jarních jiter ptáci mlčí, neznamená to, že by venku bylo jen méně "krásně" a "příjemně". Příroda tím naznačuje, že něco není v pořádku: že země je třeba přidušená jedy a odpadky, které zlovolně vymýšlíme, produkujeme a rozhazujeme nesmyslně po polích a loukách. Ptáci a hmyz mlčí, protože země vysychá, hmyz kamsi zmizel a s ním logicky i (zpěvné) ptactvo. Představuji se, že nám možná zbudou jen holubi a straky, kteří přežijí nejspíš skoro všechno. Nic proti nim.. ale stračí hlas nezní zrovna nejpříjemněji. Mlčení ptáků i hmyzu oznamuje možnost adventu doby hladové. Ekolog Jiří Malík to shrnul takto: "Hmyz ničíme na intenzivních polích, kácením lesů i naší neschopností nechat aspoň některé stromy zestárnout. Hmyz přichází o místo k životu — v obrovských počtech jej ničí automobilová doprava a rostoucí teploty."

Pokud venku ráno neslyšíme zpívat symfonii alespoň 20 druhů, ale jen hlas nebo dva, jde o zřetelný signál: SOS, strádáme, biodiverzita je ohrožena, z krajiny se stává poušť, kde nebude pro ptáky "co do zobáku", ale pro nás - hrdé pány tvorstva možná taky ne. V tom nám nepomůžou ani megatuny zaručeně bezpečných hnojiv, herbicidů, pesticidů, ještě větší kombajny a traktory, práškující letadla, ani anabolika a antidepresiva, ani superrychlé 5G připojení, vitamíny, dokonalé roušky a dezinfence. Ba ani jakkoli chytré karanténní aplikace ve vychytralých telefonech, jimiž se nacháváme dobrovolně zlověstnými algoritmy sledovat a kontrolovat. Svět bez ptačího zpěvu, vrzání koníků a cvrčků, bez žabího kvákání, bzučení včel a čmeláků, bečení ovcí, bučení krav a mečení koz bude jako noční můra: hrůzný a tísnivý. Zkuste se teď na jaře projít skoro kdekoli v Čechách bývalým smrkovým lesem, což je spíš lesní márnice: jediným zvukem, který zaslechnete je většinou skučení a vytí motorových pil..

V neděli 3. května ráno zněly ptačí signály od:
Tomáš Šenkyřík v horách na Rusavě (http://streams.soundtent.org/2020/streams/utc2_bystrice-pod-hostynem)
Iva Polanecká a Martin Marek v Rokytnici nad Jizerou, (http://streams.soundtent.org/2020/streams/utc2_rokytnice-nad-jizerou)
Šárka Zahálkova a spol. Polom u Trhové Kamenice, (http://locus.creacast.com:9001/polom.ogg)
Michal Kindernay na statku ve Skryjích, (http://locus.creacast.com:9001/skryje_radio_skryje.mp3)
Zuzana Pištěková, Miloš Vojtěchovský, Stanislav Abrahám a další ve vísce Branišov na Krabatině (http:///locus.creacast.com:9001/branisov.ogg)
Givan Bela v Hranicích u Malče, (http://streams.soundtent.org/2020/streams/utc2_chotebor)

A kdo zaspal má ještě šanci: brzo ráno na programu rádia Vltava 15.5. zazní ptačí ranní nahrávky od Matěje Kratochvíla, Lloyda Dunna, Johna Grziniche, Félixe Bluma, Udo Nolla, Anemarie Previcenko, Petera Cusacka, Slávka Kwi, Michala Kidnernaye, Stanislava Abraháma, a dalších..

za iniciativu centra Biotroja
Eduard Strnad, Miloš Holub a Jiří Brabec a Eliška Jiřičková

a vysílání je věnováno všem těm jiřičkám, vlaštovkám, břehulím, čápům, orlovcům mořským a dalším odvážlivcům, co se trpělivě vrací do žluté řepkou zamořené krajiny, kdysi zvané Bohemia.