Blog posts

Posts

Kinterova Jednotka a postnatura

By samotař, 15 September 2017

Upsych316a Universal Psychiatric Church

By Samotar, 6 July 2017

Za teorií poznání (radostný nekrolog), Bohuslav Blažek

By miloš vojtěchovský, 9 April 2017

On the Transmutation of Species

By miloš vojtěchovský, 27 March 2017

CYBERPOSITIVE, Sadie Plant a Nick Land

By samotař, 2 March 2017

Ivan Illich: Ticho jako obecní statek

By samotař, 18 February 2017

Thomas Berry:Ekozoická éra

By samotař, 8 December 2016

Best a Basta době uhelné

By samotař, 31 October 2016

Hledání hlasu řeky Bíliny

By samotař, 23 September 2016

Bratrstvo

By samotař, 1 September 2016

Anima Mundi Revisited

By miloš vojtěchovský, 28 June 2016

Simon A. Levin: The Evolution of Ecology

By samotař, 21 June 2016

Jan Hloušek: Uranové město

By samotař, 31 May 2016

Manifest The Dark Mountain Project

By Samotar, 3 May 2016

Pokus o popis jednoho zápasu

By samotar, 29 April 2016

Nothing worse or better can happen

By Ewa Jacobsson, 5 April 2016

Jared Diamond - Easter's End

By , 21 February 2016

W. H. Auden: Journey to Iceland

By , 9 February 2016

Jussi Parikka: The Earth

By Slawomír Uher, 8 February 2016

Co číhá za humny? neboli revoluce přítomnosti

By Miloš Vojtěchovský, 31 January 2016

Red Sky: The Eschatology of Trans

By Miloš Vojtěchovský, 19 January 2016

Towards an Anti-atlas of Borders

By , 20 December 2015

Pavel Mrkus - KINESIS, instalace Nejsvětější Salvátor

By Miloš Vojtěchovský, 6 December 2015

Tváře/Faces bez hranic/Sans Frontiers

By Miloš Vojtěchovský, 29 November 2015

Na Zemi vzhůru nohama

By Alena Kotzmannová, 17 October 2015

Upside-down on Earth

By Alena Kotzmannová, 17 October 2015

Images from Finnmark (Living Through the Landscape)

By Nicholas Norton, 12 October 2015

Czech Radio on Frontiers of Solitude

By Samotar, 10 October 2015

Langewiese and Newt or walking to Dlouhá louka

By Michal Kindernay, 7 October 2015

Notice in the Norwegian newspaper „Altaposten“

By Nicholas Norton, 5 October 2015

Interview with Ivar Smedstad

By Nicholas Norton, 5 October 2015

Iceland Expedition, Part 2

By Julia Martin, 4 October 2015

Closing at the Osek Monastery

By Michal Kindernay, 3 October 2015

Iceland Expedition, Part 1

By Julia Martin, 3 October 2015

Finnmarka a kopce / The Hills of Finnmark

By Vladimír Merta, 2 October 2015

Workshop with Radek Mikuláš/Dílna s Radkem Mikulášem

By Samotářka Dagmar, 26 September 2015

Já, Doly, Dolly a zemský ráj

By Samotar, 23 September 2015

Up to the Ore Mountains

By Michal, Dagmar a Helena Samotáři , 22 September 2015

Václav Cílek and the Sacred Landscape

By Samotář Michal, 22 September 2015

Picnic at the Ledvice waste pond

By Samotar, 19 September 2015

Above Jezeří Castle

By Samotar, 19 September 2015

Cancerous Land, part 3

By Tamás Sajó, 18 September 2015

Ledvice coal preparation plant

By Dominik Žižka, 18 September 2015

pod hladinou

By Dominik Žižka, 18 September 2015

Cancerous Land, part 2

By Tamás Sajó, 17 September 2015

Cancerous Land, part 1

By Tamás Sajó, 16 September 2015

Offroad trip

By Dominik Žižka, 16 September 2015

Ekologické limity a nutnost jejich prolomení

By Miloš Vojtěchovský, 16 September 2015

Lignite Clouds Sound Workshop: Days I and II

By Samotar, 15 September 2015

Walk from Mariánské Radčice

By Michal Kindernay, 12 September 2015

Mariánské Radčice and Libkovice

By Samotar, 11 September 2015

Most - Lake, Fish, algae bloom

By Samotar, 8 September 2015

Monday: Bílina open pit excursion

By Samotar, 7 September 2015

Duchcov II. - past and tomorrow

By Samotar, 6 September 2015

Duchcov II.

By Samotar, 6 September 2015

Arrival at Duchcov I.

By Samotar, 6 September 2015

Czech Republic

Dialog o primitivismu – Lawrence Jarach a John Zerzan

Posted by
samotar

rozhovor převzat z online časopisu puntičkovaní chrobáci. překlad: redakce puntičkovaní chrobáci, původní rozhovor vyšel v roce 2010.

Naše redakce Vám přináší překlad velmi zajímavého rozhovoru Lawrence Jaracha, který je americký anarchistický esejista a autor Anarchy 101: Instead of a Meeting, s anarcho-primitivistickým teoretikem Johnem Zerzanem. Existuje mnoho předpojatých karikatur zaměřených na primitivismus. Například, že jeho proponenti chtějí „návrat do doby kamenné“ nebo že odvrácení od průmyslového kapitalismu bude mít za následek okamžité vymření tisíců – ne-li milionů – lidí. Tyto odmítavé postoje anti-primitivistů postrádají na vážnosti a odmítají jakýkoliv vážný dialog o problematice počátků kapitalismu a různých mechanismů společenské kontroly a nadvlády.

Přestože je pochopitelné, že podobné postoje pocházejí od ne-anarchistů (kteří se navíc většinou podílejí na podpoře jednoho či více forem nadvlády a vykořisťování- automatickou reakcí anarchistů a anti-autoritářů jsou samotné obavy. Pokud jde o o údajné masové vymírání lidí, tato devastace se nedotkne většiny lidí v ne- a semi-průmyslových oblastech Asie, Afriky a Jižní Ameriky, kteří již teď hladoví a umírají. Lidé v těchto oblastech trpí a umírají v rukou režimů a škrtů nařízených Mezinárodním měnovým fondem, kterému často poskytují krytí vojenská síla USA a OSN.
Pak tu je nadprodukce a export ekonomických plodin (s narušením tradičního udržitelného využívání půdy a spoléháním se na petro-chemická hnojiva a geneticky upravená semena), která slouží k pokrytí vládních dluhů. Idea, že se tyto oblasti musí stát více průmyslovými, aby mohly zachránit obyvatelstvo od hladu a vymírání je samoúčelná smyšlenka sil řídících Světovou banku, NAFTA, GATT, WTO atd. Je divné, že mnoho anarchistů věří závěrům těchto technokratů.
Z důvodu některých nedorozumění, týkajících se primitivismu, jsem rozmlouval s Johnem Zerzanem, mnohými považovaným za hlavního teoretika a mluvčího anarcho-primitivismu, jednoho z nejnovějších směrů antiautoritářství.

Lawrence Jarach: Existuje mnoho ekologicky smýšlejících anarchistů, od sociálních ekologů, zelených anarchistů, Earth First sympatizantů až po primitivisty. Vypadá to, že existují oblasti překrývající různé záležitosti a analýzy a stejně tak i rozdíly v termínech strategií podněcující vize lepší budoucnosti. Například zelení anarchisté vnímají jako svou strategii přímou akci, tak jako EF!, ale nezbytně se nehlásí k ideji neo-Malthusiánství. Primitivismus, na straně druhé, zakládá na teoretické perspektivě, oslavující před-civilizační existenci lidí, kdy neexistoval stát nebo jiné institucionalizované formy politické moci. Sociální ekologie, podle Murraye Bookchina, klade důraz na racionální schopnost člověka zasahovat eticky a moudře do přírodního světa, zanechávajíc mnoho z průmyslové základny moderního kapitalismu netknutým, kromě jakési federalizované kvazi-syndikalistické samosprávy. Sociální ekologové berou existenci městského průmyslu za samozřejmost, zatímco primitivistický diskurz jej odmítá. Sociální ekologové staví na levicových předpokladech (který má sociální kontrolu jako základní princip) a jejich analýzy a strategie pro sociální změnu z nich vycházejí. Můj pocit je, že primitivismus je kritický a analytický rámec, zatímco zelení anarchisté se zapojují do akcí, které mají původ v tomto rámci. Bylo by správně řečeno, kdybychom nazvali všechny sociální ekology levicovými a ne všechny zelené anarchisty primitivisty? Jaké jsou mezi nimi rozdíly, tak jak je chápete vy?

John Zerzan: Ano, zdá se, že všichni sociální ekologové přijímají nejen masovou produkci a vysoce vyvinutou technologii, ale taktéž dělbu práce a domestikaci, která je svazuje a vede je kupředu do nových úrovní standardizace a odcizení. Sociální ekologie je možná posledním útočištěm levice, jako „zeleného“ uvědomění, které šíří. Ale je také pravdou, že někteří zelení anarchisté mohou setrvávat na určitých základních zřízeních. Mluvím o těch, kteří výslovně odmítli „primitivistický“ pohled. Pro mě primitivismus (používám tento termín s neochotou jako zkratku v naději, že se nezvrhne v ideologii či dogma) znamená dotazování se a odmítání těchto základních zřízeních dělby práce a domestikace. Green Anarchist (UK) je čistě primitivistický, odmítající civilizaci a její základy – zemědělství (domestikaci). Zakládající redaktor Green Anarchy (US) je na druhé straně zelený anarchista, ale ne primitivista. Nemá tedy problém s domestikací.
Z čeho mám obavy je, že jak se nové hnutí vyvíjí, starý nepřítel nabírá, kooptuje a rekuperuje. Zelený anarchismus zní dobře, je to příhodná věc, ale taktéž může být vágní a chabý. Co vůbec znamená? Jak daleko chtějí zelení anarchisté jít?

LJ: Zdánlivě první otázka vržená na primitivistický pohled je, že „okamžitě zemřou miliony“ ať již v důsledku hladu či genocidy, když bude průmyslová civilizace rozebrána. Jak odpovídáte na taková obvinění?

JZ: Civilizace vždy lidem říká, že nemohou přežít bez jejího komfortu a ochrany. Vně městských zdí číhá nebezpečí, chaos a smrt. Vždy jsme byli rukojmími civilizace, která nezapomíná na miliardy lidí, obývající planetu. Možná je klíčovým slovem tvé otázky „okamžitě“. Jinými slovy, pokud celý převládající aparát ihned zmizí, miliony by pravděpodobně zemřeli. (Mimochodem, mnoho jich zemřelo a umírá a ještě zemře předčasně právě v tomto systému)
Klíčem je jak tato změna přijde. Možná, že nastane pouze tehdy, když sami lidé budou chtít a budou do ní zapojeni a sami ji provedou a když k ní dojde, přechod bude proveden v zájmu zúčastněných stran.
Stručně řečeno, jeden konkrétní příklad je paradigmatem pro jídlo. Práce Mollisona a Fukuoky ukazuje, jak velké množství zeleniny může být pěstováno v malých oblastech. Tato metoda se nejenom vyhýbá velkému plýtvání energie na globální transport, uskladnění atd., ale také se může pohybovat směrem k anti-domestikačním tendencím. Fukuokova „bez-pracnost“ mi připomíná příběh Johnnyho Appleseeda, který taktéž měl dopad na soukromé vlastnictví.

LJ: Linka, kterou „civilizátoři“ předhazují jako potřebnou pro přežití mi připomíná stejnou linku, kterou předhazují technokraté o práci šetřících zařízeních, které nám šetří čas, takže se můžeme soustředit na více zajímavé věci. Popravdě, všechna tato zařízení umožnila zvýšit produktivitu dělníků za stejného platu, jako před zavedením těchto zařízení. „Šetření práce“ je na straně šéfa: dokáže ušetřit na námezdní práci, čímž se zvýší jeho zisky, což je typická autoritářská lež: „Je to pro vaše dobro.“ Myslíte si, že je možné vyvinout zařízení, které bude skutečně šetřit čas a bude přijatelné pro technofoby nebo primitivisty?

JZ: Připomenu někoho z Fifth Estate (anarchistické, anti-autoritářské a ne-dogmatické periodikum vydávané od 60. let v USA, pozn. redakce), který před dvaceti lety tvrdil, že prostě neexistují žádná „čas šetřící zařízení“. V podstatě to znamená, že když jakékoliv zařízení nebo stroj rozebereme, tak zjistíme, že obsahuje více požadované práce, než aktuálně „zachrání“ svým užití. Zahrnuje to také všechny druhy skrytých vstupů, jako je výroba, uskladnění, transport, marketing, atd. Nikdy jsem neslyšel o vyvrácení tohoto tvrzení. Pro mě to však znamená, že to není ani tak o šetření času či moudré práci, ale o dělbě práci, která je do procesu zapojena. Dělba práce ničí celistvost, autonomii, ne-hiearchické vztahy a to je důležitější. Ve skutečnosti to je ne-dělba práce, jako páka či nakloněná rovina, co šetří práci.

LJ: Kritika civilizace a technologie vede k zajímavým myšlenkám z filozofické a epistemologické perspektivy. Například závěr, kdy jste popsal proces symbolického myšlení (jazyk, hudba, čísla, umění): který ústí v domestikaci rostlin a zvířat, která vede k civilizaci a ta by byla nemožná bez existence zřízených hiearchií a politické moci. Ale jasně, v současnosti nemůžeme odmítnou užití jazyka nebo hudby nebo ostatních forem symbolického myšlení. Vyžaduje kritika jejich odmítnutí? Nemám rád auta nebo počítače, ale oboje mám, ale znamená to, že když užívám kritiky jejich výroby užití v parametrech 21. století amerického průmyslového kapitalismu, že je nemohu používat? Kdybych neměl onu kritiku, byl bych „z obliga“ pokud jde o mou zodpovědnost za pokračování jejich hegemonie?

JZ: Pokud jde o rozebrání samotné symbolické kultury, vše co mohu říci je, že toto téma by se mělo řešit. Ve stejném duchu mohou lidé odmítat existenci problému; ten se může objevit později s neodpustitelným selháním morální představivosti. Historie došla k závěru, znovu a znovu, že ignorance a neznalost pozdějších generací, neomlouvá nicnedělání. Souhlas s otroctvím, nacistická nadvláda, stalinistický teror jsou jen tři z mnoha nedávných případů. Mnoho ze zúčastněných si na jejich konci představí policistu. Mnoho z napsaných knih chce jen říci: „Nechci radit, že máme rozebrat současnou společnost, jen myslím, že bychom se měli chovat jinak.“ nebo jiný podobný bezvýznamný nesmysl.

LJ: Chápu vztah k odmítnutí, ale mám problém s myšlenkou, že by se průmyslová infrastruktura stala nepoužitelnou. Musel bych přejít na alternativní způsoby dopravy a komunikace. Dává to pak smysl, používat technologie, které existují s cílem šířit tyto kritiky? Mám na mysli stránku primitivism.com, která zní absurdně. Přesto stránka obsahuje nejlepší eseje na toto téma, které jsem kdy četl na jednom místě a navíc je tam diskuze, kde jsou přítomny jak námitky tak i jejich vyvrácení.
Už jsme spolu vedli diskuzi na téma užití radia a televize. Kde máme udělat dělící linku nepoužívání technologie, kterou můžeme považovat za destruktivní? Je to na každém, jak se rozhodne? A nemělo by nakreslení takové linky za následek vytvoření morální hiearchie, pokud jde o pořadí nejhorší technologie?

JZ: Všichni jsme spoluviníky při reprodukci společnosti. Všichni v ní žijeme, ne na nějaké jiné planetě nebo v módu lovec-sběrač, takže jsem obecně opatrný o pocitu stanovení priorit o využití technologií.
Ale nejsem si jistý, zda by „morální hiearchie“ měla být přítomna ve snaze arbitrovat. Jinými slovy, různé technologie mají různé charakteristiky a některé způsobují více odcizení, než jiné. Některé jsou zprostředkovatelské, umělé a dálkové. Řekl bych, že radio je méně kolonizující než televize. Nekomerční nekabelová televize nemá stejná negativa jako celá síť televizních stanic. Existují zjevné rozdíly, i když by se dalo říci, že čas může přepsat jejich faktory. Možná je to například naléhavá potřeba lidí mezi sebou komunikovat.
Myslím, že to má tendenci dostat se do sukovité otázky medií. Pokud dojdeme k závěru, že potřebujeme užívat některé technologie, abychom nebyli v nevýhodě, musíme pamatovat na to, z čeho se skládají a jasně si vytvořit jejich analýzu. Kdo jiný se snaží o diskuzi o povaze technologií a jejich důsledků?

LJ: V moderní civilizaci existují věci, které jsou nepostradatelné pro pokračování existence města, jako je například čistička odpadních vod. Je vůbec primitivistický pohled kompatibilní s městským životem? Je nezbytné opustit od měst? Co lidé, kteří chtějí žít ve městech a kteří by (hypoteticky) byli schopni vyvinout anarchistickou metodu kontroly a udržování měst (myslím zde anarcho-syndikalistickou tradici)?
Odmítli by zelení anarchisté takový hypotetický anti-hiearchický, anti-autoritářský městský život jako nekompatibilní se „skutečnější“ anarchistickou vizí?
A pokud ano, jak by to nemohlo být ideologickou námitkou? Myslím, že pokud se sem dostaneme, pak to vypadá, že primitivismus (jako teorie) a zelený anarchismus (jako praxe) je nebezpečný ideologickou ztuhlostí a dogmatismem jako každá jiná teorie. Existují možnosti přechodných etap mezi urbanismem a primitivismem? Pokud ne, nedělá to z primitivismu maximalistický program?

JZ: V současnosti chci ve městě žít a to z různých důvodů. Jazyk, umění atd. jsou zajímavé a dokonce nezbytné, vzhledem k současným podmínkám, ale v odcizeném světě jsou tyto náhrady nebo útěchy nutné nebo zajímavé?
„Případ proti Umění“ se ve skutečnosti nestrefuje do umění; je to především výzkum, jak umění vzniklo spolu s odcizením. Otázkou opět zůstává, zda bude vždy potřeba role umění.
Vrátíme se k městu. Pomysleme na všechny negativní rozvoj, který existence města vnáší do jeho existence. Čemu slouží? Komerci, vládě, daňovému systému, specializaci atd. Dáme to pryč a kde je město? Všechno to, co udržuje město je stále součástí problémů.
Výzva anti-civilizačního přechodu je velmi reálná, ne-li vážná ,a neprovedeme to zkřížením našich prstů. Existuje zde reálné nebezpečí s otálením, polovičními opatřeními.
Stará linie nám říká, že ti, kteří udělají pouze poloviční revoluci, si pouze kopou svůj vlastní hrob a jen posilují stisk staré společnosti. Změna musí být kvalitativní a rozhodující. Je zde opět nebezpečí, že se vytvoří základní systém tím, že jen zreformujeme některé jeho části a neporušíme jeho kontrolu nad životem.

LJ: Na konferenci severoamerických anarchistů jsem potkal kluka, který byl diabetik. Zatímco si testoval hladinu krevního cukru, někdo poznamenal, že bez technologie by byl dávno mrtvý. Bokem od nekritického přijetí arogantní ideologie reprezentované Americkou lékařskou asociací to však přináší relevantní otázku. Existují dobré věci, které přicházejí z civilizace? Například pokročilá medicína? Bez pokroku v optických kabelech by můj otec pravděpodobně zemřel na infarkt, tak jako můj děda. Tento způsob vzešel z telekomunikačních technologií, které by pravděpodobně nebyly tak pokročilé, pokud by neexistovaly pro vojenské účely. Mimo nutnosti sebezáchovy institucí moci, byly by patrné výhody pro lidi? Prodloužení života, čistění vody (to je nejlepší příklad), schopnost komunikovat s vícero lidmi… Zdálo by se, že žádná z těchto věcí by nebyla k dispozici v takové hojnosti, kdyby nebylo civilizace.

JZ: Myslím, že každý doufá v pokrok takových věcí, jako je lékařství. Fredy Perlman by zajisté doufal, že přežije jeho poslední chirurgický zákrok v roce 1985. Na druhé straně technologický systém vždy slibuje řešení problémů, které vytvořil. „ Ještě trochu technologického pokroku a vše bude v pořádku.“ To je lež a je tu od začátku.
Stres, toxiny, izolace, obrovský rozsah odcizení přináší onemocnění. Epidemii rakoviny, desítky milionů lidí fungujících pouze na antidepresiva, jen aby mohli přežít den, alarmující hodnoty zdraví ohrožující obezity, nová „záhadná“ nemoc (jako fibromalgie, objevující se bez zjevné příčiny), miliony dětí, mladších pěti let, pod vlivem drog a to vše v souladu s tímto prázdným světem. Seznam by mohl pokračovat dál a dál.
Vždy jsme byli v zajetí civilizace a to různými způsoby. V určitém okamžiku zajetí, život, svoboda či autenticita, pro většinu lidí mizí pryč.

LJ: Když jste byl v LA a na přednáškách po Evropě a na východním pobřeží, měli lidé otázky, které vás přiměly přemýšlet o předpokladech, které jste považoval za samozřejmé? Byly nějaké chvíle, kdy jste přemýšlel o re-charakteristice primitivismu/zelené anarchie? Jaká byla vaše nejhorší zkušenost během cest? A ta nejlepší?

JZ: Upřímně řečeno si moc nepamatuji, že bych byl natolik zkoušen či napadán, možná je to proto, že primitivistické teze jsou pro většinu lidí nové. Většina opozice přicházela z anarcho-levicového spektra, které bylo zoufalé v obraně starého anarchismu. Neúspěšného, povrchního, dělnického a produktivního modelu. Neslyšel jsem žádné protesty, krom jejich obrany. Oni ví, že ztrácejí.
Tyto věci ale byly zajímavé a užil jsem si mnoho dobrých otázek a zároveň jsem tak pocítil zájem o nové myšlenky. To bylo ve skutečnosti daleko přínosnější, protože je potřeba nových myšlenek. Žádné negativní zkušenosti jsem neměl, opravdu.

LJ: Jaký je hlavní nesouhlas primitivismu, který pochází ze „starého anarchismu“? Jak se liší od ne-anarchistických výhrad? Mluvil jste o Sociálních ekoložce na přednášce v Yale, která vstala, odsoudila primitivismus i vás a následně vyrazila z místnosti a efektivně tak uzavřela jakoukoliv možnost diskuze. Je odsouzení typická reakce, které se dočkáváte od anarchistické levice?
JZ: Klasický anarchismus je pevné tělo myšlenek, které není plně informováno o podmínkách současné společnosti. Nepříjemná vnější a vnitřní povaha se od 19. století ještě zhoršila. Jsme tak vedeni k otázce, která byla položena a obvinila základní zřízení, která se zdají být kořenem naší současné krajnosti.
Anarchismus, pokud chce zůstat součástí levice, nechce být takovými otázkami obtěžován. Je možné, že ne-anarchisté jsou více otevřenější novým perspektivám, než dogmatičtí „staří anarchisté“ a doufám, že se mýlím, ale sociální ekologové a mnoho levicových anarchistů se uzavřelo před zkoumáním základů dělby práce, domestikace, technologie a civilizace.