Monotónní průmyslová sonická krajina je složena většinou z temného legata těžebních strojů a staccata kamení, padajícího na běžící transportní pásy. Jak daleko tento hluk provázející proces získávání energie z fosilních ložisek dolehne, záleží na počasí, vlhkosti vzduchu a síle a směru větru. Lidé, kteří v této petrochemické sonické krajině dlouhodobě žijí hluk sice slyší, ale většinou už nevnímají. Stal se součástí jejich života. Naopak zpozorní, když stroje utichnou.

Třídenní mezinárodní setkání zájemců o ekologii a akustiku na faře v Mariánských Radčicích je určeno k navázání nových kontaktů, k diskuzím, sdílení vědomostí, názorů a zkušeností. Témata krátkých příspěvků a rozhovorů jsou zacílena zejména na problematiku týkající se „akustické ekologie“ a kladou si následující otázky:

● Jakým způsobem lze aktuální fenomén „obratu ke zvukovosti“, včetně „akustické ekologie“, studia aurální percepce, kultivace citlivosti k „zvukovým krajinám“ (terénní nahrávky, technologie záznamu zvuku a modely jeho distribuce) využít pro změnu širšího povědomí důležitosti ekologie, a hledání alternativních ekonomických modelů? Do jaké míry mohou praktické i teoretické aktivity v tomto oboru rozšířit jak osobní, tak společensko-kulturní formy vnímání, posílit sociální imaginaci, a kultivovat provázanost přírodních, společenských, technologických a mentálních ekologií?

● Pokud se dnes společně pokoušíme zodpovědným způsobem upozorňovat na a korigovat krizové změny životního prostředí a znepokojivé směřování geopolitických, ekonomických a ideologických transformací, jaké nástroje, metody, strategie a přístupy bychom měli zvolit, vyzkoušet, aplikovat, a případně odmítnout?

● Je reálné navrhnout a udržovat horizontální organizační síť, či platformu v jejímž rámci by například umělci, akademičtí pracovníci, výzkumníci, či sociální a ekologičtí aktivisté mohli sdílet společný jazyk a znalosti, které posílí směřování ke konvergenci - tedy k souběžnosti nejen akustické, ale i dalších typů ekologie s environmentální vědou, kulturní geografií, ekofilosofií, fenomenologií krajiny, či propojení kritických teoretických přístupů a praxe?

Proč „žížalí sonická ekologie“?

"Žížaly nemají žádný sluch." soudil Charles Darwin. "Nevěnovaly ani tu nejmenší pozornost ostrému pískání kovové píšťalky, které bylo opakovaně předváděno z co největší blízkosti; nevšímaly si ani nejhlubších a nejhlasitějších tónů fagotu." Žížaly nemusí mít uši, protože zvukové děje prostředí vnímají kroužkovci celým tělem, tedy zcela jinak než je tomu například u savců. Jsou na rozdíl od nás mimořádně citlivé na vibrace půdy, na telurické proudy, na rezonance a rádiové vlnění. Žížaly jsou schopny zaznamenat jemné změny teploty, vlhkosti a pH, umí "přečíst" obsah soli, strukturu a stupeň provzdušňování půdy. Vzhledem k tomu, že fyzikální a chemické vlastnosti půdy jsou pro „žížalí ekologii“ tak důležité, jsou žížalí populace devastovány od doby, co jsou v zemědělství používány chemikálie, insekticidy, nebo umělá hnojiva. Usmrtí je také silné vibrace způsobené stroji. Dovedou se ale někdy adaptovat na některé antropogenní toxiny v půdě a pomáhají je přeměňovat v méně jedovaté prvky. Mrtvá, tichá půda bez bakterií, bez žížal a jiných drobných forem života je nejvyšším řádem entropie ekosystému.

Plánované „Setkání“ navazuje na a rozšiřuje stávající - často úzce oborově specializované - občanské, akademické a jiné institucionální komunikační platformy a sítě. Bylo by dobré je propojit, posílit jejich stabilitu, účinnost, udržitelnost zejména dnes v nejistých dobách rychle se měnícího světa; dobách, kdy se „zvukové“ i jiné ekologie staly prostředím globálních konfliktů a činitelem pokračující polarizace společnosti.

Svět zvuků a zvuková mračna, či sonické krajiny hluboce ovlivňují nejen naše mentální stavy a procesy, ale i celkové pohyby a vztahy v biosféře. Zvuk je tak jedním z nejzásadnějších faktorů, spoluutváří mezilidské a sociální vztahy, vztahy k jiným živým tvorům, k celku organického i anorganického světa kolem. Nové technologie nám dnes v nebývalé míře umožňují zaznamenávat, mapovat, měřit, porovnávat nejrůznější jednotky a shluky informací a dat. Nicméně míra porozumění komplexním vzájemným vztahům mezi jednotlivými nikami, jednotlivými „zvukovými krajinami“ je stále nedostatečná. Jak vlastně akustika prostoru a sluch utváří naše představy o skutečnosti? Jakou roli hraje sluch u jiných živých organizmů, a jak je stratifikace sonických teritorií uplatněna v rámci mezidruhové komunikace? Jsme přesvědčeni, že k zvukovému univerzu bychom měli přistupovat jako ke komplexnímu „prostředí“, jako k živému prostoru, ke struktuře, systému, který propojuje aspekty fyziky, biologie, medicíny, geografie, politiky, psychologie, intuice, etiky a estetiky.

Když vyloučíme oficiální instituce, v oblasti střední Evropy stále (nebo opět) postrádáme živé občanské a kulturní sítě, které by poskytovaly a podporovaly neformální modely spolupráce v transdisciplinárních oborech. Příkladem je oblast akustické ekologie. Soundworms Ecology Gathering by mohlo ustanovit nové příčné vztahy a spolupráci zejména v kulturním regionu střední Evropy. Setkání je určeno zejména těm, kdo se angažují v dialogu o kvalitě životního prostoru, v ekologii, etnobotanice, alternativních směrech architektury a urbanistiky, zvukového umění, a zvukových krajin. Smyslem setkání je peristaltika pohybu napříč vrstvami, obory, a jazykovými žargony. Na programu budou: diskuze, prezentace, zvukové procházky, exkurze, etc.

V případě vašeho zájmu o další informace nebo účast kontaktujte Miloše Vojtěchovského na: sound@agosto-foundation.org

Koncept: Miloš Vojtěchovský, Vít Bohal / nadace Agosto Foundation

Pořádá nadace Agosto Foundation v rámci svých snah o uvědomělý a udržitelný rozvoj takových uměleckých forem, které podporují pozitivní společenskou a kulturní změnu. Zvláštní důraz je kladen na inovátorský, experimentální a mezioborový přístup, a zvláště na projekty, které mají vzdělávací přesahy. Prostřednictvím grantů podporuje nadace takové skupiny a jednotlivce, kteří se přičiňují o osobní a společenský rozvoj, a kteří se v rámci umělecké činnosti vyrovnávají s komplexními výzvami, které jsou se společenskými změnami nedílně spojeny.

Plánované setkání vychází z konceptu projektu Na pomezí samoty (2015 – 2016), který zkoumal problematiku proměny krajiny a provázanosti postindustriální společnosti a přírody. Témata byla rozpracovávána formou uměleckého průzkumu kulturní geografie a morfologie tří specifických oblastí střední a severní Evropy. Součástí projektu byly mimo jiné dílny, odehrávající se v České republice, v Norsku i na Islandu, či výstava a symposium v Praze a v Ústní nad Labem v roce 2016. Expedice „Do lignitových mračen“ v roce 2015 byla v oblasti Mostecka.