Blog posts

Posts

Kinterova Jednotka a postnatura

By samotař, 15 September 2017

Upsych316a Universal Psychiatric Church

By Samotar, 6 July 2017

Za teorií poznání (radostný nekrolog), Bohuslav Blažek

By miloš vojtěchovský, 9 April 2017

On the Transmutation of Species

By miloš vojtěchovský, 27 March 2017

CYBERPOSITIVE, Sadie Plant a Nick Land

By samotař, 2 March 2017

Ivan Illich: Ticho jako obecní statek

By samotař, 18 February 2017

Thomas Berry:Ekozoická éra

By samotař, 8 December 2016

Best a Basta době uhelné

By samotař, 31 October 2016

Hledání hlasu řeky Bíliny

By samotař, 23 September 2016

Bratrstvo

By samotař, 1 September 2016

Anima Mundi Revisited

By miloš vojtěchovský, 28 June 2016

Simon A. Levin: The Evolution of Ecology

By samotař, 21 June 2016

Jan Hloušek: Uranové město

By samotař, 31 May 2016

Manifest The Dark Mountain Project

By Samotar, 3 May 2016

Pokus o popis jednoho zápasu

By samotar, 29 April 2016

Nothing worse or better can happen

By Ewa Jacobsson, 5 April 2016

Jared Diamond - Easter's End

By , 21 February 2016

W. H. Auden: Journey to Iceland

By , 9 February 2016

Jussi Parikka: The Earth

By Slawomír Uher, 8 February 2016

Co číhá za humny? neboli revoluce přítomnosti

By Miloš Vojtěchovský, 31 January 2016

Red Sky: The Eschatology of Trans

By Miloš Vojtěchovský, 19 January 2016

Towards an Anti-atlas of Borders

By , 20 December 2015

Pavel Mrkus - KINESIS, instalace Nejsvětější Salvátor

By Miloš Vojtěchovský, 6 December 2015

Tváře/Faces bez hranic/Sans Frontiers

By Miloš Vojtěchovský, 29 November 2015

Na Zemi vzhůru nohama

By Alena Kotzmannová, 17 October 2015

Upside-down on Earth

By Alena Kotzmannová, 17 October 2015

Images from Finnmark (Living Through the Landscape)

By Nicholas Norton, 12 October 2015

Czech Radio on Frontiers of Solitude

By Samotar, 10 October 2015

Langewiese and Newt or walking to Dlouhá louka

By Michal Kindernay, 7 October 2015

Notice in the Norwegian newspaper „Altaposten“

By Nicholas Norton, 5 October 2015

Interview with Ivar Smedstad

By Nicholas Norton, 5 October 2015

Iceland Expedition, Part 2

By Julia Martin, 4 October 2015

Closing at the Osek Monastery

By Michal Kindernay, 3 October 2015

Iceland Expedition, Part 1

By Julia Martin, 3 October 2015

Finnmarka a kopce / The Hills of Finnmark

By Vladimír Merta, 2 October 2015

Workshop with Radek Mikuláš/Dílna s Radkem Mikulášem

By Samotářka Dagmar, 26 September 2015

Já, Doly, Dolly a zemský ráj

By Samotar, 23 September 2015

Up to the Ore Mountains

By Michal, Dagmar a Helena Samotáři , 22 September 2015

Václav Cílek and the Sacred Landscape

By Samotář Michal, 22 September 2015

Picnic at the Ledvice waste pond

By Samotar, 19 September 2015

Above Jezeří Castle

By Samotar, 19 September 2015

Cancerous Land, part 3

By Tamás Sajó, 18 September 2015

Ledvice coal preparation plant

By Dominik Žižka, 18 September 2015

pod hladinou

By Dominik Žižka, 18 September 2015

Cancerous Land, part 2

By Tamás Sajó, 17 September 2015

Cancerous Land, part 1

By Tamás Sajó, 16 September 2015

Offroad trip

By Dominik Žižka, 16 September 2015

Ekologické limity a nutnost jejich prolomení

By Miloš Vojtěchovský, 16 September 2015

Lignite Clouds Sound Workshop: Days I and II

By Samotar, 15 September 2015

Walk from Mariánské Radčice

By Michal Kindernay, 12 September 2015

Mariánské Radčice and Libkovice

By Samotar, 11 September 2015

Most - Lake, Fish, algae bloom

By Samotar, 8 September 2015

Monday: Bílina open pit excursion

By Samotar, 7 September 2015

Duchcov II. - past and tomorrow

By Samotar, 6 September 2015

Duchcov II.

By Samotar, 6 September 2015

Arrival at Duchcov I.

By Samotar, 6 September 2015

Czech Republic

Pokus o popis jednoho zápasu

Posted by
samotar

Peter Cusack a Tomáš Šenkyřík nahrávají na rourách u Růžodolu, foto M. Vojtěchovský

Zvukový portrét krajiny pro Radio stanice Vltava je sestaven z terénních nahrávek, zaznamenaných během mapování zvukového prostředí mostecké uhelné pánve. Vznikla v rámci projektu FOS a byla připravena pro program Radiocustica ČRO. Premiéra 29. dubna 2016 ve 22h.

Z několika hodin zaznamů jsme společně vybrali úryvky a doufejme, že je v nich zachycena alespoň trochu nálada kraje, kde stopy průmyslu najdete skoro na každém kroku, všude kam oko dohlédne a ucho doslechne. Dokument je zamýšlen trochu jako panychida za - doufejme - nenávratnou minulost kraje, který nesl ještě v 90. letech jméno „černý trojuhelník“. Setkáváme se zde s pohybem a klidem, hlukem a tichem. Vstupujeme rytmem kroků chodce bloudícího krajinou prostoupenou hlomozením strojů, Následuje sekvence z Oseckého kláštera a zastavením se u vchodu do kostela, kde právě probíhá mše, doprovázená skučením průvanu v nedovřených dveřích. Protože kvůli dobré nahrávce je nutné nehnutě a tiše naslouchat okolním zvukům.

V kompozici zní většinou záznamy prostředí a rozhovory. Vznikly během zvukové dílny, kdy jsme společně chodili v krajině mezi Mostem, Duchcovem, Zálužím, Mariánskými Radčicemi, Libkovicemi, klášterem v Oseku a zámkem Jezeří. Pokud se delší dobu pohybujete v krajině Mostecka, rychle vím dojde, že zvukově zde převládá jeden zvuk: legato strojů a stacatto balvanů padajících na pásy transportérů. Hluboký hřmot je slyšet do vzdálenosti mnoha kilometrů a záleží na počasí, vlhkosti a směru větru, kam až dosáhe.

Samotné těžební práce nevypadají pro člověka stojícího na okraji dolů právě zajímavě: pomalý posun obrovských strojů a mechanismů pro přemisťování skrývky je mechanický a odtažitý, krajina dole je skoro liduprázdná. Odkrývání a přemisťování uhlí a jeho proměna na energii znějí naopak skoro pateticky. Geologicko-mechanický střet stroje a krajiny, metalurgie a hornin je prostoupen zvuky vody a větru a občasným intermezzem hovoru.

Voda odkazuje k prehistorii,do dob, kdy všude kolem byla velká jezera, zvuk vody připomíná čas, kdy sedimenty na dně vznikaly. Oceánické rezonance na jednom místě skladby jsou nahrávky z míst nedaleko rozsáhlého petrochemického komplexu, kam ústí jedno z mnoha potrubí, které ve svazcích protínají kraj. Uvnitř potrubí tečou tmavé, mastné, uhelnaté, nebo sirnaté kaly. V jiných potrubích proudí naopak světlé kaolínové roztoky. Všechny tekutiny vytékají z rafinérií a elektráren a setkávají se v usazovacích nádržích odkud voda dále směřuje k čističkám. Z čističek voda proudí zpátky do důlních oblastí, případně je odvedena do toku řeky Bíliny. Její řečiště se v posledních 60 letech kvůli důlním pracem mnohokrát přesouvalo. Do železných, nebo plastových potrubí jsou na Mostecku svedeny také prameny, stékající ze svahů Krušných hor, Voda by totiž zaplavovala důlní práce. A další vodní zvuk pochází ze dna porostem zarostlé kašny, zdobící před lety náměstí dnes už zmizelého městečka Libkovice. Kašna je vlastně jediné svědectví, které po Libkovicích zbylo.

Na projektu a na kompozici, která vznikala především pod vedením Petera Cusacka, se podíleli dále Michal Kindernay, Lloyd Dunn, Tomáš Šekyřík, Sonya Darrow, Martin Zet, Miloš Vojtěchovský a Marcus Held. Zazní úryvky promluv Václava Cílka, Ivo Přikryla, Jiřího Sádla a dalších

Bloudění smutnou krajinou a prolomení limitů

17. 9. 2015

Od 5. září jsem cestoval se skupinou českých, islandských a norských umělců po Mostecku v okolí velkolomů Bílina, ČSA a Vršany. Jsou to místa, kam se místní i zahraniční cestovatel právě nehrne. Celý kraj Podkrušhohoří je dodnes i když kyselé deště už odvanuly, ponořen do tajemné mírně exotické mlhoviny. Do atmosféry, zhodnocené nedávno uvedeným filmem Schmittke. Film jsem ještě neviděl, ale podle recenzí to tak zní.

Bydleli jsme mimo jiné na faře v Mariánských Radčicích, v Duchcově, v Mostě, na zámku Jezeří a naposled v Oseckém klášteře. Jeden z nejintenzivnějších vjemů z mostecké expedice nejsou ani tak brutální kolority průniků civilizované krajiny s Mordorem uhelných propastí a chemických komplexů, ale zvuková kulisa tohoto souboje, nebo snad symbiotického sounáležení. Téměř nepřetržité rachocení těžebních strojů na dně lomů se díky odrazům svahů hor rozléhá do širokého okolí. Hlavně přes den. Ale v noci, kdy utichne silniční doprava, volání ptáků a hučení vzdálených letadel, industriální kompozice důlních prací dostoupí do přízračně patetické i když melancholické podoby.

„Tady to patří k sobě, je tady vlastně nová elektrárna, která potřebuje to uhlí a tady ty limity musí být prolomeny,“ prohlásil překvapivě upřímně ministr financí Andrej Babiš během nedávné návštěvy elektrárny Ledvice a dolu Bílina a Tušimice II. Provázející ministr životního prostředí a Babišův podřízený Richard Brabec s prolomením souhlasil také, přestože předtím k prolomení důvod neviděl.

Elektrárny na uhlí na povrchu a geologické fosilní vrstvy v hloubce 100 až 250 metrů skutečně bytostně „patří k sobě“. Elektrárny potřebují neustálý přísun tun hnědého uhlí, jinak celá mašinérie, všechna ta propojená zařízení a dceřiné podniky udržované v provozu, aby vyzařovaly teplo, by postrádaly „jakýkoliv smysl“. Ovšem včetně započtených ekologických škod, zhoršení zdravotního stavu obyvatel, hltání megawattového příkonu obrovskými hřmícími mechanismy, napojenými tlustými kabely k elektrárnám. Neúnavně polykajícími ocelovými zuby drapáků gargantuovská sousta zeminy. V aritmetice ujíždějících mnohakilometrových gumových pásů transportérů, přemisťujících skrývku – historickou krajinu, ornici, domy, bývalé sady a zahrady, boží muka, kostely, staré cesty a koleje kamsi o kus dál. Potom už jsou zbavené „kulturní vrstvy“ a uhelné kombináty a hlukové kombajny transformovanou položivou hmotu vrací „zpět“, jako by se bylo nic nestalo.

K pohonu elektráren a tepláren patří chemičky, supermarkety měst, svazky tlustých železných a plastikových rour protínající Chomutovsko, Mostecko, Sokolovsko, Ostravsko. Roury, v nichž proudí voda z řek a potoků. Svobodná živá voda v řečištích by narušovala těžařské operace. K elektrárnám patří i černá, sirná, nebo kadmiově zbarvená jezera odkališť z dolů, nebo popelových vod, projekt neojezer, pohlcujících postupně vytěžené lomy, které pod hladinou ukryjí zmizelou krajinu, vesnice a města.

To co zmizelo z podloží, nazval prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák „národním pokladem“. Nemínil tím pochopitelně Horní Jiřetín, nebo Mariánské Radčice, ale Hnědé Uhlí. To je v módu myšlení technologů, inženýrů a průmyslníků oním „národním pokladem“, který je nutno co nejrychleji odkrýt, vyhrabat, zbavit kamenů a písků, těžkých kovů a pak spálit, případně prodat partnerům, kteří jej spálí jinde. Ti, kteří mají svá pole, lesy, domy na místech s Hnědým Uhlím mají prostě smůlu a nevidí realitu. Tak jako měli smůlu horníci a trestanci v uranových dolech kousek dál na Jáchymovsku, nebo v závodech na výrobu syntetického benzínu Hermann Goering Werke v Záluží u Litvínova během náletů spojeneckých bombardérů na konci války.

Územní limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách jsou doposud závazným usnesením vlády České republiky č. 444 z roku 1991. Byly přijaty na návrh tehdejšího ministra životního prostředí Ivana Dejmala. Definuje dobývací prostory a oblasti, kde uhlí má zůstat pod povrchem země. Lokality v Ústeckém kraji – velkolom Bílina, Nástup-Tušimice (vlastník Severočeské doly, a. s.) a velkolom ČSA (vlastník Severočeská energetická, a. s., dříve Litvínovská uhelná - součást společnosti Czech Coal).

Důvody ke stanovení limitů byly na začátku devadesátých let více než oprávněné. Vysoké emise škodlivých plynů ze spalování hnědého uhlí mělo nepříznivý vliv na celou oblast, vysokou úmrtnost obyvatel, celkovou degradaci severních Čech. Limity byly příkladem modelu ekologického přemýšlení před 25 lety, kdy se braly sice v potaz „poruchy mezoklimatu krajiny“, ale veřejná debata se dosud nedotýkala otázek makroklimatu, neboli důsledků globalizace, změn prostředí jako symptomů období antropocénu.

Snaha těžařů, uhlobaronů a továrníků o zrušení usnesení vlády trvají čtvrt století, ale teprve nyní došlo k vyjednávání, směřujícímu ke „korekci“ limitů. Andrej Babiš si ze zákona musel nechat vypracovat nové studie, které by možnost prolomení legalizovaly. Minimálně ta, která se zdá být nezávislá - Studie Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy posuzuje projekt těžby mimo dohodnuté území jako problematické ve všech aspektech spektra životního cyklu.

Zmíněný dokument AV má sloužit jako jeden z podkladů pro rozhodován kabinetu o (případném) zrušení ekologických těžebních limitů. Z několika variant je nejpravděpodobnější číslo 2, o níž mluvil ministr průmyslu Jan Mládek (ČSSD) a Andrej Babiš. Ta počítá s prolomením limitů v dole Bílina směrem k Mariánských Radčicím a odkládá variantu bourání většiny domů a vystěhování obyvatel Horního Jiřetína a Černic kolem velkolomu ČSA o 20 let.

„Pokud by byly započítány všechny negativní dopady po celou dobu těžby, dosáhly by podle studie vzniklé škody 900 miliard. Ministerstvo průmyslu bere v potaz pouze zlomek této částky, ale i to stačí: na prolomení limitů by stát i daňoví poplatníci podle ministerských čísel výrazně prodělali,“ napsal Jan Rovenský z české pobočky Greenpeace.

V touze pokračovat, nebo dokonce rozšiřovat těžbu hnědého uhlí mezi Mostem a Sokolovem hraje podstatnou roli neschopnost či neochota místní i státní makroekonomiky přeorientovat se z technologie drancování „národního pokladu“ k novým, (nebo starým?) „postfosilním“ systémům získávání energie. Také uzavřenost české kotliny a model uvažování v horizontu jednoho volebního období. Svoji úlohu hraje i skutečnost, že lidé, schvalující a podporující degradaci krajiny, s místem často nemají jinou vazbu, než ekonomickou, přinášející osobní, nebo firemní profit. Politici, manažéři a akcionáři dolů a továren bydlí většinou v Praze, Švýcarsku, nebo v blahobytných pevnostech, postavených v „romantických“ a průmyslem neporušených částech Česka.

Viděno z genderového, psychologického, nebo psychoanalytického pohledu přichází uspokojení z převracení země naruby v takovém měřítku, jako ve velkolomech nejen v severních Čechách, ale i v Německu, Polsku, Číně, USA, Ukrajině, Novém Zélandu nebo Austrálii z naší tendence k sebedestrukci, případně destrukci. I z docela nesentimentálního a rozumového hlediska vyhlíží činnost strategických hyperstrojů a hučících, hřmotících, rachotících a pískajících superkombinátů v gigantických dírách, vyhloubených pod Krušnými horami machisticky militantně, zpupně a nesmyslně. Měřítko zemních prací způsobuje efekt vymizení a lidská postava se z perspektivy vnějšího pozorovatele zcela ztrácí v rozlehlém arteficiálním kaňonu.

Uznávám, že krajinotvorný důsledek „mega-zahrad-ničení“ konstruktérů a manažérů velkolomů může zasáhnout diváka a přinést imponující dojem. Simulakrum rekultivované „postuhelné“ krajiny na Mostecku, imitující stav předindustriálního, nebo předlidského času, nastavuje chladnou postapokalyptickou estetiku geologické epochy „eremozoiku“. Tedy „doby osamění“, což je termín, který Edward O. Wilson použil pro nadcházející procesy ochuzení biodiversity, případně „epochy po odchodu lidstva".

Minulý víkend jsme se skupinou umělců a hudebníků a s Peterem Cusackem bloudili po okrajích velkolomů, nahrávali zvuky, fotografovali a kreslili. Pokoušeli jsme se najít něco alespoň trochu pozitivního na zvukové morfologii „smutné krajiny“ - jak Mostecko a Chomutovsko už před půl stoletím nazval Sudek a po 30 letech geniálně vystihl Koudelka v cyklu Černý trojúhelník. Zastavili jsme se mimo jiné na místě jako z filmového hororu, kde kdysi dávno byly dnes zmizelé vesnice Kopisty a Růžodol. U výpustě několika rour, vedoucích z elektrárny chemičky Záluží jsme se podivovali, jak podivně oceánsky rezonuje černá, mastná, dehtová popílková tekutina, produkovaná průmyslovým komplexem z úpraven uhlí, ukrytých daleko v nepřístupné zóně za ohradami a závorami

druhá část textu byla napsána pro online časopis His Voice a vyšla v září 2015.

Related

Peter Cusack: Lignite Clouds (Sound Workshop)
Locations: Most Basin - Libkovice, Jezeří Chateau, Mariánské Radčice, Osek, Lom u Mostu, Most lake Accommodation: Mariánské Radčice (vicarage) …

Peter Cusack
Sonic Journalism and Places in Transformation …

Media No media available, or embed code is incorrect.