Blog posts

"Tady to patří k sobě, je tady vlastně nová elektrárna, která potřebuje to uhlí a tady ty limity musí být prolomeny,“ prohlásil překvapivě upřímně ministr financí Andrej Babiš během nedávné návštěvy elektrárny Ledvice a dolu Bílina a Tušimice II. Provázející ministr životního prostředí a Babišův podřízený Richard Brabec s prolomením souhlasil také, přestože předtím k prolomení důvod neviděl.

Elektrárny na uhlí nahoře a geologické fosilní vrstvy v hloubce 100 až 300 metrů opravdu "patří k sobě". Elektrárny potřebují stovky tun hnědého uhlí, aby celá mašinérie, všechna propojená zařízení a dceřinné podniky byly v provozu a dávaly "nějaký smysl". Včetně ekologických škod, zhoršení zdravotního stavu obyvatel, pohonu obrovských hřmících mechanismů, připojených elektrickými kabely k elektrárnám a neúnavně odkousávající mocnými drapáky sousta zeminy. Včetně mnohakilometrových gumových pásů transportérů, přemisťujících skrývku: historickou krajinu, ornici, sklepy domů, kořeny sadů a zahrady, boží muka, zbourané kostely, staré cesty. Kamsi o kus dál mimo uhelné sloje. Za čas - zbavené "kulturní vrstvy", vrací uhelné kombináty a hlukové kombajny transformovanou živou hmotu "zpět", jako by se nic nestalo. K pohonu elektráren a tepláren patří chemičky, supermarkety na okrajích měst, svazky tlustých železných a plastikových rour, protínající napříč Chomutovsko, Mostecko, Sokolovsko, Ostravsko. Roury v nichž proudí voda z řek a potoků. Svobodná živá voda v řečištích by narušovala těžařské operace. K elektrárnám a dolům patří černá, sirná, nebo kadmiově zbarvená jezera odkališť z dolů, nebo popelových vod, projekt neojezer, zaplavujících postupně bývalé lomy, které mají pod hladinou ukrývat zmizelou krajinu, vesnice a města.

To co zmizelo z podloží, nazval prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák národním pokladem. Nemínil tím pochopitelně Horní Jiřetín, nebo Mariánské Radčice, ale Hnědé Uhlí. To je v módu myšlení technologů, inženýrů a průmyslníků oním "národním pokladem", který je nutno co nejrychleji odkrýt, vyhrabat, zbavit kamenů a písků, težkých kovů a pak spálit, případně prodat partnerům, kteří jej spálí jinde. Ti z nás, kteří mají svá pole, lesy, domy na místech s Hnědým Uhlím mají prostě smůlu a nevidí realitu. Tak jako měli smůlu horníci a trestanci v uranových dolech kousek dál na Jáchymovsku, nebo v závodech na výrobu syntetického benzínu Hermann Goering Werke v Záluží u Litvínova během náletů spojeneckých bombardérů na konci války.

Instinkt a čich pro profit přitáhl ke spalování Hnědého Uhlí kreativní finančníky a podnikatele jako jsou ČEZ, Pavel Tykač, Jan Dienstl nebo na Ostravsku Zdeněk Bakala. Dienstl lobuje prostřednictvím privátní společnosti Severočeská energetická a.s. za zbourání Horního Jiřetína, možná dokonce industriálního parku Záluží, Pavel Tykač má podíl spíš na Vršanské uhelné a.s.. ČEZ vlastní Velkolom Bílina a Tušimice II. Jejich váha společných miliard vězí za mediální "nezávislostí" a "kulturní" a "politickou" podobou celého regionu.

Územní limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách jsou doposud závazným usnesením vlády České republiky č. 444 z roku 1991. Byly přijaty na návrh tehdejšího ministra životního prostředí Ivana Dejmala. Definuje dobývací prostory a oblasti, kde uhlí má zůstat pod povrchem země. Lokality v Ústeckém kraji - velkolom Bílina, Nástup-Tušimice (vlastník Severočeské doly, a. s.) a velkolom ČSA (vlastník Severočeská energetická, a. s., dříve Litvínovská uhelná - součást společnosti Czech Coal).

Důvody ke stanovení limitů byly na začátku 90. let více než oprávněné. Vysoké emise škodlivých plynů ze spalování hnědého uhlí mělo nepříznivý vliv na celou oblast, vysokou úmrtnost obyvatel, celkovou degradaci severních Čech. Zpráva poslance Lubomíra Voleníka, pozdějšího předsedy Nejvyššího kontrolního úřadu byla přednesena v parlamentu v roce 1990: „Lesní oblasti Krušných hor, které byly dlouhodobě poškozovány imisemi, byly v relativně krátké době vysokých imisí zcela zdevastovány. V rozmezí patnácti let uhynulo 53 % jehličnatých porostů, především smrkových, v náhorní části Krušných hor. Vlivem trvalého působení imisí, a to jak přímou kontaminací, tak prostřednictvím kyselých dešťů došlo k výrazné degradaci chemických a fyzikálně-mechanických vlastností půdy. Trvale zhoršené prostředí pak vyloučilo z možnosti obnovy dosud zde pěstované lesní dřeviny citlivé na imise. Vlivem velkoplošného odlesnění, jež bylo vynuceno progresivně postupujícím poškozováním původních porostů, došlo ke změně účinnosti i ostatních mimoprodukčních funkcí lesa, především funkce vodohospodářské, klimatické, protierozní a nakonec i rekreační. Minimalizací retenční schopnosti lesa, jejíž devastace se projevuje řadu let přívalovými jevy, rozkolísaností odtoků a častějším výskytem maximálních průtoků, byl narušen přirozený vodní režim půd, projevovaly se časté přísušky vyvolané občasnými suchými obdobími a nebo na druhé straně, v době četných srážek, výskyty zamokřování a zabahňování lesních půd. Projevovaly se trvalé poruchy nejen v mikroklimatických podmínkách, a to je vážnější, i poruchy mezoklimatu krajiny". Limity byly příkladem modelu environmenálního přemýšlení před 25 lety, kdy se braly sice v potaz "poruchy mezoklimatu krajiny", aniž se veřejná debata dotýkala problémů makroklimatu, neboli důsledků globalizace, či změn prostředí jako symptomů období antropocénu.

Snaha těžařů, uhlobaronů a továrníků o zrušení usnesení vlády trvají čtvrt století, ale teprve nyní došlo k vyjednávání, směřujícímu ke již probíhající "korekci" limitů. Andrej Babiš si ze zákona musel nechal vypracovat nové studie, které by prolomení legalizovaly. Minimálně ta, která se zdá být nezávislá - Studie Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy posuzuje projekt těžby mimo dohodnuté území jako problematické ve všech aspektech spektra životního cyklu.

Zmíněny dokument AV má sloužit jako jeden z podkladů pro rozhodován kabinetu o (případném) zrušení ekologických těžebních limitů. Z několika variant je nejpravděpodobnější číslo 2, o níž mluvil ministr průmyslu Jan Mládek (ČSSD) a Andrej Babiš. Ta počítá s prolomením limitů v dole Bílina směrem k Mariánských Radčicím a odkládá varintu bourání většiny domů a vystěhování obyvatel Horního Jiřetína a Černic kolem velkolomu ČSA o 20 let.

"Pokud by byly započítány všechny negativní dopady po celou dobu těžby, dosáhly by podle studie vzniklé škody 900 miliard. Ministerstvo průmyslu bere v potaz pouze zlomek této částky, ale i to stačí: na prolomení limitů by stát i daňoví poplatníci podle ministerských čísel výrazně prodělali," (Jan Rovenský z české pobočky Greenpeace).

"Kvantifikace environmentálních a zdravotních dopadů (externích nákladů) z povrchové těžby hnědého uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi v těžebních lokalitách velkolomů Bílina a ČSA a využití vydobytého hnědého uhlí ve spalovacích procesech pro výrobu elektřiny a tepla na území ČR
studie pro Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR
....
14. Prolomení územních ekologických limitů na velkolomu Bílina a ČSA je spojeno se značnými environmentálními a zdravotními dopady:
varianta 2 vede k dodatečným externím nákladům oproti variantě 1 v rozmezí 200 až 500 mil. Kč za rok, kumulativně za celé období 2015-2050 se jedná o 10 mld. Kč externích nákladů více než při neprolomení ÚEL;

varianta 3 má po většinu období 2015-2050 shodnou výši externích nákladů jako varianta 2, v období 2024-2033 však v důsledku částečného prolomení limitů na dolu ČSA dochází k dodatečným externím nákladům zhruba 700 mil. Kč za rok (proti variantě 1). Kumulativní externí náklady varianty 3 jsou o 14 mld. Kč větší než externality vyčíslené ve variantě 1.

varianta 4 je spojená s nejvyšším externími náklady. Ty jsou od roku 2030 o více než 1 mld. Kč za rok vyšší než u varianty 1, kumulativně je celková škoda za celé hodnocené období o 25 mld. Kč větší než u varianty 1.

Na celkové hodnotě externích nákladů se v základním scénáři podílejí primární emise NOX z téměř 60 %, následované z emisí sekundárně vzniklým ozónem, který se na celku podílí zhruba třetinou. Primární emise tuhých část přispívají dalšími 8 %. Externality z emisí z těžby představují pouze cca 0,4 %, dopady z hlukové zátěže působené těžbou jsou velmi nízké z důvodu plnění hygienických limitů a malého počtu dotčených obyvatel. Dopady těžkých kovů jsou rovněž takřka zanedbatelné (0.02 % celkové hodnoty).
...
16. Externím nákladům dominují dopady na lidské zdraví, které představují 98.3 % (národní přístup) nebo 92 % hodnoty dopadů ze znečištění ovzduší a hluku (globální přístup). Tyto náklady zahrnují náklady léčení, ztrátu produktivitu v důsledku práce neschopnosti a z největší části ztrátu blahobytu v důsledku předčasného úmrtí, resp. v důsledku bolesti a dalších omezení vyvolaných nemocemi. Takřka všechny odhadované dopady na lidské zdraví jsou způsobené primárními emisemi PM2.5, PM10 a NOX a sekundárně vzniklým ozónem, vliv těžkých kovů je zanedbatelný. Například ve variantě 2 je se spálením hnědého uhlí spojena ztráta 31 000 roků života (v důsledku předčasných úmrtí), 117 nových případů chronické bronchitidy, 3 132 nových případů příznaků astmatu u dětí, přes 520 000 dní s omezenou aktivitou nebo téměř 60 000 dní pracovní neschopnosti. Ve variantách 3 a 4 jsou negativní dopady na lidské zdraví ještě větší."

(Citováno ze závěrů dostupných na: http://www.czp.cuni.cz/czp/images/TK_execsum.pdf)

V tendencích k pokračování, nebo rozšiřování těžby hnědého uhlí mezi Mostem a Sokolovem hraje podstatnou roli neschopnost, či neochota místní i státní makroekonomiky přeorientovat se z technologie drancování "národního pokladu" k novým, (nebo starým) "postfosilním" systémům získávání energie. Také uzavřenost českého prostředá a model uvažování v horizontu jednoho volebního období. Svoji úlohu hraje i skutečnost, že lidé, schvalující a podporující degradaci krajiny, s místem často nemají jinou vazbu, než ekonomickou, přinášející osobní, nebo firemní profit. Politici, manažéři a akcionáři dolů a továren bydlí většinou v Praze, Švýcarsku, nebo v blahobytných pevnostech, postavených v "romantických" a neporušených částech ČR.

Viděno z genderového, psychologického, nebo psychoanalytického pohledu čerpají motivace uspokojení z převracení země naruby v takovém měřítku, jak k tomu dochází ve lignitových velkolomech nejen v severních Čechách, ale i v Německu, Polsku, Číně, USA, Ukrajině, Novém Zélandu nebo Austrálii z naší tendence k sebedestrukci, případně destrukci. I z docela nesentimentálního a rozumového hlediska vyhlíží činnost strategických hyperstrojů a superkombinátů v gigantických dírách, vyhloubených pod Krušnými horami naprosto militantně a nemyslně. Měřítko zemních prací způsobuje efekt vymizení a lidská postava se z perspektivy vnějšího pozorovatele zcela ztrácí v rozlehlém arteficiálním kaňonu.

Uznáváme, že krajinotvorný důsledek "velko-zahrad-ničení" konstruktérů velkolomů může zasáhnout diváka imponujícím dojmem. Simulakrum rekultivované postfosilní krajiny na Mostecku, napodobující stav předindustriáního, nebo předlidského času, ukazuje chladnou postapokalyptickou estetiku geologické epochy "eremozoiku", tedy “doby osamění” - termín, který Edward O. Wilson použil pro nadcházející dobu ochuzení biodiversity, případně "po odchodu lidstva".

https://eremozoic.wordpress.com/information-sources/

http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=756