Miloš Šejn (narozen 1947) využívá řadu výtvarných prostředků a postupů: kresba, malba, fotografie, film, instalace, akce atd. Důležitým prvkem Šejnovy tvorby je její intermediálnost. Uplatňují se zde nejen obrazové či vizuální nástroje, ale i text, slovo, tělesný pohyb a samotná duševní aktivita (tedy vědomí tvůrce i diváka). Klíčovým tématem a prostředím Šejnovy tvorby je krajina (či příroda, která je vnímána spíše ve svých fragmentech). Autor též tematizuje subjektivní prostor a přirozený obraz. Krajinu vnímá Šejn jako primární realitu, prazdroj, kořen či bázi tvorby. Tato krajina je do určité míry kulturně strukturovaná (vedou v ní cesty, orientaci napomáhají znaky). V krajině se pak nalézá subjekt, kolem něhož se shromažďuje konkrétní místo. Prostor je orientovaný či hierarchizovaný subjektem (nahoře a dole, vpředu a vzadu atd.). Takovýto prostor lze obývat, vyznat se v něm, je určen pro existenci či pobyt. Subjekt není abstraktní veličinou, ale tělesnou entitou – pohybuje se, rozhlíží, vnímá a reaguje. Dotýká se věcí, čímž vzniká jakýsi indexový či přirozený obraz, který má materiální souvislost se svým vzorem (physei eikon, naturselbstdruck, kontaktní snímek atd.). Hlavní Šejnovou aktivitou je hledání a sbírání – pigmentů a přírodnin. Z těchto látek a forem vzniká neuzavřená sbírka či archiv. Obrazy jsou výsledkem skutečné události, která není predestinovaná, ale organizuje se sama, čímž vzniká samoregulační struktura.