Dokumentární fotograf, narozen 1967 v Mostě. Žije střídavě v Meziboří u Litvínova a v Praze. Do roku 1990 fotografoval amatérsky a pracoval jako technolog a kontrolor ve strojních dílnách Chemopetrolu Litvínov. Od roku 1991 působí jako fotograf na volné noze. Na počátku své kariéry se specializoval na černobílou dokumentární fotografii, později rozvíjel ostatní fotografické odbory a začal fotografovat i digitálně. Mezinárodní pozornosti se dostalo zejména cyklu černobílých fotografií o bourání severočeské obce Libkovice, Ten byl publikovaný v knize Libkovice: Zdař Bůh, a příběh sedláka Rajtera, za který získal titul Zlaté oko/fotografie roku na Czech Press Photo 2003. Od roku 1997 spolupracoval s firmami Fotoplus a European Touch, pro které pořizoval dokumentární seriály z natáčení reklam, užité snímky do reklamních katalogů, fotografie architektury a portréty. Pravidelně fotografuje pro Divadlo rozmanitostí a spolupracuje s nevládními organizacemi v oblasti kultury a životního prostředí. Nepravidelně publikuje v zahraničních časopisech. Zakázkové snímky uplatňuje nejvíce v sektoru malých a středních firem, kde kromě fotografování zajišťuje i grafickou úpravu a tisk.

vystavená práce:

Bourání Libkovic, 1992 – 2000
výběr z většího cyklu

V cyklu černobílých fotografií „Libkovice, svědomí severu“, zachytil Ibrahimovič příběh i průběh zániku obce nedaleko Mostu a marný boj obyvatel a veřejnosti s důlní společností za její zachování. Cyklus je také součástí publikace „Libkovice: Zdař bůh“, vydané nakladatelstvím Divus v roce 1997.

„Na první prosincové ráno roku 1992 nezapomenu. Přijel jsem do Libkovic z Litvínova s dobrovolníky Greenpeace a fotografoval obsazení bagru, který měl ten den zbourat kostel. Akce plánovaná na pár dní přerostla v urputnou dvouletou snahu o záchranu obce systematicky likvidované již od roku 1990 kvůli těžbě uhlí. Přes soudní spory, vyjednávání s doly i ministerstvem průmyslu zatarasilo odpoledne 13. 10. 1993 komando soukromé bezpečnostní agentury vstup do vesnice a dva bagry pobořilydo večera 29 domů v hlavní ulici-třetinu z těch, které ještě stály. Za měsíc bylo zbořeno dalších 25 domů a do konce roku 1994 padla téměř celá obec. Stala se tak zatím posledním sídlem, jež bylo v severních Čechách zbouráno kvůli těžbě uhlí. A přes odpor místních i navzdory tomu, že dodnes se tu uhlí netěží.“
Ibra Ibrahimovič