Otevřená a tvořivá podoba nástroje je podmínkou volby správného, šiřitelného a sdíleného způsobu pro naši šanci přežít.
Ivan Illich, Tools for Conviviality

A naše vědy, stejně jako naše náboženství zosobňují neustálé znevažování smyslové skutečnosti. Ta smyslově vnímaná země propůjčuje něco ze své atmosféry jakémukoliv světu, který si lze představit, a pak je doprovází jako fantóm. Každý z oněch odlišných a mnohonásobně se od sebe odklánějících světů, jež se dnes skoro kakofonicky dožadují naší pozornosti - vědeckých nebo duchovních, virtuálních nebo psychedelických, sub-mikroskopických nebo super-kosmologických – je pronásledován živoucí Zemí.
David Abram, Země v zatmění, esej o filosofii vědy a etiky

To, co je energeticky výhodné se dříve či později stane. Struktura je vlastně prostředek, který vznikl proto aby nějakou událost, která je energeticky "výhodná" oddálil. Například pro polohovou energii závaží je cílem aby závaží spadlo na zem. Pro kinetickou energii je cílem, aby se uvolnila, atd. Takže dřív nebo později každé závaží spadne na zem a každá kinetická energie se uvolní; struktury jsou tu proto, aby bylo co nejvíc takových událostí na chvíli, po celý život nebo po tisíce let v čase oddáleno. Všechny předměty nakonec budou rozbité a zničené, stejně jako všichni lidé nakonec zemřou. Smyslem lékařství, nebo inženýrství je oddalovat takové události a procesy co možná nejdéle. Otázkou je, jak porozumět tomu "co možná nejdéle"?

James Edward Gordon, Structures: Or Why Things Don’t Fall Down

Slovo epifanie vedle biblického, gnostického, nebo metafyzického rozměru otevírá i otázku vztahu člověka a přírody, myšlení a skutečnosti. Kudy vede hranice posvátného a kde začíná zóna profánního? Z jakého prostoru, nebo z jaké matérie se rodí to, co lze označit za zjevené? Koncept zjevení i vtělení ovlivňuje nejen naše pojetí transcendence, ale i náš vztah k ostatním lidem, zvířatům, nebo živé přírodě. Formuje i vědomí celkového pocitu sounáležitosti s okolním světem, jehož jsme součástí a který rostoucí mírou přetváříme ke svému obrazu. Jaký je to obraz? Jak aktualizovat, nebo přehodnotit model technicistního přístupu k „životnímu prostředí“, považovaného automaticky za skoro nevyčerpatelné ložisko, za energický zdroj, zásobárnu a agregátor budoucnosti „planetárního lidstva“.

Ukazuje se stále jasněji, že se jedná o problematický systém vztahů, partikulárních ekonomických zájmů a axiomů, umožňující sice mocenským elitám přístup k nepředstavitelnému bohatství, ale který „zbytek“ biosféry staví do pozice obětovaného, odsouzeného k životu “na pomezí” přežití. Kritiku „odkouzlení“, odcizení člověka a přírody najdeme v mnoha oblastech současných přírodních a humanitních věd, ale i v náboženství, filosofii, ekonomii a v neposlední řadě i určitých tendencích současného umění.

Výstavní projekt Na pomezí samoty navazuje na zmíněný vzrušený dialog. Série výstav a doprovodných programů nastíňuje možné vztahy a provázanost mezi kulturní, ekonomickou, biopolitickou a etickou problematikou tíživých environmentálních otázek dneška. Na pomezí samoty zahájil třemi expedicemi do ekologicky ohrožených, nebo postižených oblastí Evropy a pokračuje v podobě série výstav, setkání, dílen a symposií. Česká expedice Do hlubin lignitových mračen proběhla na Mostecku v roce 2015. Učastníci studovali morfologii a dějiny podkrušnohorské oblasti, přetvořené do hloubky několika stovek metrů industriální exploatací. Toxické strany hrozivého Černého trojúhleníku mezi Sokolovem, Litvínovem, Kamenicí, Lipskem a Katovicemi se sice od roku 1989 rozostřily a vegetace se vrací zpět do krajiny, ale znečištění, které se zdálo být před několika desetiletími ještě omezeno na několik ohrožených území se stává dnes globální hrozbou.

Výstava představuje několik děl, která vznikla v rámci projektu - video Elvara Már Kjartansona, Pavla Mrkuse, Martina Zeta, Vladimíra Turnera, Julie Martin, kinetická instalace Roberta Vlasáka. Rozšířený tvar posunuje výstavu do místních i globálních souvislostí prostřednictvím výběru děl několika zahraničních i českých umělců, jejichž přístupy rezonují s tématem Steina Vasulka (IS) – audiovizuální instalace Orka, Layla Curtis – online a fotografická práce Antipodes, nebo probíhající projekt Paula Chayne (UK) - Exit from the Lizard Land a nová videoinstalace Michala Kindernaye. Tato díla jsou obohacena kontextuálními exponáty a artefakty: ukázkou z fotografického cyklu o krajině podkušnohoří Josefa Koudelky (Černý trojúhelník, 1990-1994), nebo psychoscénografickou intervencí v podobě hydrobiologické laboratoře z dílny autorského kolektivu Jedinečného svatopěstitelského Družstva a Generálního Štábu Ducha (GŠD) přenesené z prostředí Universálního PSYchiatrického CHrámu 316a (UPSYCH) v Kuřivodech.

Výstava nastiňuje příčné souvislosti mezi sociálními, psychologickými, mytopoetickými, ekonomickými a kulturními slojemi konkrétních krajin. Ty jsou ve vědomí důsledků globalizace propojovány nejen z perspektivy oborů jako je geologie, etologie, meteorologie, nebo energetika, ale reflektované i v skrytých podložích démonologie krajiny 21. století do širšího celku.

Součástí výstavy je doprovodný program a mezioborové symposium, věnované problematice umění a antropocénu připravované Universitou Jana Evanglisty Purkyně na 19.říjen.

připravili: Galerie Školská 28 (Dagmar Šubrtová, Miloš Vojtěchovský) ve spolupráci s Fakultou výtvarného umění a designu UJEP a Domem umění Ústí nad Labem.

Ústí nad Labem, Dům umění

50° 39' 59.7996'' N
14° 0' 47.3112'' E