Znovuobjevený diskurz na téma 'Antropocénu' se v poslední době neustále mění, přesto je možné identifikovat jisté vztahy a opozice, díky kterým se lze v tomto nepřehledném sémiotickém terénu lépe orientovat. Zásadní otázka problematiky se týká vztahu věděckých dat (tj. diskurz exaktních měření, čísel, a vzorců), a způsobu, jakým jsou tato data interpretována a včleněna do diskurzu přirozené řeči. Tento nesoulad je překlenut autory, které Slavoj Žižek označuje jako tvz. „Třetí kulturou“ (např. Dawkins, Dennet, Sagan, Hofstadter, Lovelock, atd.). V jakém smyslu jsou "syrová data" vepsána do společensko-kritického a ekologického diskurzu? V tomto ohledu poslouží debata ohledně Antropocénu „Dobrého, špatného, a ošklivého,“ (Revkin, Kolbert, Hamilton, Chakrabarty) která úspěšně staví užitečnou kognitivní platformu. V návaznosti na soudobý diskurz o antropogenických klimatických změnách, lze lépe přistoupit k zásadní problematice možností, dopadů a důsledků lidské činnosti proti silám přírody. Na závěr zmíním některé výstupy dosavadní debaty, například na texty McKenzieho Warka, který přímo vybízí k opuštění paradigmatických protikladů lidstvo/příroda, subjekt/objekt a - slovy Slavoje Žižeka - oznamuje „smrt bohyně.“

Vít Bohal je absolventem FFUK a členem spolku Diffractions, zajímá se o akceleracionismus, post-humanismus, Prométheismus, a směry kritické teorie. Publikuje a překládá texty na různorodá témata, převážně z oblasti estetiky a filozofie. Jeho příspěvky se objevily v periodikách jako VLAK, VICE, A2, Word Addict, Tvar....